Před padesáti lety zaveleli čínští komunisté pod vedením Mao Ce-tunga ke kulturní revoluci. Oběžník vydaný 16. května 1966 upozorňoval straníky na „buržoazní živly“ v jejích řadách, kteří se chystají svrhnout diktaturu proletariátu.
Politický boj uvnitř Komunistické strany Číny se ovšem zvrhl: Rudé gardy složené ze studentu neváhaly mučit každého, u koho našly zakázanou knihu či se naopak neprokázal stranickou legitimací. Na denním pořádku byly i veřejné popravy.
„Zničíme všechny staré ideje, starou kulturu, staré zvyky vykořisťovatelských tříd. Srazíme ty u moci, kteří jdou cestou kapitalismu. Srazíme reakční buržoazní autority, srazíme všechny nestvůry a démony,“ shrnul její cíle v létě 1966 armádní maršál a ministr obrany Lin Piao. Obětí čistek se nakonec stal i on sám.
Po smrti Mao Ce-tunga v roce 1976 vlnu násilí a ničení kulturního dědictví odsoudili i samotní komunisté - velký Mao měl prý v 70 procentech svých výroků pravdu, ale ve třiceti se mýlil.
Státní média dala přednost kojící Číňance a transplantaci hlavy
Kdo by však čekal, že se Peking s krvavou historií zkusí vyrovnat a po půl století si oběti připomene, mýlil by se. Kulturní revoluce je v zemi dodnes tabuizovaným tématem a Peking nenaplánoval žádné oficiální akce.
Zarytě mlčí i státní média. Za vše hovoří například titulní strana serveru People’s Daily vydávaného přímo komunistickou stranou: Oslavuje ženu, která nakojila opuštěné dítě, spuštění nejdelší přímé železniční linky v Číně a místního muže, který má v roce 2017 jako první na světě podstoupit transplantaci hlavy.
Revoluci připomínají pouze média v Hongkongu, který je autonomním územím Číny a v podstatně větší míře respektuje občanské svobody. Například soukromý deník South China Morning Post připravil k pondělnímu výročí působivou interaktivní grafiku.
Sociální sítě bez cenzury
Pekingský zpravodaj BBC Stephen McDonell upozorňuje, že čínská vláda tentokrát nesáhla k cenzuře internetu, kterou neváhala uplatnit třeba během výročí masakru na náměstí Nebeského klidu.
Na čínské sociální síti Weibo není vyhledávání hesla „kulturní revoluce“ blokováno a nezmizely ani komentáře, které kulturní revoluci odsuzují.
Jeden z diskutérů ji například označuje za „děsivou katastrofu, která vrátila civilizaci o tisíce let zpátky a nad kterou je potřeba se zamyslet“.
Padesát let od masakru v režii Maa a studentů
Mao Ce-tung do svého boje proti nepřátelům v komunistické straně zapojil studentské Rudé gardy. Děti odsuzovaly své rodiče k smrti, žáci vraždili učitele, intelektuálové byli posíláni do vyhnanství. Stíhány, veřejně zostuzeny, zbity nebo usmrceny byly statisíce až miliony lidí.
Umělci a inteligence byli vysláni do venkovských oblastí, do továren a vojenských jednotek na převýchovu, aby se „zocelili“. Předtím byli vláčeni ulicemi v hanlivých špičatých čepicích. Pro studenty ještě nezavřených škol bylo největší ctností odevzdat na zkouškách prázdný list papíru na protest proti „buržoaznímu vědění“.
Rudé gardy bojovaly proti „čtveru starému“ - myšlení, kultuře, tradicím a způsobům. Zavíraly školy, ničily muzea, knihovny a další kulturní a historické památky, pálily knihy.
Demonstranti s portrétem Karla Marxe a pamflety Mao Ce-tunga. (14. září 1966)
Archivní snímek dělníků před jednou z čínských továren.(23. ledna 1967)
Zpustošeny byly nejstarší chrámy, které předtím stát chránil jako památníky minulosti. Pro čínskou mládež, nepoučenou o jejich hodnotě, byly snadným terčem. Protesty ve světě nakonec vedly k omezení ničení kulturního dědictví, ale většinou už bylo pozdě.
Země byla v rozkladu, chaos ochromil hospodářství a dopravu, boje a přeskupování obyvatelstva hrozily sociální katastrofou. Na nezvladatelné Rudé gardy poslal Mao v roce 1967 armádu, která získala základní kontrolu nad zemí až na konci následujícího roku.
V rámci obnovení pořádku ve městech bylo 16 milionů studentů posláno na venkov na převýchovu. Po diktátorově smrti se Komunistická strana Číny od kulturní revoluce distancovala a označila ji za tragédii. Samotný Mao Ce-tung ovšem zaujímá i v moderní čínské společnosti čestné místo. Jeho tělo leží v mauzoleu na centrálním pekingském náměstí Tchien-an-men a jeho portrét zdobí čínské bankovky. ̈
Mao Ce-tunga Číňané dodnes oslavují, postavili mu sochu ze zlata:
5. ledna 2016 |
