Dvůr vydlážděný žulovými odseky částečně zastřešuje přesah střechy přístavby....

Dvůr vydlážděný žulovými odseky částečně zastřešuje přesah střechy přístavby. Venku je možné posedět, odpočívat i grilovat. | foto: Pavel Barták

Domek v dělnické kolonii se proměnil na snové bydlení pro rodinu

  • 69
O nutnosti rekonstruovat devadesát let starý domek v bývalé dělnické kolonii rozhodly částečně tři malé děti a málo světla. Jeho majitelé, architekti Hana a Radim Horákovi, zvětšili bydlení na dvojnásobek, využili každý kus objektu, moderní okna, staré cihly i slámu.

Atraktivním místem k bydlení se časem může stát opuštěná továrna i nouzová kolonie, jako v tomto případě brněnská Kamenná čtvrť neboli Kamenka. Vyrostla na dně vytěženého lomu ve 30. letech minulého století a dělníci z nedaleké cihelny „lepili“ domy z toho, co sehnali. Od 60. let se pak odsud stěhovali do paneláků.

Původní vzhled domu

Místní levné bydlení objevili v 80. letech umělci a bohémové, kteří tu získali prostor pro určitou svobodu.

Manželé Horákovi z architektonického ateliéru KAMKABINET si v této unikátní lokalitě uprostřed města a zároveň u lesa před dvanácti lety koupili dům. Podle jejich slov dvěma mladým lidem stačil, i když technicky 21. století nevyhovoval.

Ve své tvorbě se inspirují citátem Charlese Louise de Montesquieua: „Jen málokdy se stane, že něco opravdu nejde. Spíše chybí snaha nežli možnosti.“ I proto se nedávno pustili do náročné přestavby svého domu a po roce a půl ji dokončili.

„Postupně se nám narodily tři děti a bydlení bylo čím dál složitější. Měli jsme na výběr: buď rekonstrukce a rozšíření obytné plochy, nebo prodej domu a hledat něco jiného. Novostavbu by nám tady nepovolili, pozemky totiž patří městu, které je nechce prodat,“ zmiňují na úvod majitelé a autoři projektu.

Uprostřed Brna zůstala dodnes zachovaná výjimečná čtvrť s úzkými uličkami. Rekonstrukce respektovala tvarem domu a výběrem materiálů autentičnost místa.

A pokračují: „U několika oprav domů v okolí jsme byli předtím, takže jsme věděli, do čeho jdeme. Největším problémem bylo vyřídit povolení, stavebně pak oddělení domů od sebe, abychom těm sousedním původním neublížili.“

Pozdrav slunci

„Dispoziční řešení bylo důsledkem letitého chaotického zastavování uliček mezi domy. Objekt byl prorostlý se sousedními domy konstrukcemi i sítěmi. Každá místnost měla jinak vysoko podlahu, světlé výšky místností byly jen pár centimetrů přes dva metry, uvnitř bylo šero. Chyběly izolace, vlivem vlhkosti se objevovala plíseň. Polovičaté řešení nedávalo smysl, takže jsme k rekonstrukci přistoupili komplexně,“ komentují původní stav manželé.

Projekt zachoval co nejnižší výšku domu, částečným zastavěním dvorku a jednopodlažní přístavbou však takřka zdvojnásobil užitnou plochu ze 60 na 124 m2.

Protože dům stojí blízko skalní stěny, svítí slunce na pozemek málo. Interiér se však povedlo výrazně prosvětlit tím, že fasáda do dvora je maximálně prosklená.

Obývací pokoj shora prosvěcují střešní okna. Štítová stěna se hodila pro vystavení obrazů a artefaktů.

Přirozené světlo se do obývacího pokoje dostává i střešními dálkově ovladatelnými okny, v koupelně střešním elektricky ovládaným světlíkem (obojí od značky Velux). Velkoformátová okna propojují interiér líp se zahradou. Ložnice v podkroví je díky oknu přímo spojená s ozeleněnou střešní terasu.

Při nákupu oken a dveří vyhrály hliník a trojsklo, tedy nejmodernější dobře izolující výrobky, které splňují úsporné energetické parametry. „Zvažovali jsme i dřevěná okna, náš dům je přece jen ,tradičnější‘. Hliníková okna a posuvy od výrobce Schüco však pro nás měly pár výhod, rozhodla především bezúdržbovost a přijatelná cena. Líbila se nám i barevnost rámů eloxovaných do bronzového odstínu, což koresponduje s ostatními materiály,“ říká architekt.

Jen růžová to může být

Obývací pokoj je propojený s částí, v níž bývaly přístavky. V tomto místě mohl vzniknout dětský pokoj pro tři děti. Navazuje na něj malé vnitřní atrium ohraničené okolními domy. Do přízemí se k hlavní obytné místnosti vešly technický kout, pracovna a sociální zázemí.

Kuchyň je součástí obývacího pokoje. Stropy z pohledového betonu zůstaly nezakryté, na stěnách je marocký štuk. Magnetickou popisovací stěnu využívají děti i rodiče.

Na podlahu přístavby zvolili majitelé dlažbu, do staré části domu trojvrstvé dubové lamely. Stropy nezakrývali, naopak otisk dřevěných desek do pohledového betonu nechali zafungovat jako estetický kontrastní prvek.

Zakázkový nábytek a některé detaily interiéru (třeba obklad vstupu či interiérové dveře) jsou z březové překližky. Ta je použitá i v probarvené formě, modrý odpočinkový kout obývacího pokoje nebo růžová kuchyňská linka.

„Máme rádi barvy, proto jsme se nápadu dcery na atypickou kuchyň nezalekli. Snažili jsme se ale neobvyklou barvu materiálově a barevně vhodně doplnit,“ vysvětlují majitelé.

Stěny koupelny, toalety a plochy nad kuchyňskou linkou jsou potažené hladkým marockým štukem. Oproti tomu štítová stěna a vždy jedna stěna v dětském pokoji, pracovně a ložnici je černá hliněná s řezankovým zlatavým vsypem.

„Hliněná omítka má v sobě zapracovanou jemně nasekanou slámu. Když na povrch dopadnou sluneční paprsky, leskne se a mění barvu, což v průběhu dne mění také náladu interiéru,“ ještě upřesňují.

Příjemný život v kruhu

Dříve „slepovaný“ dům je po přestavbě sjednocený, přístavky spojuje plochá vegetační střecha. Objekt je nově zateplený, sedlová střecha nad původní částí včetně velkého vikýře je oplechovaná. Antracitová barva krytiny odkazuje na černé asfaltové pásy na střechách některých původních nouzových staveb.

„Zelenou střechu vnímáme jako třetí fasádu, proto jsme ji řešili pohledově. Lidi, kteří jdou po hraně lomu, na ni totiž vidí. K tmavému plechu jsme ladili i odstín rámů střešních oken,“ vysvětlují majitelé.

Okna s trojsklem mají hliníkové rámy eloxované do bronzového odstínu. Původní cihly posloužily pro režné zdivo s atraktivní atypickou vazbou.

Uliční fasáda je zčásti vyzděná z pálených recyklovaných cihel, jež zbyly po bourání. Zdivo připomíná výše zmíněné obyvatele osady, často zaměstnance blízkých cihelen, kteří stavěli z tohoto doneseného materiálu.

Dalším jednotícím prvkem domu je kruh. Změkčující kulaté prvky se objevují v různých podobách: zakulacené rohy nábytku, oblá vana, kulaté zrcadlo ve vstupu či okénka ve dveřích koupelny a toalety. Oblou křivku kopíruje i přesah střešní terasy nad částí dvorku.

„Lokalita si udržela duch 80. let minulého století, kdy byla známou uměleckou čtvrtí. Době vzdáváme hold otisky umělce Tima (známý brněnský street artista) na fasádě na pohledových betonech a na omítce. Do niky ve štítu jsme umístili bustu sv. Metoděje od sochaře Vladimíra Matouška, štítovou stěnu v obývacím pokoji jsme zaplnili obrazy, plakáty, fotografiemi či jinými artefakty,“ uzavírají Hana a Radim Horákovi.