Už znáte nějaká česká slova?
Žádná, jsem tu jen krátce. Když mám třeba pojmenovat post hráče, který posílá míč k síti... Narávek?
Myslíte nahrávače?
Přesně. Nebo číslice 44. To je snad nemožné vyslovit!
Překvapila vás nabídka českého svazu?
Ne. Byl jsem šťastný. Hledal jsem národní tým, ale ne jakýkoli. Mít jen dobré hráče nestačí. Chtěl jsem převzít dobré mužstvo, ale důležitá pro mě byla i kvalitní organizace, svaz, obecně volejbalová kultura. Jsem přesvědčený, že všechno jsem tu nalezl.
Kde vidíte rezervy české reprezentace?
Tým je dobrý. V některých hlediscích dokonce velmi dobrý, například v podání a útoku. Ale především v obraně nedosahuje takové úrovně, proto ji musíme vylepšit jako první.
Jak budete sledovat reprezentanty roztroušené po celé Evropě?
Už jsem si vybral asistenty Pavla Řeřábka a Jindru Licka. Ti mi pomáhají se vším, co se týká hráčů. Rozhodně navštívím všechny kluby, kde reprezentanti hrají. Na úvod už jsem byl v Cannes (kde hraje Dubš, pozn. red.) a Maaseiku (Lébl a Popelka). V září jsem navíc přijel do Ostravy na mistrovství Evropy, viděl jsem mužstvo v akci.
Před čtyřmi lety jste nečekaně přešel od volejbalu k fotbalu a dělal manažera v italských velkoklubech Laziu Řím a Interu Milán. Jak jste se k této práci dostal?
Ještě předtím jsem vedl v Itálii rok volejbalové reprezentantky, protože jsem cítil, že po dlouhé době u mužů potřebuji změnu. A když přišlo Lazio, cítil jsem to podobně. Bylo dobré nechat volejbal načas stranou, odpočinul jsem si. Ale pak mě srdce zase volalo zpátky.
Nelitujete?
Vím, že volejbal není tak skvělý byznys jako fotbal. Ale také vím, že když člověk nemá přemrštěné požadavky, je nejlepším obchodem to, co má rád.
Nyní jste se rozhodl trénovat český volejbalový tým. Jaký následoval ohlas v Itálii, kterou jste v poslední dekádě dotáhl k tolika trofejím a titulům?
Někteří lidé byli přesvědčeni, že pokud se vrátím od fotbalu k volejbalu, musím zcela jistě začít v Itálii. Ale nejdůležitější je, co si myslím já. Čekal jsem na novou zkušenost, výzvu.
A ta výzva zněla jak?
Lákalo mě pochopit českou mentalitu. Trénovat národní tým není jen sportovní záležitost, ale i kulturní problém. Musím se adaptovat, ne žádat ostatní, aby se přizpůsobovali mně. Věřím, že směs kultur je ten nejlepší způsob, jak uspět.
Už máte představu, jak českou mentalitu zkoumat?
Používám metodu, vysvětlit proč a jak co dělám. Možná se mnou nemusí každý souhlasit, ale může mi rozumět. Mladí lidé dnes více než moje generace znají světovou kulturu, poslouchají stejnou hudbu, čtou stejné knihy, hodně cestují. Globalizace má dvě různé stránky, my musíme využít ty dobré.
V Laziu Řím jste vídal fotbalového reprezentanta Pavla Nedvěda, českou mentalitu jste už tedy trochu poznával. Myslíte, že volejbalisté budou podobní jako Nedvěd?
Takhle to nejde říct. Každý člověk je jiný. Pavel je velmi kvalitní profesionál, který žije fotbalem.
Ano, je sice Čech, ale ne český symbol.
Na vaši rodnou Argentinu teď dolehla těžká ekonomická krize. Na podzim tam máte jet s reprezentací na mistrovství světa. Co si o tom myslíte?
Doufám, že se šampionát uskuteční. Sport musí v této situaci pomoci. V minulosti jsem se stavěl proti bojkotům olympijských her, protože život musí pokračovat i v zemích, kde jsou momentálně problémy.
Kam až to může národní tým dotáhnout?
Něco jiného je sledovat tým zvenčí jako divák, a teď jako trenér. Myslím, že budeme spokojeni, pokud skončíme mezi pátým až osmým místem. To je ale cíl, který vychází z racionální myšlenky. A pokud je jen racionální, je chladný. Hráči musí mít sen. A ten po nich budu žádat.
Sledujete soupeře, které v Argentině potkáte ve skupině?
Zdá se, že Kuba ztratí některé opory (několik hráčů nedávno opustilo kubánskou reprezentaci při evropském turné, aby mohli hrát italskou ligu, pozn. red.). Ale to není jisté. Tradičně dobří Nizozemci se zlepšují, Řecko mě překvapilo, že vyhrálo kvalifikační skupinu. Bude to velmi zábavná skupina, doporučuji fanouškům, aby se na naše bitvy přijeli do Argentiny podívat (smích).
KDO JE JULIO VELASCO
Argentinský volejbalový trenér, jenž 9. února oslaví padesátiny. Ženatý, má dvě dcery (20 a 25 let), vystudoval tělovýchovnou vysokou školu v Buenos Aires, ale bydlí v italské Boloni. Umí španělsky, italsky, anglicky, učí se francouzsky a chystá se i na češtinu. V roce 1970 byl vyhlášen nejlepším volejbalovým juniorem Argentiny. Jako trenér italských volejbalistů vyhrál 2x MS, 3x ME, 5x Světovou ligu, Hry dobré vůle a na OH 1996 skončil druhý. V roce 1997 trénoval i italské volejbalistky, od roku 1998 dělal manažera fotbalových klubů Lazio Řím a Inter Milán. Od pondělí je koučem českých volejbalistů.
 Argentinský kouč Julio Velasco, který převezme českou reprezentaci, nechyběl mezi diváky volejbalového zápasu Příbram - Odolena Voda, odkud zmizel na souboj MFF Praha s Českými Budějovicemi. |
