„Byla to zvláštní premiéra,“ zmínil Goiš, že to byl jeho extraligový debut. „Bylo to z ničeho nic, nečekal jsem to. Netušil jsem, že mám vyřízené střídavé starty.“
Poslední duel čtvrtfinále první ligy s Českými Budějovicemi odehrál 5. března. Po více než dvou týdnech si tak musel zvykat na zápasové tempo.
„V Přerově jsme dostali týden volno, pak jsme naštěstí ještě chodili na led. Ale po pauze to nebylo jednoduché. Bylo to, jako by mě hodili do vody,“ říká Goiš o svém extraligovém křtu, kterého se dočkal ve svých 26 letech.
Ve zlínské kabině se představovat nemusel. S Romanem Vlachem hrál v juniorce v jedné lajně, v týmu nastupoval také se Zdeňkem Okálem nebo Jiřím Ondráčkem.
„Kluci byli vykulení, že mě vidí, ale hlavně jsem byl překvapený sám,“ opakuje Goiš, jak ho extraligová šance udivila. „Osmdesát procent kluků znám. S vedoucím týmu Martinem Kotáskem jsem ještě hrál v Přerově.“
Trenéři ho postavili do čtvrté lajny s jednoznačnými úkoly: „Říkali mi, ať hraji svoji hru jako v Přerově - dohrávat souboje, střílet, tlačit se do brány.“
Za pět minut ve hře a jedenáct střídání stihl rozdat dva hity, jednou vyhrát buly a jednou ohrozit bránu protivníka. A moc nescházelo, aby se zapsal do listiny střelců, jeho šance z úvodu třetí části patřila v podání Zlína k nejvýraznějším.
„Škoda. Kdybych snížil na 1:3, mohli jsme Spartu dostat pod tlak a fanoušky do varu,“ litoval Goiš, který odcestoval také k dnešnímu pátému zápasu do Prahy. Zda přidá druhý extraligový start, netušil. „Za další šanci bych byl rád.“
Doteď bylo jeho hokejovým maximem čtvrtfinále WSM Ligy, které překonalo loňský postup do druhé nejvyšší soutěže. Díky tomu Goiš nakoukl mezi českou elitu.
„Z první liga je to do extraligy blíže. Když jsou zranění, tak si kluky od nás vytáhnou. Šťastný šel nahoru, Dostálek do Brna, Popelka tady také něco odehrál,“ nechal se inspirovat klubovými kolegy.
Třeba si zlínské angažmá ještě protáhne.
