Příměstská zahrádkářská oblast v posledních letech zarůstá novými rodinnými domy. „Hledali jsme odpověď na otázku, jak se chovat v rekreační zóně, která má svá architektonická specifika,“ říká autor projektu Jaromír Veselák ze studia Aeroplan.
Další zajímavé návštěvy najdete v časopise Můj dům.
„Šlo nám o zhodnocení potenciálu místa a respektování okolí. Nepřipadalo v úvahu, aby dům vypadal jako klasický katalogový projekt umístěný v zahrádkářské kolonii. Proto nevyčnívá. Snažili jsme se také zachovat maximum vzrostlých stromů, zde jsou to jabloně,“ doplňuje architekt Veselák.
V souladu s krajinou
Mezi sousedními stavbami hezky usazený dům zůstává štíhlý, aby se netlačil sousedům do oken a zároveň si zachoval měřítko chaty. Místními regulativy určený limit 100 m2 zastavěné plochy rozvíjí téma o další úkol: vytvořit na úzké parcele minimální dům s maximálním využitím daného prostoru.
Dřevěný hranol s pultovou střechou stoupá od příjezdové cesty směrem do zahrady, ke slunci otevřené jižní terase. Její dřevěná paluba i kryté stání pro dvě auta představují dynamizující prvek jinak poměrně uzavřené stavby: z hmoty domu vybíhají dvě křídla pergol s diagonálně vsazenými nosnými sloupy, které přiznávají tematickou inspiraci slavnou Fragnerovou Orvilou v Nespekách.
Dynamika svažitého terénu proniká i do samotné stavby: vertikála dvojramenného schodiště posouvá obytné prostory vždy o polovinu podlaží a tvoří jedinou komunikaci domu.
Všechny místnosti přiléhají ze tří stran přímo ke schodišti, a tak žádné další chodby nesnižují počet využitých metrů. Nejníže položená pracovna oddělená od dalších částí domu umožňuje nerušený přístup pracovním návštěvám.
Kolem technického zázemí vedou první schody k hlavní obytné místnosti s kuchyní a volným vstupem do zahrady. O další polovinu patra výš je umístěna ložnice rodičů s koupelnou, nejvýše vystoupají děti do rozlehlého pokoje připraveného k rozdělení na dva menší, až odrostou společným hrám.
S čím si rozumí dřevostavba?
Na terase, stíněné pergolou a velkou jabloní, je příjemně po celý den. Dům obložený neupraveným přírodním dřevem postupně šedne a splývá se zahradou, v níž se podařilo zachovat staré stromy.
Během jedenácti měsíců vznikla pasivní dřevostavba na betonové desce s klasickými základovými pasy. Lehký skelet s minerálním zateplením kryje fasáda z překládaných prken sibiřského modřínu v kombinaci s režnou pálenou cihlou.
Pohledové cihelné zdivo chrání a oživuje postranní stěny stavby v místě schodiště a kuchyňského výklenku. Do třetice se cihla uplatňuje ve formě krbové zídky v hlavním obytném prostoru a prostupuje prosklenou jižní stěnou až na terasu.
Drobné detaily tak téměř minimalistickou stavbu posouvají k jednoduchému, leč originálnímu bydlení. „Schodišťové jádro a některé stěny domu jsou postaveny z akumulačních vápenopískových cihel. Umějí vyrovnávat určitou nevýhodu nízké tepelné setrvačnosti dřevostaveb. Dům tak rychle nevychladne ani se nepřehřívá.
Dobrá dřevostavba v sobě musí obsahovat masivní, hmotnou část, aby v lehké, dokonale zateplené obálce dokázala akumulovat teplo,“ vysvětluje Veselák.
Systém vytápění musel zohlednit severojižní orientaci domu. Vzhledem k tomu, že radiátory pružněji reagují na zdroj tepla než podlahové topení, jsou jimi osazeny všechny místnosti, pod prosklenou stěnou v obytném prostoru je zabudovaný podlahový konvektor.
Teplo v domě zajišťují střešní solární panely a teplovodní, integrovaný zásobník tepla, který je zároveň připojený na krbovou vložku a elektrický dohřev v případě, že nesvítí slunce. Systém doplňuje řízené větrání s rekuperací.
Dominantní prvek přízemí představují přiznané dřevěné stropní trámy. Krbová stěna z režných cihel příjemně oživuje prostor a plynule pokračuje ven na terasu.
Ozvěny českého chatařství
Díky nadšenému klientovi, který zároveň patří k okruhu přátel autora, mohla vzniknout technicky i vzhledově zajímavá stavba. „Přestože je investor sám stavař, udělal mezi kamarády architekty interní soutěž na projekt. Chtěl získat co nejvíc nápadů, a ačkoli je z oboru, hledal inspiraci. Někdy vzniknou zbytečně banální domy, když se člověk přecení a myslí si, že to zvládne sám,“ říká architekt.
„Často u nás převažuje tendence si vše nastudovat a také sám udělat. Na realizaci je to potom znát. Podle mého názoru má tradice českého kutilství kořeny v době socialismu, kdy kvalita řemesla téměř vymizela,“ hledá vysvětlení architekt.
Jednotlivé části dispozice jsou vzájemně posunuty o polovinu výšky podlaží a propojeny otevřeným dřevěným schodištěm.
V tomto případě klient ve spolupráci s odborníky dokázal postavit stavbu, která skvěle zapadá do příměstské části západočeského centra.
„Ze stavby ve mně zůstal především pocit spolupráce s kamarádem. V takovém vztahu je předem vybudovaná míra důvěry, kterou s jiným klientem teprve hledáme. Je to příležitost k intenzivnímu setkávání a zhmotnění společné práce. Zároveň je tu přítomná i větší míra závazku, abychom se kvůli stavbě třeba nerozešli. Bylo to pro mě i příjemné tvůrčí setkání s mým otcem, který je autorem sochy v zahradě,“ doplňuje Veselák.
Zdravé bydlení z hlíny
Nosnou zeď pracovny tvoří prefabrikované bloky z místní dusané hlíny v rámech z fošen omítnuté hliněnou omítkou.
Rekuperací výčet technologických zajímavostí nekončí. Přestože v porovnání se stavbami výrazně inklinujícími k čistě přírodním materiálům (jako je například sláma) jde o poměrně konvenční dřevostavbu, uskutečnil se zde ještě jeden experiment.
Nosnou zeď pracovny tvoří prefabrikované bloky z místní dusané hlíny v rámech z fošen omítnuté hliněnou omítkou. Akumuluje teplo a umí dobře pracovat s vnitřní vlhkostí: v případě vyšší vlhkosti ji do sebe absorbuje a umí ji i vydávat, pokud je přesušený vzduch.
Další zajímavé návštěvy najdete v časopise Můj dům.
