Za druhé, Čo Sung-hu si podle dosavadních informací koupil zbraň legálně v obchodě. To oživilo tradiční téma, zda mají Američané omezit svou historickou svobodu v držení zbraní.
A za třetí, téma možná ještě víc aktuální. Čo byl z Jižní Koreje, tedy ze zahraničí. Jako by jen potvrdil to, že to nejhorší přichází vždy ze zahraničí, ať už jde o teroristy z Blízkého východu, nebo o pašeráky drog a ilegální dělníky z Latinské Ameriky.
Mimo tyto politické a filozofické otázky ale hrozné události v Blacksburgu především stresují americké studenty.
Ten střelec, který po celou dobu vraždění nepromluvil, jen chladnokrevně vyměňoval vyprázdněné zásobníky a systematicky zabíjel, byl jedním z nich. A nestalo se to někde v kosmopolitním New Yorku nebo San Diegu, ale na poklidné prestižní universitě v konzervativní jižanské Virginii. To znamená definitivní ztrátu jistoty, protože klidnější a bezpečnější místo už jinde nenajdete.
Když jsem si dnes ráno na vrátnici domu, kde bydlím, bral noviny, poprvé jsem přistihl recepční, jak si v nich čte. Rychle se mi omlouvala a vysvětlovala: "To je hrozný, mám syna na univerzitě v Raleighu v Severní Karolíně a to je vlastně nedaleko."
Když jsem s pochopením kývnul a zeptal se, co si o tom myslí, řekla mi: "Nedávno jsme s manželem zakázali synovi, aby si koupil zbraň. Ale teď mu asi bránit nebudeme. Kdyby tam někdo slušný měl pistoli, tak tomu parchantovi ustřelí tu jeho šílenou makovici a většina dětí mohla žít."
Přiznám se, že jsem nevěděl, co na to říct, a tak jsem jen jaksi přirozeně souhlasně kývl. A řekl jsem si, že mě mrzí, když k takovým věcem dochází.
Američané si určitě vybudují další detektory a kontrolní procedury a ještě víc se uzavřou. A nás tím bohužel opět ještě víc popudí.
