Již ve starověku lidé budovali důmyslná zavlažovací zařízení, aby nebyli závislí pouze na vodě spadlé z nebe. Dnes by se situace mohla zdát jednoduchá, stačí vzít hadici a otevřít kohoutek. Ale zahrada, která má zůstat úrodnou oázou, a ne se proměnit v polopoušť, potřebuje opravdu mnoho vody. Zvláště když se letní srážky rok od roku snižují. Zato ceny vodného a stočného mají spíš opačnou tendenci a kde na to vzít? Není na škodu si spočítat, zdali se místo zalévání z vodovodu nevyplatí vlastní studna.
Šťavnaté ovoce i čerstvá listová zelenina obsahují kolem devadesáti procent vody. Spotřeba této životadárné tekutiny je veliká, protože rostlinami nepřetržitě proudí jakási řeka: kořeny ji nasávají a listy vypařují. V teplém slunném počasí ztratí list za necelou hodinu tolik vody, kolik sám váží. Ale odhadnout, kolik vody spotřebuje určitá plocha zahrady, v podstatě není možné. Spotřeba se totiž výrazně mění s druhem pěstovaných rostlin (například letničky patří v tomto směru k nejnáročnějším), s místním mikroklimatem i momentálním počasím. Každý pěstitel však může odhadnout, změřit či spočítat, kolik vody za sezonu "vyzaléval" a za kolik let by se mu vrátila investice do stavby studny. Odborné firmy si ú č t u j í kolem třinácti set korun za jeden metr do hloubky. Určující je proto dostupnost a hloubka pramenů na zahradě. Do deseti metrů pod zemí je voda označována za povrchovou, jako pitná by tedy sloužit nemohla. Na zalévaní však může bohatě stačit. V každém případě je užitečné nechat si udělat její rozbor. Na hygienické stanici přijde ten nejobsáhlejší, který určí i nezávadnost, přibližně na tisíc korun. Zcela zdarma je voda dešťová. Plný sud vody z okapu většinou k zalití celé zahrady nestačí, zato je zásoba v něm odražená a měkká, což rostlinám svědčí. Máto však jeden háček. Pokud je střecha, z níž voda stéká, natřena barvami, které obsahují škodlivé látky, je voda použitelná pouze pro okrasnou zahradu. Ze střechy z pálených tašek však můžete bez obav zalévat i zeleninu. Vodu ze studny nechte den či dva odrazit. "Chladná podzemní voda rostlinám opravdu nedělá dobře, a tak ze studny vždycky přečerpáme zásobu do starého kotle na vodu. Natřeli jsme ho na zeleno, takže není skoro vidět, a voda z něj teče samospádem, protože ho máme na vyvýšeném místě," vysvětluje Lucie Antošová z Moravských Budějovic zajímavý nápad na zavlažování. Ceny malých čerpadel se pohybují přibližně od dvou tisíc korun výše.
Autorka je spolupracovnicí redakce
Šťavnaté ovoce i čerstvá listová zelenina obsahují kolem devadesáti procent vody. Spotřeba této životadárné tekutiny je veliká, protože rostlinami nepřetržitě proudí jakási řeka: kořeny ji nasávají a listy vypařují. V teplém slunném počasí ztratí list za necelou hodinu tolik vody, kolik sám váží. Ale odhadnout, kolik vody spotřebuje určitá plocha zahrady, v podstatě není možné. Spotřeba se totiž výrazně mění s druhem pěstovaných rostlin (například letničky patří v tomto směru k nejnáročnějším), s místním mikroklimatem i momentálním počasím. Každý pěstitel však může odhadnout, změřit či spočítat, kolik vody za sezonu "vyzaléval" a za kolik let by se mu vrátila investice do stavby studny. Odborné firmy si ú č t u j í kolem třinácti set korun za jeden metr do hloubky. Určující je proto dostupnost a hloubka pramenů na zahradě. Do deseti metrů pod zemí je voda označována za povrchovou, jako pitná by tedy sloužit nemohla. Na zalévaní však může bohatě stačit. V každém případě je užitečné nechat si udělat její rozbor. Na hygienické stanici přijde ten nejobsáhlejší, který určí i nezávadnost, přibližně na tisíc korun. Zcela zdarma je voda dešťová. Plný sud vody z okapu většinou k zalití celé zahrady nestačí, zato je zásoba v něm odražená a měkká, což rostlinám svědčí. Máto však jeden háček. Pokud je střecha, z níž voda stéká, natřena barvami, které obsahují škodlivé látky, je voda použitelná pouze pro okrasnou zahradu. Ze střechy z pálených tašek však můžete bez obav zalévat i zeleninu. Vodu ze studny nechte den či dva odrazit. "Chladná podzemní voda rostlinám opravdu nedělá dobře, a tak ze studny vždycky přečerpáme zásobu do starého kotle na vodu. Natřeli jsme ho na zeleno, takže není skoro vidět, a voda z něj teče samospádem, protože ho máme na vyvýšeném místě," vysvětluje Lucie Antošová z Moravských Budějovic zajímavý nápad na zavlažování. Ceny malých čerpadel se pohybují přibližně od dvou tisíc korun výše.
Autorka je spolupracovnicí redakce
