Hele, Bernal za mnou není. O první těžší chvíli nedotknutelného Ineosu

Pravda, vypadali nedotknutelní. I tady, na jedenáctikilometrovém cílovém stoupání Sega di Ala, na pohled dirigovali Giro.

Egan Bernal v maglia rosa, lídr týmu se skvělou formou, který během šestnácti etap Gira nezažil jedinou krizi.

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

Před ním na samé špici skupiny favoritů dva vrchařští bodyguardi Jonathan Castroviejo a Daniel Martínez, diktující tempo.

A navíc Gianni Moscon, stahující se k ním z původního úniku dne.

Komando Ineosu. Jak že to o nich psali? Svírají Giro železnou pěstí.

Za nimi už dlouho předtím začali odpadat Giulio Ciccone, Alexandr Vlasov, Hugh Carthy i Romain Bardet, borci z Top Ten.

Další tvrdý test na Giru. Bernal zažil první krizi, etapu vyhrál Martin

Že před Ineosem naopak šlapal poslední přeživší z původních uprchlíků Dan Martin? Tak ať, nezajímá nás, je přece v pořadí Gira až dvanáctý.

A že právě zaútočil i Joao Almeida z QuickStepu? Prosím, ať si jede, ztrácí celkově deset minut. Vždyť k vrcholu už to je jen tři a půl kilometru.

Ovšem pozor, najednou se zvedá Simon Yates. Simona neradno podceňovat. Červený poplach.

Úkol zní: dojet Yatese, zneutralizovat ho.

Úkol splněn. K britskému lídrovi australské stáje BikeExchange se přitáhli Bernal a Martínez.

Jenže tím to neskončilo.

Hlavně že je hezky

Simon Yates na rozdíl od Egana Bernala stoupání Sega di Ala dobře znal. Hned po svém dubnovém triumfu na závodě Kolem Alp si tuhle úzkou a strmou silnici na hranici regionů Veneto a Trentino se svým týmem projel. „Takže jsem věděl, že jde o možná nejtvrdší stoupání na celém letošním Giru, které by mi svým profilem mohlo sedět.“

A kromě toho... bylo teplo. Sláva! Pokud prší, nebo nedej bože sněží, Simon Yates trpí. Tak jako v pondělí v zimě v průsmyku Giau. „Za deště nemám dobré nohy,“ nezakrývá.

Sedmnáctá etapa Gira

9 fotografií

Tentokrát už po 60 kilometrech středeční etapy pod modrým italským nebem do vysílačky sdělil: „Dnes se cítím dobře.“

Což byl signál pro jeho parťáky.

Na čele pelotonu se poté usadili Jensen, Meyer a Hepburn a nepustili uprchlíky do většího náskoku. V kopcích převzali jejich roli Scotson, Nieve a Kangert. Na Sega di Ala potom nechali pracovat Ineos. Ale Yates číhal, načež v pravou chvíli na nejstrmější pasáži kopce zaútočil.

Teď šlapal na špici malé skupinky s Almeidou, Martínezem a Bernalem.

A muž v růžovém zčistajasna začal zaostávat!

Yates později popisoval: „Jel jsem na plný plyn a v první chvíli jsem si ani nevšiml, že jsme Bernala odpárali.“

Co se to děje? Kolumbijec měl problémy držet se svým kolem přímou linii, nedokázal se zachytit ani parťáka Martíneze, ten se k němu vracel a slovy i ráznými gesty rukou táhnul týmového lídra vpřed.

„Dani Martínez je přítel,“ ocenil Bernal po etapě. „Pro moji morálku bylo velmi důležité mít ho u sebe.“

Zezadu si je docvaknul Damiano Caruso z Bahrainu Victorious, druhý muž celkového pořadí, na Giru pan Velká stabilita. „Nemohl jsem předtím následovat Yatese,“ popisoval Ital. „Raději jsem si tedy držel své tempo a když jsem uviděl, jak trpí i Egan v maglia rosa, dodalo mi to energii. V tu chvíli to bylo tvrdé pro každého.“

Dva kilometry před cílem nejtvrdší pasáž končila. Yates s Almeidou se hnali k cíli, najížděli na Bernala skoro minutu.

„Bylo chybou snažit se v tom nejprudším úseku usilovně držet Yatese,“ usoudil zpětně Bernal. Ano, tím se zakyselil. „Kdybych věděl, že poslední dva kilometry nejsou až tak obtížné, jel bych si raději vlastní tempo a ke konci bych měl víc energie do stíhání.“

Na závěrečném úseku už Bernalova ztráta nenarůstala. Dan Martin si jel pro etapu, za ním Almeida poodskočil Yatesovi, který proťal cíl na třetím místě... o 50 sekund před Carusem a 53 před Bernalem.

Giro dostalo ve třetím týdnu vytouženou, byť stále jen vedlejší zápletku.

„Zdálo se, že taktika Ineosu je dokonalá, ale nebyla,“ říkal bývalý profesionál Bernie Eisel, expert Eurosportu. „Nikdo nečekal, že Bernal bude mít až tak špatný den. Když projížděl za cílem kolem mě, byl úplně mrtvý. Vidíte, ve třetím týdnu se může stát cokoliv.“

Nicméně Bernal stále drží náskok 2:21 minuty před Carusem a 3:23 před Yatesem, jenž po pondělním promrznutí na Giau opět povyskočil na virtuální stupně vítězů.

„Nebyl to můj nejlepší den,“ bilancoval Bernal. „Věci jsou teď trochu komplikovanější, ale dojel jsem jen pár metrů za Carusem, který je mi v celkovém pořadí nejblíž. Takže je to pro mě stále O.K.“

Houpačkou zase nahoru

Pro Daniela Martina, nezlomného bojovníka v dresu stáje Israel Start-Up Nation, nebyl tento den jen O.K., pro něj byl zbarven těmi nejzářivějšími barvami.

Naháněli mě, naháněli, ale nedostali mě!

Po takřka celé etapě v úniku uhájil v cíli 13 sekund k dobru. Navzdory protivětru, který uprchlíkům celý den jejich práci stěžoval. Navzdory snaze Yatese a Almeidy.

Před cílem se otočil, zakroutil hlavou.

„Nemohl jsem uvěřit, že se mi to povedlo. Pořád tomu nemohu uvěřit,“ svěřoval se. „Tohle Giro je pro můj tým jako na houpačce, nahoru dolů. Ale náš týmový duch se nikdy neztratil.“

Hned první den potratili po pádu Kristse Neilandse. Pak vybojovali s Alessandrem De Marchim růžový dres, jenže vzápětí musel po dalším z pádů vzdát i De Marchi. Onemocnění vyhnalo ze závodu také Alexe Dowsetta, loňského vítěze etapy na Giru, navíc Martin nabral velkou ztrátu na šotolině.

Přesto jej to nezlomilo.

Nemáme co ztratit

Etapa očima Hirta

V úniku dne původně šlapal s Martinem i Jan Hirt, jeho tým Intermarché - Wanty Gobert v něm byl se třemi muži nejpočetnější. Jak on viděl středeční etapu?

„Quinten Hermans a Andrea Pasqualon pro mě tvrdě pracovali a spoustu kilometrů tahali tempo v čele úniku, jsem jim za to velmi vděčný. Po jejich úsilí v údolí jsem chtěl dokončit práci. Naneštěstí peloton neponechal našemu úniku dost velký náskok. Ale budu útočit dál, pořád nás čekají nějaké kopce. Jsme útočící tým, který nemá co ztratit, namotivovaný zkoušet to zas a znovu.“

„Od Nickyho Sörensena (sportovního ředitele) jsem měl dnes z auta detailní informace o celém stoupání. Věděl jsem, že když se dostanu s náskokem do posledních dvou snazších kilometrů, zamává to s morálkou pronásledovatelů. A teď nenacházím slov, abych popsal své pocity. Je to neuvěřitelné vítězství.“

Čtyřiatřicetiletý šampion monumentů Lutych - Bastogne - Lutych a Kolem Lombardie na vrcholu Sega di Ala vstoupil do exkluzivního historického klubu s pouhými 102 členy.

Klubu mužů, kteří vyhráli etapu na každém ze tří podniků Grand Tour.

Ke dvěma na Tour a dvěma na Vueltě přidal i svoji první na Giru.

A tak končí Remco Evenepoel

Mnozí další měli k euforii daleko. Speciálně ti, kteří se 30 kilometrů před cílem ocitli na zemi při hromadném pádu během sjezdu z jedničkové prémie San Valentino.

Giulio Ciccone z Treku si stěžoval na velké bolesti zad.

Nick Schultz, Yatesův pomocník, si tu způsobil zlomeninu metakarpální kosti na levé ruce, do cíle sice dojel, ale dál pokračovat nebude.

A závod opouští také Remco Evenepoel z QuickStepu.

Po skvělé první polovině Gira už nic nevycházelo tak, jak si představoval. Ve středu pocit frustrace vyvrcholil. Ve snaze vyhnout se pádu přeletěl přes svodidla.

„Nevím přesně, co se přede mnou odehrálo,“ vyprávěl. „Vyjel jsem ze zatáčky a viděl některé chlapce na zemi. Neměl jsem šanci, jak se pádu vyhnout. Nic zlomeného nemám, ale všechno mě teď bolí, mám spoustu pohmožděnin. Nemělo by smysl pokračovat dál.“

Smutně končila první Grand Tour muže, jenž je mnohými považován za příštího Eddyho Merckxe, ale nad jehož fyzickou kondicí se po dlouhé léčbě zlomené pánve vznášely na Giru velké otazníky.

Ty se samozřejmě pojily i s Eganem Bernalem a jeho zády.

Vydrží? Nevydrží?

Klíčovou otázkou je, co bylo příčinou jeho středeční slabosti. Jen jeden horší den, jaký potká každého? Nebo opět ta proklatá záda, která jej sužovala už loni?

Zbývající čtyři etapy odpoví.

Nenabízejí až tak obtížný profil, který posloužil Chrisi Froomovi k velkému zvratu Gira v ročníku 2018. Sobotní vysokohorský test v Alpách by naopak měl Bernalovi více svědčit i proto, že se odehraje v nadmořských výškách, na které je zvyklý.

Sám zatím nedokázal říci, co způsobilo jeho potíže v 17. etapě.

„Možná tak trochu všechno,“ spekuloval. „Závodíme už dva týdny, volný den naboural rytmus, změnila se i venkovní teplota. Neřekl bych, že jsem vyloženě trpěl. Ale jiní jezdci byli lepší než já.“

Tady bude tvé jméno, Egane

Tonina Pantaniová, matka proslulého Piráta, na pódiu v Sega di Ala obdržela repliku trofeje pro vítěze Gira poté, co její syn Marco vyhrál anketu o nejpopulárnějšího nositele růžového trikotu v 90leté historii maglia rosa. S pohárem v ruce vzápětí potkala Bernala - a pozvala ho k návštěvě k ní domů do Cesenatika.

Kolumbijec jí pomohl najít Pantaniho jméno vyryté na trofeji.

„V neděli na ni přibude i tvé jméno,“ předpovídala mu.

„Nevím. Ale doufám,“ odvětil. „Je před námi pořád ještě dlouhá cesta.“

O kus dál se televizní reportér RAI mezitím ptal Simona Yatese: „Nyní opět věříte, že můžete vyhrát Giro?“

„Ne, nemyslím si, že to by bylo správné prohlášení,“ reagoval Brit. „Ale... budu se určitě snažit. Snad nám vydrží pěkné počasí. To potřebuji.“

Jak říká jeho šéf Matt White: „Závod neskončil, dokud opravdu neskončí.“

Doporučujeme

Na ostravský písek míří světová špička, hrát budou i Perušič se Schweinerem

Hele, Bernal za mnou není. O první těžší chvíli nedotknutelného Ineosu

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}