1. Modlitebna Církve bratrské v Černošicích
Nová dvoupodlažní budova Církve bratrské v Černošicích má svébytnou formu a organické tvarosloví inspirované andělskými křídly. Stavba, dokončená v roce 2010 podle návrhu architekta Zdeňka Fránka, nemá sloužit pouze jako modlitebna obci věřících Církve bratrské, ale má poskytovat prostor také pro neformální setkávání různých sociálních a generačních skupin či pořádání koncertů.
Den architektury čerstvému držiteli Ceny architekt roku 2020 věnuje samostatnou sekci a po jeho stavbách se můžeme vydat i v dalších městech.
2. Bílý dům v Brně
Tzv. Bílý dům na brněnském Žerotínově náměstí byl postaven v polovině 70. let jako reprezentativní stranické sídlo Městského výboru a současně Dům politické výchovy. Návrh Miroslava Spurného a Františka Jakubce byl inspirován myšlenkami Oscara Niemeyera a Le Corbusiera.
Jde o velmi kvalitní příklad modernistické architektury v Brně, jehož forma vystupuje z běžné dobové produkce. Vyniká zejména svojí kompozicí se sochařsky pojatým sálem Břetislava Bakaly a je svébytným městotvorným prvkem, který před sebou vytváří veřejný pobytový prostor.
V současnosti je osud Bílého domu v rukou Magistrátu města Brna, který jedná o jeho prodeji. I přes svou nespornou architektonickou i historickou hodnotu není památkově chráněn a může být bez větších potíží kdykoliv zbourán či kompletně a necitlivě přestavěn. Domem provedou spoluautorky Brněnského architektonického manuálu Barbora Benčíková a Daniela Křižanová.
3. (Ne)nápadný Krtek
Krkonošské centrum environmentálního vzdělávání Krtek ve Vrchlabí, které navrhl architekt Petr Hájek, poskytuje prostor pro programy Správy KRNAP.
Stojí v těsném sousedství renesančního zámku, barokního kláštera a svým designem nekoliduje s okolím, ale naopak ho nenápadně doplňuje. Stavba je nástrojem, na němž lze prezentovat nutnost komunikace nejen v ochraně přírody, ale všude kolem nás.
Jde o bezbariérovou budovu v nízkoenergetickém standardu, jež v sobě skrývá přednáškový sál a kinosál s kapacitou 80 diváků, knihovnu, učebnu s chemicko-biologickou laboratoří, výstavní prostory a sociální a technické zázemí.
Stavba získala řadu významných architektonických ocenění. S ohledem na její podzemní charakter dostala výstižný název Krtek.
4. Vodní dům Hulice
Vodní dům z roku 2016 je návštěvnické středisko u vodní nádrže Švihov (Želivka). Expozice v objektu je věnována prezentaci vody z biologického i fyzikálního hlediska.
Z domu má návštěvník možnost oknem pozorovat podvodní svět expoziční nádrže. Exteriér zahrnuje vlastní budovu návštěvnického centra s asi hektarovým venkovním areálem s nádrží s rybami, umělým potůčkem, suchým polderem, mokřadem a skalkou z hadce a dalšími zajímavostmi.
V atriu Vodního domu je umělý vodopád, soustava čerpadel, vodních mlýnků a dalších mechanických zajímavostí, které mohou návštěvníci pohánět vlastními silami. V okolí domu je naučná stezka.
5. Diviška aneb brněnská Šanghaj
Za první republiky vzniklo v Brně množství dělnických kolonií. Sloužily jako velmi levné ubytování dělníků, ale i mladých rodin. Dnes jsou jejich pozůstatky oblíbenou adresou i častým místem procházek.
Divišova čtvrť patří k největším, co se týká plochy i počtu domů. Jedno z nejpoetičtějších míst Brna se nachází hned vedle sídliště Lesná.
Divišova čtvrť je shluk miniaturních dělnických domků, které jsou nalepené na sebe na stráni pod železnicí na Tišnov. Skutečně připomínají asijské město, nebo vlaštovčí hnízdo.
6. Dům Autoklubu ČR
Autoklub České republiky je nejstarší organizací sdružující motoristy u nás, jeho historie sahá do roku 1904. Výraznou měrou se podílel na pořádání a organizování sportovních podniků v republice.
Jako budoucí stánek autoklubu byl v roce 1925 zakoupen dvoupatrový klasicistní dům v Lützovově, nyní Opletalově ulici. Architekt Pavel Janák budovu přestavěl do puristické podoby mezi lety 1926–1929.
Tato stavba svým vnitřním uspořádáním přesně splňovala tehdejší nároky na budovu určenou pro klubový život a stala se až do roku 1938 centrem motoristického života v Československé republice.
Dnes je Autoklub České republiky nositelem národní autority v oblasti motorsportu a zastupuje Českou republiku také v zahraničí.
Při příležitosti Dne architektury připravil Autoklub pro návštěvníky v salonku Grand Prix (v přízemí budovy) výstavu o historii Autoklubu ČR a klubového domu a osobnostech našeho motorismu.
7. Klinika Dr. Pírka v Mladé Boleslavi
Stavba ze skla a oceli od Martina Rajniše z roku 2017 je zasazená citlivě do lesoparku a reaguje na přírodní kontext. Přehledná a světlá, mírně prohnutá budova je přímo spojena s parkem areálu lehkou ocelovou lávkou pro pěší.
Severní strana kliniky je obložena velkými formáty pískovce z okolních skal až do výšky tří pater. Na jižní straně je lehká bílá maximálně prosklená fasáda doplněná pevným horizontálním stíněním.
8. Základní škola Chýně
Stavba nové školy vychází z podstaty rozšiřování vesnice Chýně. Cílem projektu nebylo jen vytvořit školu, ale komplex, který by sloužil jako střed vesnice i místo setkávání.
Nachází se zde základní škola, tělocvična, venkovní sportoviště, jídelna a společenský sál. Budovy jsou rozděleny do několika menších hmot, které se svým měřítkem více blíží okolní zástavbě.
Jednotlivé objekty jsou rozmístěny kolem školního náměstí, podélné hmoty tělocvičny a jídelny a jsou částečně zapuštěny do terénu.
Prostory školy umožňují průchod i mimo vyučování. Interiér nové školy je dílem francouzského studia Atelier CMJN a jeho spoluautorkou je architektka Radka Šrámková.
9. Hasičská zbrojnice v Líbeznicích
Pro historické centrum obce Líbeznice jsou typické uzavřené formy hospodářských dvorů. Nové objekty hasičské zbrojnice a technických služeb vytvářejí spolu s bílým domem služeb trojici veřejných staveb, které spolu komunikují a dávají novému prostoru lidské měřítko.
Jednotný vzhled a tvarování objektů odkazuje na tradiční konstrukci vesnické hospodářské stavby, sjednocená barevnost objektů zdůrazňuje obecní význam a společenské poslání staveb.
10. Škola architektury AVU
Školu architektury v Praze založil v roce 1910 architekt Jan Kotěra (1871–1923) jako nedílnou součást uměleckého vzdělávání na Akademii výtvarných umění.
Žák Otty Wagnera z vídeňské Akademie a zakladatel české moderní architektury v letech 1919–1920 vypracoval projekt budovy Školy architektury, jednopatrové stavby s podkrovím ve stylu rané moderny a kubistickými prvky u vstupního portálu.
Po Kotěrově smrti se jeho nástupcem stal architekt Josef Gočár (1880–1945), který stavbu svébytně uchopil a přidal razantně pojednané nové patro s rovnou střechou a funkcionalistickými ateliérovými okny na sever.
Dílčí úpravy dispozic provedl po válce Jaroslav Fragner nebo František Cubr. Poslední drobné zásahy před obnovou vznikly během působení Emila Přikryla. V roce 2019 byla tato budova obnovena podle návrhu ateliéru Skupina (Marcela Steinbachová a Vít Holý).
