Dallas Brown si dokáže vybavit události z 1. dubna 1968 s nebývalou přesností. Stále vidí vietnamské vojáky, jak zahajují zuřivou palbu, která směřuje na něj i jeho spolubojovníky ze 101. výsadkové divize americké armády. Když palba utichla, Brown se snažil pomoct spolubojovníkům. O pár sekund později ležel s bolestivou grimasou na zemi, zatímco jeden z jeho kamarádů zvedal ruce k nebi.
Ikonická fotografie Arta Greenspona zachytila přepadení členů 101. výsadkové divize ve vietnamské džungli (1. dubna 1968)
Scénu zpovzdálí sledoval i fotograf Art Greenspon. V nejlepší možnou chvíli zmáčkl spoušť, závěrka klapla a na film se zachytil jeden z nejikoničtějších snímků války ve Vietnamu. Skončil na titulní straně deníku The New York Times, byl nominován na prestižní Pulitzerovu cenu a objevil se rovněž v oceňovaném dokumentárním seriálu režiséra Kena Burnse.
Pro vojáky se však nejedná jen o emotivní snímek. Při pohledu na něj se jim vrací vzpomínky. „Když se na fotku dívám teď, říkám si jen, že když jsem přežil tohle, tak už přežiji všechno,“ řekl reportérům agentury AP Tim Wintenburg, který na fotografii pomáhá odnášet jednoho z raněných kamarádů.
Ruce k nebi
Seržant major Watson Baldwin na snímku zvedá ruce k nebi. Mnozí si jeho gesto vykládali jako projev zmaru a prosbu o pomoc Bohu. Realita však byla méně poetická – voják naváděl helikoptéru, která měla odvézt zraněné do bezpečí. Baldwin podle armádních záznamů zemřel v roce 2005.
Brown, který se na snímku svíjí v bolestech, o svých zážitcích dlouho mlčel. Až před pár dny svůj příběh barvitě popsal agentuře AP.
Zraněn při pomoci ostatním
Náborový leták do armády se mu do ruky dostal v roce 1965. Vydal se proto do jedné z armádních kancelářích, kde se do služby hlásili mladí rekruti. „Vypadáš jako dobrý materiál pro výsadkáře,“ vyslechl si.
Na vietnamská bojiště poprvé vstoupil, když mu bylo osmnáct let. Na jaře 1968 dostala jeho jednotka za úkol vyčistit část údolí A Sau. Týdenní mise měla jasný cíl, braní zajatců v něm nefigurovalo. Střety s bojovníky Vietkongu byly na denním pořádku. Brown vzpomíná, že mu velitel praporu před akcí řekl: „Když budeš mít na kontě dost mrtvých, tak tě oceníme.“
Vojáci v osudný den stoupali po kluzkém svahu k domnělé pozici nepřítele. Přes oblast se před pár hodinami přehnal monzunový liják. Jednotka se kolem poledne zastavila a chtěla se naobědvat. Brown si sedl na svůj batoh, na klín si položil věrnou útočnou pušku M-16. V jednu chvíli se mu zdálo, že v hustém porostu zahlédl pohyb. Na zbrani pomalu nastavil plně automatický režim. Když spatřil neznámou postavu, začal pálit. Zabil dva nepřátelské vojáky, pak už se stihl jen krýt.
Slavné fotografiePřečtěte si příběhy dalších slavných zpravodajských fotografií, které se staly ikonami, ať už vznikly na válečných bojištích, při různých tragédiích, ve vesmíru nebo "jen" zachycují lidské osudy. |
Když hřmot zbraní utichl, Brown se snažil pomoct zraněným. Jednoho z nich nesl do kopce k místu evakuace. Poranil si při tom záda. Bolest byla tak silná, že se sesunul k zemi. V tu chvíli vznikla slavná fotografie.
Brown i Winterburg strávili ve Vietnamu asi rok. Posttraumatický stres a úzkosti je však trápily ještě mnoho let po skončení války. S tehdejšími spolubojovníky se však schází rádi a na srazech 101. výsadkové divize nikdy nechybí. Kopie ikonického snímku visí i u Browna doma.
Greenspon nyní žije v Connecticutu, rozhovory ke svému nejslavnějšímu dílu odmítá. Tvrdí, že hlavními hrdiny by vždy měli být vojáci, ne člověk, který fotografii zachytil. Jeho snímek se stal inspirací i pro filmaře – do jedné scény a na plakát filmu Četa si část výjevu vypůjčil i režisér Oliver Stone.
