Žena tvrdila, že na "likvidaci" tělíčka se podílel i její tehdejší přítel. Spolu s obhájcem žádala, aby soud zrušil původní verdikt a rozhodoval znovu.
"Po jeho vystoupení jsem byla úplně zoufalá. Viděla jsem ho po devíti měsících a doufala, že v něm bude kousek citu, že mě nenechá vzít vinu jen na sebe. On mi tehdy pomáhal a dost. Chtěla bych s ním konfrontaci, do očí by to nedokázal zopakovat," řekla tichým hlasem obžalovaná jednadvacetiletá Marie H.
Senát vrchního soudu však tato argumentace ani v nejmenším neobměkčila. "I kdyby by to byla pravda, tak to na verdikt i výši trestu nemá vliv," byl nekompromisní předseda senátu Jiří Lněnička.
Navíc uvedl, že dívka má nějaké vzdělání a není úplně mdlého rozumu, aby jí nebylo jasné, že se její přítel - drogový dealer a kriminálník - nepřizná. Jeho výpověď pro ni navíc nemohla být úplným šokem, stejně už vypovídal v přípravném řízení a zápis o tom měla žena k dispozici.
Jiří Lněnička řekl, že kdyby o trestu rozhodoval vrchní soud, uložil by ještě delší než patnáctiletý trest. Podle něj bylo možné použít přísnější kvalifikaci, protože žena vraždila s rozmyslem. O tom svědčí, že těhotenství celou dobu tajila, nikomu se nesvěřila a nenavštěvovala lékaře. Protože se ale proti předchozímu verdiktu odvolala jen matka a ne státní zástupce, nebylo možné uložený trest zvýšit.
Zbavila se tělíčka a byla veselá
Žena v minulosti před soudem tvrdila, že její přítel, se kterým se živila prodejem drog, spal po pervitinovém večírku ve vedlejší místnosti. Těhotenství před ním tajila, po porodu vše uklidila a stopy, které se jí nepovedlo zakrýt, omlouvala tím, že jí tekla krev z nosu.
Těsně před vynesením prvního rozsudku zcela změnila výpověď. Řekla, že jí přítel po porodu dítě vzal, a neví, co s ním udělal. Druhý den jí měl říct, ať odnese do popelnice igelitové tašky, ve kterých viděla krvavé hadry. "Myslela jsem, že jsou to už jen nějaké zbytky," řekla.
"Soud považuje tuto výpověď za naprosto účelovou, vedenou snahou obviněné vyvinit se z trestního jednání," shrnula v únoru soudkyně Jana Kurešová.
Svědci, se kterými si žena den po činu jela do Teplic pro drogy, vypověděli, že byla veselá, a poté, co vyhodila igelitky s tělíčkem a placentou, se dokonce radovala, že v popelnici našla figurku panáčka.
"Nevěděla jsem, že to děťátko bylo živé, vůbec se nehýbalo," tvrdila žena. Na otázku, co chtěla udělat s dítětem, pokud mu nehodlala ublížit, však odpovědět nedokázala.
16. února 2011 |
