Prostě provokace s poměrně jasným cílem. Ono to totiž není až tak dávno, kdy "black lives don't matter ani co se pod nehet vejde" mohl klidně říct kdokoli. Kdy to, že černoch je zvíře, se běžně říkalo nejen v hospodách čtvrté cenové (těch lepších, s cedulí "jen pro bílé" na dveřích), ale i v nejvyšších společenských kruzích. Lidé, co si to pamatují, ještě žijí. Lidé, jejichž rodiče nebo děti někdo jen tak pověsil na strom a policie to odložila, aniž by vyslechla jediného člověka (protože pod bílými KKK kápěmi pachatelů byli kolikrát ukrytí její příslušníci i místní smetánka), ještě žijí. Následky pro komunitu, jejíž rozvoj a asimilace byly násilně narušeny, stále žijí. A oni si dovolí říct, že na jejich životech záleží - ne snad jako projev rasizmu, ale jako reakce na celé generace těch, co tvrdily a tvrdí opak - a hned je někdo z těch, o nichž se nikdy nesmělo říkat, že na jeho životě nezáleží, začne opravovat, že by prý měli mluvit o něm stejně, jako o sobě. On snad o nich někdy mluvil stejně, jako o sobě? To určitě. Já tedy třeba ano, jenže mě ani slova této profesorky neuráží, neberu je jako něco myšlené vážně. Je mi naprosto jasné, že tato profesorka mi nepřeje smrt, ani by jí má smrt nebyla ukradenější, než smrt někoho jiného, koho nezná. Její provokace nejspíš nedopadne na úrodnou půdu, protože vyžaduje nadhled a ten kdyby lidé měli, tak se tady o tom nebavíme. Paní profesorka tedy nejspíš přesvědčí pouze již přesvědčené. Ti ostatní prostě jen dostali možnost zakusit vlastní medícnu, která nikdy nic neléčí. Tak až jim amok opadne, ať si představí, že by v atmosféře takových hlášek, navíc zcela běžně završených i činy, vyrostl jejich děda, otec i oni sami a budou mít alespoň přibližnou představu toho, co jim právě bylo sděleno.
Ne
