Lebka mosasaura v muzeu v Maastrichtu

Lebka mosasaura v muzeu v Maastrichtu | foto: Wilson44691Creative Commons

Před šedesáti lety byl u Litomyšle objeven český „mořský drak“

  • 5
Nejzajímavější fosilní pozůstatek mořských plazů mosasaurů na našem území byl náhodně objeven v obci Dolní Újezd poblíž Litomyšle. Pochází zřejmě z doby, kdy jednu skupinu těchto vrcholových dravců nahrazovala druhá.

Na našem území kdysi žili draci, nebyli to ale okřídlení plazi chrlící z tlamy oheň, nýbrž velcí mořští plazi s ploutvovitým zakončením končetin. Bylo jich dokonce několik typů. O plesiosaurech a pliosaurech už jsme psali, samostatný článek si ale rozhodně zaslouží i dosud nejvýznamnější objev úlomku dalšího „mořského draka“ z našeho území, tedy mosasauroida.

Mosasauridi obecně žili v době posledního rozkvětu dinosaurů, patří však mezi tzv. šupinaté plazy (řád šupinatí, latinsky Squamata), takže úplně blízkými příbuznými dinosaurů nejsou. Byli velmi dobře přizpůsobeni životu ve vodě a v tehdejších mořích spolu se žraloky stáli na vrcholu potravní pyramidy.

Nejlepším pozůstatkem jejich existence u nás je krásně zachovaný fragment dolní čelisti dosud neznámého mosasaurida z obce Dolní Újezd u Litomyšle. Byl objeven před šedesáti let, v roce 1960. K oficiálnímu oznámení tohoto prvního potvrzeného objevu pozůstatku mosasaura došlo v roce 1965.

Došlo k němu náhodně při výkopových pracích u domu v Dolním Újezdu u Litomyšle panem Hurychem, tehdejším patnáctiletým žákem tamní základní školy. Jde o mimořádně dobře zachovalou část spodní čelisti s osmi kuželovitými a ostře zahrocenými zuby. I přes kvalitu nálezu nelze s jistotou určit, kterému rodu mosasaurida patřila.

Fragment čelisti českého tethysaurinního mosasaurida, tedy dravého mořského plaza, příbuzného současným hadům a varanům, v bývalé expozici Národního Muzea v Praze. Zástupce skupiny od Dolního Újezda obýval oblasti dnešních Čech v období pozdně křídového turonu, asi před 92 až 90 miliony let. Jednalo se pravděpodobně o vývojově primitivní formu menšího mosasaurida.

Jak uvedl již paleontolog Vlastislav Zázvorka v roce 1965, lze bezpečně říci jen to, že patří jakémusi menšímu druhu mosasauroida. V periodiku Časopis Národního Muzea (řada přírodovědná, číslo 134) uvádí doktor Zázvorka následující (zkráceno autorem): „Nález je ze svrchnokřídových mořských sedimentů, nejspíše středoturonského stáří. Na hornině jsou otisky křídových mlžů, především druhu Lima canalifera GOLDF. Nález je mimořádně krásně zachován. Exemplář nalezl a Národnímu muzeu v Praze postoupil F. Hurych, tehdy žák ZDŠ v Dolním Újezdě. Fosilie nemá přesné naleziště, protože byla objevena při rozštípnutí kamene při bourání zdiva staré stavby v poli u Dolního Újezda, s místním označením Přibyňoves. Poněvadž šlo o zdivo staré stavby, nutno předpokládat, že stavební materiál byl z nejbližšího okolí. Celá oblast je budována křídovým útvarem. Exemplář, který byl zapsán do knihy přírůstku paleontologického … oddělení pod č. 1063/60, je v křemitém vápenci, v rázu vyvinutém ve středním turonu“… Některé znaky nálezu ukazují na příslušnost k čeledi Mosasauridae WILL. Jsou to především pravidelně vyvinuté zuby…“

V době, kdy citovaný text vznikl, už byli mosasauři vědě známí celá dvě století, nejednalo se tedy ani zdaleka o jeden z prvních objevů v rámci této skupiny. Mosasauridi jsou dnes ovšem samozřejmě chápáni mnohem lépe a detailněji než před šesti desetiletími, ať už se to týká paleoekologie, rozšíření, fyziologie a dalších aspektů. Víme například, že byli blízce příbuzní současným hadům a varanům, že mohli být částečně teplokrevní, měli pravděpodobně rozeklané jazyky a často byli černě zbarvení.

Rekonstrukce podoby mosasaurida druhu Platecarpus tympaniticus, která již zahrnuje moderní poznatky o podobě jejich „pohonného ústrojí“, tedy ocasu. Ve vodě se podle všeho tito plazi „nevlnili“, ale měli pevně držené tělo, které poháněl vpřed především silný, bočně zploštělý ocas.

A co konkrétního jsme dosud zjistili o „českém“ zástupci této skupiny z Dolního Újezdu? Fragment maxily, tedy horní čelisti křídového mořského plaza, byl objeven pravděpodobně v usazeninách jizerského souvrství ve vápencích s vysokým obsahem křemíku, pocházejících z doby před zhruba 92 až 90 miliony let (tzv. období středního až pozdního turonu). Jednalo se tedy pravděpodobně o poměrně archaickou formu mosasaurida.

Čelist je rozdělena na dvě odpovídající části a byl z ní vyjmut i jeden zub pro účely dalšího výzkumu. Fragment čelisti je celkově dlouhý 18,15 centimetru a vysoký 3,5 centimetru. Celková délka tohoto jedince tedy dosahovala jen několika málo metrů, přesnější odhad bohužel v rámci dochovaného fosilního materiálu není možný.

Pro účely podrobnějšího studia byla ve spolupráci s Českým vysokým učením technickým v Praze zkamenělina prozkoumána počítačovým tomografem. Tvar, uložení a profil zubních korunek českého mosasauroida odpovídá situaci u mosasauridů z podčeledi Tethysaurinae, na její existenci se vědci formálně dohodli roku 2012. Konkrétně je pak český zástupce zřejmě blízce příbuzný druhům Pannoniasaurus inexpectatus z území Maďarska, Russellosaurus coheni ze Spojených států a Tethysaurus nopcsai z Maroka.

Podle dnešních poznatků už patrně nepřesná rekonstrukce podoby mosasaura. Ve skutečnosti se zřejmě zvířata při pohybu ve vodě nevlnila, ale poháněl je především silný ocas s ploutví podobnou, jako mají například žraloci.

Současná přítomnost tohoto mosasaurida a zároveň i jeho předchůdců v roli vrcholných predátorů, pliosauridů, kteří již v této době vymírali, je mimochodem jedním z nejzajímavějších přínosů české paleontologie k problematice druhohorních mořských plazů. Nálezy z našeho území totiž velmi dobře dokumentují vývoj raných mosasauridů, a tedy i to, jak pravděpodobně postupně nahrazovali pliosauridy.

Stejně jako v případě objevů českých „dlouhokrkých“ i „krátkokrkých“ plesiosaurů, i v případě mosasaurida od Dolního Újezdu si budeme muset počkat na případné další objevy, abychom se o něm dozvěděli více.

Text vznikl pro DinosaurusBlog Vladímíra Sochy a před vydáním byl redakčně upraven. Originál naleznete zde.