Byla to vůbec jeho první střela na branku. Až v 83. minutě. A přitom tak důležitá! Handzuš dostal přihrávku mezi kruhy a bekhendem zvedl puk přes lapačku brankáře Quicka. Fanoušci v United Center šíleli, naděje na obhajobu žije. Ze smrtelné postele ji vytáhl nečekaný hrdina. Slovenský útočník, který v loňském tažení za trofejí posbíral 11 bodů, ale letos to byl teprve jeho třetí bod.
"Jsem šťastný, že mi to tam padlo. Snažím se pomoct týmu, jak můžu. Hraju oslabení, v útoku mi to tolik nejde," přiznává Handzuš. "Dal jsem gól, ale je to jen jeden zápas. Doufám, že mi to pomůže do dalších utkání. Zůstal jsem pozitivní. Vím, že mám na víc."
K tomuto slovenskému pokání je potřeba dodat, že Handzuš k sobě nemusí být tak kritický. Není žádnou ofenzivní hvězdou. Od střílení gólů jsou v týmu Blackhawks jiní. On patří k nejlépe bránícím centrům v kanadsko-americké lize.
Handzuš a charitaHokejisty Michala Handzuše si spoluhráči neváží pouze kvůli tomu, co dokázal na ledě. Ale oceňují spíš jeho lidské vlastnosti. Handzuš je sečtělý, rozvážný a dokáže rozdávat ostatním radost. Doma přispívá na charitu, už několik let je tváří Slovenského hemofilického združení, které pomáhá dětem s vážnou chorobou, poruchou srážlivosti krve. V rodné Banské Bystrici nechal vybudovat sportovní centrum. "Měl jsem štěstí, že práce je mým koníčkem a ještě si tím slušně vydělám. Ostatní ale takové štěstí neměli, tak je podle mě normální jim pomoct," vysvětluje Handzuš. |
"Místo aby gól dal, dvěma zabrání," řekl o něm kdysi brankář Ján Lašák, spoluhráč ze slovenské reprezentace.
Celkově je Handzušův příběh zajímavý. Zdá se, jako by mu ke konci kariéry osud dopřál slastné chvilky. Může to být odměna za celoživotní dřinu, vzorný přístup k hokeji. Za něj byl ostatně v širší nominaci na Bill Masterton Memorial Trophy oddanost hokeji. "Nejlepší slova, které ho charakterizují jsou profesionalita, zkušenosti, důslednost a zásadovost. Každý den ze sebe vydá všechno," chválil ho kouč Joel Quenneville.
Hanzduš sice svou první individuální trofej nezíská, ve tříčlenné nominaci na rozdíl od Jaromíra Jágra není. Ale to nevadí, vždyť Stanley Cupu už se banskobystrický rodák dočkal, i když až ve své 14. sezoně v NHL. Tolik po stříbrném poháru toužil, při oslavách odhodil introvertní masku a rozjel se.
S trofejí dokonce spal v posteli.
Mezitím se stal Handzuš šestým Slovákem v historii, který v zámořské soutěži odehrál přes 1000 zápasů. V jubilejním duelu navíc 20. března nastoupil proti St. Louis Blues, tedy klubu, kde začínal a kde se v útoku s Pavolem Demitrou a Ľubošem Bartečkem proslavil. "Je to pěkný milník," uznal. "Nikdy se ani nesnilo o tom, že bych mohl odehrát tisíc zápasů."
Teď člen zlaté slovenské generace nebojuje jenom o to, aby si mohl se spoluhráči znovu po roce sáhnout na Stanley Cup, ale aby se s nimi po létě vůbec sešel. Handzušovi totiž skončí smlouva. "Musím hrát dobře, abych mohl hrát v NHL i v příští sezoně," uvědomuje si.
Možná právě jeho vítězná trefa ze středečního večera může klubové šéfy přesvědčit. Také díky Handzušovi Chicago v play-off pokračuje. "Dali jsme do toho všechno, je to velké vítězství. Ale stále jsme na hraně vyřazení, stále prohráváme 2:3 a musíme urvat vítězství u nich," burcuje 37letý slovenský útočník.
