1847) jako jeden z prvních českých buditelů a nejspíš i Čechů vůbec veřejně ocenil užitečnost a potřebnost tak banální součásti obytného interiéru, jakými jsou na první pohled obyčejná kamna.
Příjemný společník dlouhých zimních večerů pilného jazykovědce svým sálajícím teplem jistě nemalou měrou přispěl jak k vytvoření novodobého českého básnického jazyka, tak k sepsání pětidílného českoněmeckého slovníku. Zároveň se však dobře postavená a udržovaná kamna stala pro Josefa Jungmanna milým důvodem k zahálce a nicnedělání: U kamen světlo / u kamen teplo / z čeho lenost tvá / za kamny se hřeje a peče. Název kamen se odvozuje od latinského caminus, ohniště. Na rozdíl od krbu mají kamna uzavřené ohniště, a tak byl jejich vznik podmíněn geniálním vynálezem komína. V klášterech se pravá kamna sporadicky objevovala již od konce minulého tisíciletí, ale středověk používal k vytápění především oheň otevřený. Již první kamna byla nejspíše stavěna z kachlů, usazovaných do předem vybudované hliněné konstrukce. Kromě poskytování tepla plnila ještě jednu neméně důležitou úlohu - vaření. V průběhu 16. století začala do obydlí pronikat kamna s roštem, popelníkem a pláty, na které se dalo postavit kovové nádobí. Mnohasetletou tradici dymníkových kuchyní, v nichž se vařilo v keramických nádobách a závěsných kotlících na otevřeném ohni, však ukončilo teprve 19. století. Na dole uzavřené tahové komíny se napojilo moderní a na tah náročnější vytápěcí zařízení, jakými byly v obytných místnostech tahová kamna a v kuchyních sporáky, umožňující kombinaci vaření a pečení. "Sporáková revoluce" vedla k zásadní proměně obytného interiéru. Z tmavých a zakouřených kuchyní se staly světlé a čisté prostory, v nichž hospodyňky připravovaly chutné pokrmy na litinových plátech v nádobách z litiny a smaltovaného plechu. Nejstarší, klasicistní sporáky ještě dnes poznáme podle typických světlých kachlů s modrým nebo hnědým "kropením". Kromě kachlových kamen se používala i kamna montovaná z litinových dílů. Měla často válcovitý tvar. Ještě dnes se ve vesnických chalupách i v městských domech můžeme setkat s kachlovými sporáky a litinovými kamny, i když by se na první pohled zdálo, že průmyslová revoluce a následný rozvoj energetických možností ve století dvacátém je prakticky z domácností vypudily. Na venkově se sporáky začaly uplatňovat až od poloviny 19. století a světlé kuchyně tu vznikaly výhradně v novostavbách. Starší chalupy se většinou spokojily s jednodušší adaptací otevřeného ústí dymníku na uzavřený tahový komín, schopný poskytnout potřebný tah k provozu sporáku. V takové chalupě pak máme na vybranou. Můžeme zadaptovat starou "dymnou" jizbu nebo si nadále užívat sporákových vymožeností. Pokud máme to štěstí a nastěhujeme se do prostoru s funkčním kachlovým sporákem nebo kamny, měli bychom si vážit mimořádné příležitosti vychutnat jejich půvab, nechat se kolébat praskáním živého ohně a uspávat sálajícím teplem, stoupajícím z rozžhavených plátů. I když budeme mít štěstí menší a získáme obytný prostor s takovýmto unikátem v dezolátním stavu, stojí za to uvést ho do chodu. Ve prospěch kachlových kamen hovoří nejen romantika živého ohně a možnost oživit jinak fádní interiér moderního bydlení, nebo naopak zdůraznit historické kouzlo objektu, ale především velké měrné teplo, malá tepelná vodivost a velká akumulační schopnost keramické hmoty. Ať je plášť kamen z jakéhokoliv ohnivzdorného materiálu, keramických kachlů nebo kovu, ohněm se zahřívá a sálá teplo ještě dlouhou dobu po tom, co se v nich přestalo topit. Sporák je výjimečný svou schopností přípravy a ohřívání pokrmů a zároveň druhotnou funkcí vytápění prostoru. Nejběžnějším typem je sporák s kamnovým nástavcem. Staré sporáky tohoto typu jsou zpravidla zděné a kachlový je jen kamnový nástavec. Bývá v něm umístěna jedna nebo dvě trouby na pečení, často i kamnovec. Plochu nástavce lze využít nejen jako odkládací prostor, ale i na sušení hub, křížal nebo bylinek. Kromě toho je tu možnost kombinace historického sporáku s moderním elektrickým sporákem. Při troše základního estetického cítění může vzniknout zajímavý a účelný celek, napomáhající v dnešní době stále aktuálnějšímu šetření a využívání různorodých zdrojů energie. V letních měsících dobře poslouží elektrický sporák, na podzim a v zimě klasický kachlový, který nejen vyhřeje prostor, ale umožní topit z místních zdrojů a spálit nepotřebný odpad z domácnosti, zatěžující jinak popelnice nebo černé skládky.
Autorka je spolupracovnicí redakce
Příjemný společník dlouhých zimních večerů pilného jazykovědce svým sálajícím teplem jistě nemalou měrou přispěl jak k vytvoření novodobého českého básnického jazyka, tak k sepsání pětidílného českoněmeckého slovníku. Zároveň se však dobře postavená a udržovaná kamna stala pro Josefa Jungmanna milým důvodem k zahálce a nicnedělání: U kamen světlo / u kamen teplo / z čeho lenost tvá / za kamny se hřeje a peče. Název kamen se odvozuje od latinského caminus, ohniště. Na rozdíl od krbu mají kamna uzavřené ohniště, a tak byl jejich vznik podmíněn geniálním vynálezem komína. V klášterech se pravá kamna sporadicky objevovala již od konce minulého tisíciletí, ale středověk používal k vytápění především oheň otevřený. Již první kamna byla nejspíše stavěna z kachlů, usazovaných do předem vybudované hliněné konstrukce. Kromě poskytování tepla plnila ještě jednu neméně důležitou úlohu - vaření. V průběhu 16. století začala do obydlí pronikat kamna s roštem, popelníkem a pláty, na které se dalo postavit kovové nádobí. Mnohasetletou tradici dymníkových kuchyní, v nichž se vařilo v keramických nádobách a závěsných kotlících na otevřeném ohni, však ukončilo teprve 19. století. Na dole uzavřené tahové komíny se napojilo moderní a na tah náročnější vytápěcí zařízení, jakými byly v obytných místnostech tahová kamna a v kuchyních sporáky, umožňující kombinaci vaření a pečení. "Sporáková revoluce" vedla k zásadní proměně obytného interiéru. Z tmavých a zakouřených kuchyní se staly světlé a čisté prostory, v nichž hospodyňky připravovaly chutné pokrmy na litinových plátech v nádobách z litiny a smaltovaného plechu. Nejstarší, klasicistní sporáky ještě dnes poznáme podle typických světlých kachlů s modrým nebo hnědým "kropením". Kromě kachlových kamen se používala i kamna montovaná z litinových dílů. Měla často válcovitý tvar. Ještě dnes se ve vesnických chalupách i v městských domech můžeme setkat s kachlovými sporáky a litinovými kamny, i když by se na první pohled zdálo, že průmyslová revoluce a následný rozvoj energetických možností ve století dvacátém je prakticky z domácností vypudily. Na venkově se sporáky začaly uplatňovat až od poloviny 19. století a světlé kuchyně tu vznikaly výhradně v novostavbách. Starší chalupy se většinou spokojily s jednodušší adaptací otevřeného ústí dymníku na uzavřený tahový komín, schopný poskytnout potřebný tah k provozu sporáku. V takové chalupě pak máme na vybranou. Můžeme zadaptovat starou "dymnou" jizbu nebo si nadále užívat sporákových vymožeností. Pokud máme to štěstí a nastěhujeme se do prostoru s funkčním kachlovým sporákem nebo kamny, měli bychom si vážit mimořádné příležitosti vychutnat jejich půvab, nechat se kolébat praskáním živého ohně a uspávat sálajícím teplem, stoupajícím z rozžhavených plátů. I když budeme mít štěstí menší a získáme obytný prostor s takovýmto unikátem v dezolátním stavu, stojí za to uvést ho do chodu. Ve prospěch kachlových kamen hovoří nejen romantika živého ohně a možnost oživit jinak fádní interiér moderního bydlení, nebo naopak zdůraznit historické kouzlo objektu, ale především velké měrné teplo, malá tepelná vodivost a velká akumulační schopnost keramické hmoty. Ať je plášť kamen z jakéhokoliv ohnivzdorného materiálu, keramických kachlů nebo kovu, ohněm se zahřívá a sálá teplo ještě dlouhou dobu po tom, co se v nich přestalo topit. Sporák je výjimečný svou schopností přípravy a ohřívání pokrmů a zároveň druhotnou funkcí vytápění prostoru. Nejběžnějším typem je sporák s kamnovým nástavcem. Staré sporáky tohoto typu jsou zpravidla zděné a kachlový je jen kamnový nástavec. Bývá v něm umístěna jedna nebo dvě trouby na pečení, často i kamnovec. Plochu nástavce lze využít nejen jako odkládací prostor, ale i na sušení hub, křížal nebo bylinek. Kromě toho je tu možnost kombinace historického sporáku s moderním elektrickým sporákem. Při troše základního estetického cítění může vzniknout zajímavý a účelný celek, napomáhající v dnešní době stále aktuálnějšímu šetření a využívání různorodých zdrojů energie. V letních měsících dobře poslouží elektrický sporák, na podzim a v zimě klasický kachlový, který nejen vyhřeje prostor, ale umožní topit z místních zdrojů a spálit nepotřebný odpad z domácnosti, zatěžující jinak popelnice nebo černé skládky.
Autorka je spolupracovnicí redakce
