Samozřejmě na začátku byla uvážlivá volba bytu. Ta padla na zajímavý bytový projekt sice spíše na okraji Prahy, ale v dosahu metra a samozřejmě další městské hromadné dopravy, navíc poměrně blízko místa, kde pracuje manžel. A protože jsou oba, Andrea i Tomáš, doslova závislí na kolech a motorkách, je jasné, proč si vybrali bydlení v blízkosti přírody i výpadovky z Prahy.
Dům za Prahou je nelákal - nechtěli ztrácet čas ve věčných dopravních kolapsech. O uvážlivé volbě svědčí i fakt, že rezidenční projekt, v němž si byt koupili, získal v roce 2006 v osmém ročníku soutěže Best of Reality první místo ve své kategorii.
Výběr do třetice
Andrea pracuje takzvaně na volné noze a své schopnosti musí pravidelně dokazovat v konkurzech, a tak jí přišlo docela logické, že totéž udělá u svého mezonetového bytu.
"Prostě jsem si udělala malé výběrové řízení. Oslovila jsem tři studia, která jsem si našla nebo na ně dostala doporučení. Každé mi připravilo svůj návrh - a my jsme si vybrali to, jež bylo nejblíže našemu naturelu," popisuje zdánlivě jednoduchou cestu Andrea.
Všichni architekti dostali stejné zadání. "Požadavky nebyly nijak omezující. Na prvním místě jsme potřebovali vyřešit schodiště, které se investorovi opravdu nepovedlo. Zdůraznili jsme, že žijeme hodně na podlaze, protože opravujeme kola, která manžel i sestavuje. Pak už to byly jen drobnosti: Tomáš například nechtěl, aby v bytě někde dominovala televize. Měl představu, aby byla někde stranou," vypočítává sportovně zaměřená majitelka.
Volba nakonec padla na studio Ellement ze Zlína: "Vymysleli jednoduché, praktické a funkční věci, doporučili nám i další firmu ze Zlína, která vše vyrobila, dodala, smontovala a vzala si na starost i stavební práce včetně podlahy," chválí Andrea.
Jedinou skvrnou na kráse se staly snad tři čtvereční metry tapety, kterou řemeslník nenalepil podle představ. "Firma neměla právě svého tapetáře, a tak využila externistu. Sami z toho byli nešťastní. Tapetu nakonec strhli a vymysleli stříbřitý nátěr, takže jsem byla nakonec spokojená."
Stejně na tom byli architekti. Asi jen málokdy najdou klienta, který přesně ví, co chce. A to do poslední poličky! Andrea si totiž dala tu práci a připravila pro studio doslova scénář nábytku. Přesně si spočítala, kolik potřebuje úložného prostoru pro oblečení, knihy, doklady či ložní prádlo. Její preciznost šla tak daleko, že si změřila třeba výšku plastových krabic a šanonů, jež si hodlala pořídit, takže designéři přesně věděli, jak mají být od sebe vzdálené police.
"Spousta lidí se smála, když viděli, jak vypadala moje příprava, ale já mám prostě ráda věci na svém místě, nechci v bytě žádné zbytečnosti, a tudíž ani nábytek navíc," říká s přesvědčením majitelka.
Její smysl pro plánování dokládá nejlépe jídelníček na zdi. Černá tabulka jak vystřižená z rodinného penzionu, kde byl vypsán jídelníček na celý týden, byla totiž k nepřehlédnutí. "Prostě si naplánujeme jídla na každý den, aby se střídala a neživili jsme se třeba tři dny těstovinami. Pak jedu na velký týdenní nákup a nakoupím všechno, co budu potřebovat. Ušetřím tím spoustu času a nemůže se pak stát, že mi chybí rýže, když chci za tři dny večer vařit rizoto," vysvětluje Andrea.
Byt se zahrádkou
Mezonetový byt má vstup v horním podlaží, kde se nachází ložnice, koupelna, pracovní komora a pokoj pro hosty (budoucí dětský pokoj), spodní podlaží patří obývacímu pokoji s kuchyní, pracovně a další malé koupelně s klozetem. K bytu přísluší také předzahrádka, z níž lze vyklouznout do nedalekého lesa přímo na kole.
Návrat? Stejnou cestou, proto není divu, že podlaha v přízemí musela být opravdu kvalitní (průmyslová dubová kantovka), aby "přežila" zablácená kola i tretry.
Největší problém, který měl na svědomí developer, představovaly schody. Původní - včetně kovového zábradlí - vypadalo spíš jako požární úniková cesta v laciném paneláku než jako schodiště v rezidenčním objektu.
Stavbařům se nepovedlo i pár dalších detailů, třeba vzdálenost klozetu od vany, kam se původně mohl vejít leda tak pětiletý špunt, aby si nenarazil kolena. Dnes ho majitelé používají jen v případě obsazené samostatné toalety. Díky úpravám se jim sice podařilo posunout mísu skoro o deset centimetrů, ale ani to vyšším postavám nestačí.
Hlavní obytný prostor měl v původní verzi nepříliš atraktivní dominantu v podobě sloupu. Protože kvůli statice nebylo možné ho odstranit, vytvořili z něj zlínští architekti základ varného centra. To se skrývá za ním, takže ten, kdo odpočívá v obývacím pokoji, ani netuší, že je v blízkosti kuchyně. Jenže stačí dva kroky - a na dlouhý "polobarový" stůl se servírují pochoutky.
Vychutnat si je lze vsedě na subtilních barových židlích či vestoje, což je v případě častých návštěv docela praktické. Večer sloup navíc příjemně září do prostoru, protože má po straně osvětlení skryté za deskou z makrolonu.
Stolovníci si mohou vychutnávat pochoutky v klidu u stolu, aniž by jim kazila chuť prohlášení politiků nebo špatné zprávy. Televize se totiž skrývá pod deskou stolu a v provozu bývá spíše výjimečně. Pohovka, které přezdívají "naše vagónové kupé", příliš ke sledování televize neslouží.
Vychytávky podle chuti
V bytě lze nalézt spoustu chytrých nápadů. Hned za vstupními dveřmi má místo praktická skříň se skládacími dveřmi, tyčí na první odložení kabátů připevněnou ke stropu, výsuvným botníkem a lavičkou zároveň. "Nemám ráda, když se venku povaluje oblečení, což platí o botách i kabátech. Myslím, že se návrhářům předsíň opravdu povedla," chválí Andrea. My ji můžeme zase pochválit za chytrý nápad s kabelkami, které vytvářejí vtipnou dekoraci na zdi. Z předsíně se vstupuje do pracovní komory s pračkou a úložným prostorem pro vše, co slouží úklidu a praní.
Pokud máte pocit, že v bytě není moc skříní, je to jen optický klam - jejich šedé nenápadné dveře tak trochu splývají se zdí. To se týká i kuchyňského nábytku, opět vyrobeného na míru. Vysoké skříňky majitelce nevadí. "V každém pokoji mám malé schůdky, abych dosáhla na horní police. Tam ale odkládám jen věci, které potřebuji minimálně. Jinak mám vše na dosah," tvrdí Andrea.
Preferuje prostě funkčnost a snadné použití. Proto příjemná podlaha z měkkého a teplého marmolea v horní části bytu či pevná dřevěná kantovka v obývacím prostoru. Proto ji potěšil jednoduchý nábytek, který zlínští designéři realizovali s velkou chutí - například úložná komoda vedle pohovky, kde se pod víky skrývají pečlivě vyrovnaná CD, ale také bar a jeho zásoby.
Překvapivá tečka na závěr: stěhování a úpravy bytu proběhly během tří měsíců od předání bytu!
Více se dočtete v časopise Living 4/2007.
