Střešovičky. Unikátní pražská vesnička stojí v pískovcových skalách

  • 18
Původní dělnická osada Střešovičky je schovaná uprostřed prvorepublikových vil jako vzácná perla. Malé domečky jsou tu nalepeny jeden na druhý a připomínají tak dávno zaniklý život na přelomu století. Vesnický ráz je tu takřka hmatatelný, píše magazín City Life, který vychází vždy poslední pátek v měsíci.

Jsem holka z Vinohrad a vždycky jsem tiše záviděla obyvatelům šesté městské části. Zdejší vily s rozlehlými zahradami působí spíše jako palácové rezidence, a to už vůbec nemluvím o všudypřítomných parcích, Šáreckém údolí, oboře Hvězda nebo impozantním Břevnovském klášteře. Pokud si některá z velkých pražských čtvrtí uchovává sousedskou atmosféru a genius loci, je to daleko více než hipsterská „sedmička“ právě lokalita Ořechovky, Břevnova, Střešovic a nedaleké Hanspaulky.

Jako zjevení působí půvabné uličky a domky přiléhající k pískovcovým skalám sotva pár metrů od tramvajové zastávky Baterie. O jejich existenci jsem měla ještě donedávna matné tušení přesto, že jsem kolem pravidelně jezdila tramvají a vždy se nemohla nabažit působivých scenerií čtvrti.

Stačí se vydat ulicí Nad Hradním vodojemem do nitra osady, která patří k nejzachovalejším a nejstarším vesnickým souborům na území hlavního města Prahy. Osada se původně jmenovala Třešovice a je již od 10. století spojena s řemeslníky a dělníky, kteří do metropole jezdili za prací.

Zmínku o ní najdeme v zakládající listině Břevnovského kláštera z roku 993, od roku 1143 pak spadala pod správu Strahovského kláštera a byla součástí jeho hospodářského zázemí.

Až do 18. století tvořilo osadu pouze několik málo stavení, ale pak příliv venkovských lidí zesílil a zástavba se začala zahušťovat.

Kvůli úspoře místa se zpočátku stavěly jednopatrové domky s malými okny, které byly později rozšiřovány a přestavovány. V nich žilo i několik rodin pohromadě.

Ti nejchudší si pak budovali své skromné příbytky přímo ve skalách. Dědictví této doby je zde stále patrné. Původní Střešovice nepostrádají vesnickou atmosféru a některá stavení vypadají, že se za desítky let vůbec nezměnila. Připomínají kulisy starých filmů. Proto také některá zdejší místa skutečně opakovaně posloužila filmařům.

Zvonička

Když minete několik stavení na začátku ulice, zahněte do uzounké stezky mezi domy a po kamenných schodech vyjděte nahoru. Dostanete se do ulice Pod Bateriemi, kde je z malého plácku vidět Prahu jako na dlani. Až se dostatečně pokocháte, pokračujte vpravo z kopce. Budete míjet domky, na kterých jsou patrné prvky staré zástavby, a průhledy uvidíte i otvory ve skalách, kde dříve přebývala chudina.

Ulička se točí a na ulici Nad Hradním vodojemem navazuje v místech, kde stojí Střešovická zvonička. Jedna z dominant čtvrti stojí naproti dnes již neexistujícímu hostinci U Štrosů. Ten byl na konci 80. let minulého století v rámci asanace části čtvrti zničen, protože měl podobně jako další historická stavení ustoupit výstavbě diplomatických budov pro spřátelené země sovětského bloku.

Také zvoničce dali soudruzi na frak a nechali ji dlouhá léta chátrat. O její obnovu se zasloužilo Sdružení Staré Střešovice, které ji nechalo opravit. A to hned dvakrát, protože první oprava v roce 2001 se nepovedla, následovalo o pět let později druhé kolo. Od té doby zvonička v novorománském stylu dělá místním opět radost.

Dělnická periferie

To se však nedá říci o některých nově postavených domech, které v ulici vznikly a jež postrádají citlivé začlenění do původní zástavby. O něco veselejší pohled se naskytne, pokud budete pokračovat dále až na malý plácek, kde je restaurace a penzion.

Dáte-li se opět do kopce, tentokrát Starostřešovickou ulicí, narazíte na domy starousedlíků, které dokonale demonstrují kolorit dělnické periferie. Slepá ulička pak končí na parkovišti u skal, kde své otisky nechali členové Dobročinného spolku Medáků.

Skály uzavírají zahradu u jednoho z domů, který si pod svá křídla vzala skupina mladých lidí v druhé půlce 90. let. Jejich odkaz navazoval na stejnojmenný spolek z roku 1912, který se scházel v již zmíněném hostinci U Štrosů, později U Zvoničky.

Skupina zatoužila obnovit zdejší opuštěná stavení a podpořit kulturní život. Od roku 1995 do roku 1999 postupně obsadila tři domy (dva ve Starostřešovické ulici a jeden v ulici Nad Hradním vodojemem), které rekonstruovali a zároveň v nich i bydleli a také v nich pořádali nejrůznější kulturní akce pro veřejnost.

Původní dělnická osada Střešovičky je schovaná uprostřed prvorepublikových vil jako vzácná perla.

Jako občanské sdružení Dobročinný spolek Medáků vzniklo v roce 1998. Ačkoliv spolek jednal s vedením města, které mělo domy oficiálně v majetku, o pronájmu budov, na nájemní smlouvě se jim nepodařilo dohodnout. I proto, že magistrát převedl vlastnictví budov na Prahu 6.

Městská část nenašla s Medáky společnou řeč a nechala je v roce 2003 vystěhovat. Dnes jsou dva domy v rukou soukromých majitelů, na místě třetího z nich najdeme pouze neudržovaný pozemek. Po Starých Střešovicích je na řadě menší zástavba na jižním svahu kopce, které se říká Střešovičky.

Až se ze slepé Starostřešovické ulice ocitnete zpět v ulici U Hradního vodojemu, jděte dál, dokud nenarazíte na odbočku na Norbertov, která vás dovede až ke kostelu sv. Norberta. Půvabná stavba v novorománském stylu z konce 19. století je obklopena záplavou stromů a poskytuje útočiště třeba při rozjímání.

Na Kocourkách

Hned za rohem v ulici Sibeliova bývá poměrně rušno. Nachází se zde známý sportovní klub Tatran Střešovice, který nabízí bohaté sportovní vyžití nejen zdejší mládeži. Jen co minete sportovní areál, dostanete se k náměstí Před Bateriemi, jemuž dominuje evangelický kostel.

Spíše než náměstí je to delší park. Na něj navazuje ulice Na Bateriích, kterou tvoří majestátní vily a jejich rozlehlé zahrady. Po pár desítkách metrů přetíná poklidný bulvár rezidenční čtvrti ulice Na Zástřelu, která je spojnicí k další části staré zástavby.

Jakmile sejdete strmý kopec, ocitnete se v ulici Ve Střešovičkách, kde se opět můžete kochat roztomilými domečky, kterým dokonce nechybějí ani miniaturní předzahrádky.

Dříve tu byla prosperující vinice Na Kocourkách. Její připomínkou je bývalý viniční domek pocházející pravděpodobně ze 17. století, který má číslo popisné 36/6. Je to nejstarší zdejší stavení, které až do roku 1784 stálo osamoceně, později k němu přibyly další objekty.

Až do 18. století tvořilo osadu pouze několik málo stavení, ale pak příliv...

Dnes je z nich historická vesnička, která je dokonale ukryta před zbytkem světa. Na Kocourkách je uskupení několika malebných domečků, přilepené na pískovcové skály, některá ze stavení tvoří dokonce malé náměstíčko. Jeho součástí jsou i repliky plynových lamp. Při procházce úzkou uličkou vidíte i části zahrad a průhledy, které ukazují pískovcové skály.

A rázem máte pocit, že jste se propadli v čase. Nabízí se srovnání s mnohem rušnější Zlatou uličkou. Jenže na rozdíl od proslavené turistické atrakce tady stále ještě bydlí místní, kteří s láskou pečují o své roztomilé příbytky. Lidé si tu bez nadsázky vidí do oken, ale pouze v tom dobrém slova smyslu. Přátelské sousedské vztahy tu fungují ukázkově, a když je potřeba, tak si sousedé navzájem své domečky hlídají.

Menší zástavba na jižním svahu se nazývá Malé Střešovice nebo též Střešovičky, jádro obce na severní straně Velkými Střešovicemi. Jedna z nejkrásnějších pražských čtvrtí.

Domečky ve skále mají svoji atmosféru, která je připomínkou dávno zaniklých časů. Mezi majestátními a impozantními vilami se na první pohled trochu ztrácejí, ale na ten druhý dávají šesté městské části neopakovatelné kouzlo. Několik ulic, které připomínají Prahu na starodávných černobílých fotografiích. Prahu z konce století.