Jeden vstřelený gól u jeho jména za polovinu sezony je nezvykle chudou bilancí pro Michala Ordoše, 35letého veterána, hrajícího za 1. SC Znojmo. Musel by ve statistikách jít 13 let zpět do Mladé Boleslavi, aby si připomněl, kdy naposled mu koncovka takhle vázla.
„Čekali jsme od něho víc,“ nešetřil svoji oporu majitel znojemského klubu Jiří Tunka.
Nevýrazný byl na podzim ve druhé lize Ordoš i celé Znojmo, visící v tabulce tři body nad pásmem sestupu. Resumé podzimního (rozpačitého) angažmá hráče zvučného jména na jihu Moravy?
Od začátku druholigové soutěže s Ordošem vedení klubu jednalo o prodloužení smlouvy, podepsané do konce roku. Zimní přípravu už absolvuje s obnoveným kontraktem. Má ho do konce roku 2019.
„Soutěž jsem začal slušně, takže zájem o prodloužení smlouvy byl hned. Chtěli to (vedení 1. SC Znojmo) hned v září. Pak jsem se zranil, po návratu jsem formu chytal obtížně a možná tam byly i nějaké pochyby, ale dohodli jsme se. Znojmo počítá s mými zkušenostmi do boje o záchranu, které jsou důležité, a já věřím, že mu pomůžu,“ řekl Ordoš.
Začátek měl působivý, trefil se hned v 16. minutě prvního mistrovského zápasu proti Varnsdorfu. Tahle paráda ale neměla mít dlouhého trvání; Ordoš se zranil a Znojmo s Varnsdorfem pouze remizovalo 1:1.
Místo dohnání kondice, o kterou přišel během předchozí sezony v amatérském rakouském fotbalu, musel Ordoš na marodku.
„Po vydařené přípravě jsem musel začínat zase znovu. Býval jsem zvyklý, že se do toho po zranění dostávám za dva tři týdny. Tenhle podzim jsem se ale až poslední dvě tři kola cítil dobře,“ rekapituluje bývalý střelec Sigmy Olomouc.
Proto ho ještě v zimní pauze čekají kvanta běhání a nabírání kondice mimo rámec společné přípravy. „Poprvé v kariéře se mi stalo, že mám problém s váhou,“ zamračí se. „Musím zhubnout pár kilo. Cítím se těžký a je to znát. Běhat s nadváhou je větší dřina.“
Dobře připravený Ordoš bude pro Znojmo hodně potřeba. Mužstvo čeká boj o záchranu druhé ligy, tedy nic pro slečinky.
„Každý zápas bude o záchranu, to se hraje trochu jinak. Ve Znojmě měli poslední tři čtyři roky relativně klid, nemuseli umístění tolik řešit. Pro některé kluky tady to bude nová zkušenost. Budeme to muset nějak zvládnout,“ uvědomuje si Ordoš.
Plán, jak na to, už si v hlavě nosí od prvních přípravných zápasů. „Chtěl bych si vzít na starost celou finální fázi,“ říká jako ten, který by měl v předních liniích znojemské sestavy buď góly dávat, nebo na ně přihrávat.
„Všichni chceme rozhodovat zápasy, a ve finále je jedno, komu se to podaří. Já věřím, že budu jedním z těch hlavních, na nichž to bude stát. Zkušených je nás tam ale víc. V záloze Lacko, máme zkušené beky Helíska a Cihláře, rozstřílel se Teplý... tým je slušně poskládaný. Po zimě by si to mělo ještě víc sednout a mělo by to být dobré. Bude to jen o nás, o nikom jiném,“ míní Ordoš.
Dvacátá zimní příprava bolí
Skutečnost, že Znojmo je místo v horních patrech tabulky na sestup, je pro Ordoše překvapením stejně jako pro ostatní.
„Je to tak. Nastartovali jsme dobře přípravu, ale doma v 1. kole jsme měli vyhrát. Nedali jsme tutovky. To se s námi pak vleklo, nezvládali jsme domácí zápasy. Venku jsme hráli solidní fotbal, ale doma jsme se trápili, ze všeho jsme dostávali hodně gólů. Celkově na hřišti málo dominujeme. Dařilo se nám to ve Vítkovicích, lepší jsme byli v Českých Budějovicích, ale celkově nám to v kombinaci vázne,“ nezdráhá se kritizovat zkušený fotbalista.
Vodítko ke zlepšení si s nadsázkou bere jednoduché: „Jaro začínáme proti Jihlavě a my proti silným týmům umíme zahrát,“ usmívá se.
Nabízí taky pohled do bilance v přípravě a pak ve druhé lize. „Loni v létě jsme v přípravě všechno vyhráli a podzim pak stál za ho.no. Teď jsme to teda odstartovali úplně opačně a uvidíme,“ naráží na vysoké prohry s Brnem a Táborskem v zimní Tipsport lize.
Angažmá ve Znojmě si navzdory sestupovým starostem prodloužil namísto toho, aby uvažoval o konci.
„Rozhodla chuť zahrát si ještě velký fotbal. Když jsem z toho vypadl a šel jsem do Rakouska, zjistil jsem, že není nic pro mě hrát nižší soutěže, kde kluci chodí do práce. To mě nebavilo,“ hlásí otevřeně.
Proto „kouše“ další zimní přípravu, podle svého počítání jubilejní dvacátou v životě. „Vzhledem k mému věku to bolí,“ říká smířeně.
Jaro ve znamení záchranářských starostí bere jako realitu. Nic, co by neznal z dřívějška. „Zažil jsem to tři roky v Olomouci. Se Sigmou jsem i sestoupil, takže jsem o udržení asi nehrál moc dobře. Ve Slovácku jsem to na začátku kariéry absolvoval taky. Rozhodně jsem celý život jen nevyhrával,“ ohlíží se.
