Manželé žili donedávna se třemi malými dětmi v činžovním domě na kraji jednoho z brněnských sídlišť. „Potřebovali jsme víc místa, hlavně jeden pokoj navíc, zároveň jsme chtěli zůstat v této lokalitě. U nás v domě se dlouho nic neuvolnilo. Byla to náhoda, že jsme se dozvěděli o tomto bytě a zůstali ve stejné čtvrti,“ vzpomíná majitelka.
Do dětské koupelny se vešlo dvojumyvadlo, ale také vana a do niky nad sebe pračka a sušička.
Než se definitivně rozhodli k nákupu velkého 4+kk, požádali architektku Gabrielu Soušek Pojerovou o schůzku a zhodnocení stavu. Posoudila, zda nehrozí skrytý problém, jestli půjde interiér upravit a zařídit podle jejich představ.
„Původní dispozice byla 4+1 s dvěma koupelnami, jednou samostatnou toaletou a komorou. Tato dispozice měla poddimenzované zádveří, nelogicky průchozí pokoj a kvůli nevhodným půdorysům jednotlivých místností bylo obtížné byt smysluplně zařídit. Rozhodli jsme se proto většinu nenosných zdí vybourat a postavit znovu tak, abychom zmíněné problémy odstranili,“ vysvětluje majitelka.
Nová dispozice je vzdušnější, byt má dvojnásobné množství úložných prostor, všechny pokoje jsou neprůchozí, koupelny díky lepšímu uspořádání působí velkoryseji a jsou zařízené ve vyšším standardu. Kuchyň se otevřela a propojila s obývacím pokojem.
Na přání majitelů není spuštěna diskuse.
Vzhůru k výškám
Nová dispozice je po přestavbě výrazně vzdušnější, tomu pomohly například atypicky vysoké dveře. Manželé zpočátku váhali kvůli jejich ceně, ale architektka je přesvědčila.
„Nejen dveřím, ale i skříním, keramickým obkladům, případně textiliím až do stropu dávám přednost. Interiéry, i když mají menší plochu, vypadají otevřenější, člověk se v nich cítí lépe. Jednodušší je navíc práce s detaily, dobře fungují průchody linií či návaznost materiálů. Celek působí elegantnějším dojmem,“ vysvětluje architektka Soušek Pojerová, jakou roli hrají v návrhu vysoké dveře.
Pro rodinu s dětmi je ve výsledku podstatné, že získala dvojnásobné množství úložných prostor. Žádný pokoj už není průchozí, kuchyň je propojená s obývacím pokojem.
„Výhodou bylo, že nám architektka doporučila i kvalitní truhlářskou firmu. Bez referencí bychom zakázku nezadali,“ komentuje spolupráci majitelka, která se aktivně zapojila do přípravy interiéru.
„Už mám splněno, chodit totiž s dětmi po obchodech vybírat bylo dost náročné. První návrh předpokládal tmavě šedé lesklé povrchy nábytku. S malými dětmi to nejde. Musíte přemýšlet nejenom, jestli to je krásné, ale jak v tom budete bydlet. Šedou nahradila kombinace bílé a dubové dýhy,“ doplňuje.
U kuchyňských dvířek trvala majitelka na tom, aby kresba dřeva byla svisle.
Zůstali jsme „doma“
„Pokud je to finančně možné, vždy doporučuji nábytek na míru. Efektivněji využívá daný prostor. Funkčně navržené vestavěné skříně pomáhají klientům maximalizovat volný prostor, interiér je pak vzdušnější a příjemnější pro život, než když je byt zaplněný nevhodným nábytkem,“ říká architektka.
Ráda dodává nábytku osobnější a výtvarný detail. „Například zde jsme pracovali s úchytkami z provazů pletených na míru. V konferenčním stolku je skrytý taburet pro příležitostné použití. Nezabírá tak místo v pokoji v době, kdy není potřeba,“ doplňuje autorka návrhu.
V kuchyni řešené do tvaru písmene U využila architektka každý centimetr. Na pracovní plochu použila materiál Tehchnistone.
Manželé se rozhodli v maximální míře pro české výrobce a značky: například kuchyň, v níž promýšleli každý detail, dodalo studio Hanák nábytek.
„Šla jsem asi proti současným trendům, ale trvala jsem na tom, aby kresba dřeva byla svisle. Strom přece také roste vzhůru. Pracovní desku máme z tvrzeného kamene Technistone, stěny nad ní pokrývá kalené sklo. Na seznamu je rovněž české osvětlení Ateh či dřevěné židle od tradičního výrobce ohýbaného nábytku TON.“
Dveře Sapeli už majitelé odzkoušeli, takže neváhali. Spokojeni jsou i s pohovkou. Sami si ji navrhli a nechali vyrobit na zakázku, přestože o nevšedním vzoru a barvě látky se doma dlouho polemizovalo.
Téměř kamenné koupelny
„Rekonstrukcí se povedlo líp uspořádat dispozici koupelen. Díky vyššímu standardu vybavení, řešení až do stropu, nebo nábytku na míru působí velkorysejší dojmem,“ připomíná architektka. Do dětské koupelny se vešlo dvojumyvadlo, vana a do niky nad sebe pračka a sušička.
Do obou koupelen zvolili majitelé obklady Random (RAKO).
Rodiče si zvolili místo vany prostorný sprchový kout. Když vybírali obklady, trvala Klára na značce RAKO: „V předešlém bytě jsme měli španělskou dlažbu. Teď mám porovnání a vede česká výroba. Dlažba je tvrdá, vypadá výborně, není drahá. Bylo možné z ní udělat elegantní, takzvané kamenické rohy. Architektka volbu schválila. Už na začátku radila, ať vezmeme žilkovaný praktický povrch.“
Velkoformátová série Random věrně imituje přírodní kámen, digitální tisk totiž záměrně zvýrazňuje nahodilé odchylky povrchu. Majitelé váhali s hnědým odstínem (v sérii jsou celkem čtyři), ale nakonec jej zkombinovali se světlou verzí. Výhodou bylo, že ve studiu se jich ujal ochotný prodavač a při nákupu jim často usnadnil rozhodování.
„Chtěli jsme vybavení koupelen od jednoho dodavatele. Když děláte celý byt, tak je firem opravdu moc,“ říká majitelka a přiznává, že byli s manželem netrpěliví: „Obkladač položil za den třeba jen osm kusů. Hrál si s tím, požadovali jsme dokonalé, tenké spáry. Když jsme viděli výsledek, děkovali jsme mu, že vydržel a neodbyl to.“
Úchytky na skříních v dětských pokojích jsou z barevných šňůr koupených v parashopu.
