Před několika lety, ba měsíci se tu pletly houfy sněhobílých turistů v barevných kloboučcích, kteří se nemohli dočkat, až pohlédnou do tváří mumiím i posmrtné masce faraona Tutanchamona.
Mezi ně se ve veselém mumraji mísili prodavači pestrobarevných publikací a průvodci nabízející některý ze světových jazyků. Včera tu však ve stínu stromů zevlovalo jen několik zahradníků, na které dohlíželi znudění strážci pořádku oblečení – jako vždy – do sněhobílých uniforem.
Před plotem globálně proslulého Egyptského muzea, které leží na okraji revolucí proslaveného náměstí Tahrír, včera nestály autobusy chrlící jednu turistickou skupinu za druhou.
V dlouhých řadách tu parkovaly jiné vozy. Obrněné, vojenské. Obsazené vojáky, kteří prý sice na zbytky turistů dohlížejí, pohled na jejich zbraně však běžné návštěvníky k návštěvě muzea jistě neláká.
I prostranství před pyramidou v Gíze, které zná z pohlednice patrně každý pozemšťan, včera zelo prázdnotou. Nejen zde, ale i v celé Káhiře a jejím okolí jsou lidé napojení na turistický byznys viditelně zoufalí.
Místo deseti tisíc návštěvníků jen několik stovek
Restaurace i hotely jsou v nejlepším případě poloprázdné. Jistě, je léto a v tuto dobu bylo v egyptské metropoli vždy zahraničních návštěvníků méně, ale toto vyhlíží jako svého druhu katastrofa.
"Neumíte si představit, kolik lidí tu kdysi bývalo. Pamatuji časy, kdy do našeho muzea dorazilo deset, někdy dvanáct tisíc lidí denně. V tuto dobu jich sem přijde zhruba několik stovek," vysvětluje Mahmúd Halwagy, jeden z ředitelů Egyptského muzea. Instituce, která se stará o památky nevyčíslitelné ceny. A pečuje o artefakty patřící do kulturního dědictví lidstva. Proto láká nejen turisty, ale i zloděje, kteří v roce 2011 využili neklidu v ulicích a do muzea se vloupali.
Egypt prožívá hlubokou politickou i ekonomickou krizi. Zkraje července vojáci po masových opozičních demonstracích sesadili demokraticky zvoleného prezidenta Muhammada Mursího z islamistického Muslimského bratrstva, což vyvolalo nepokoje, které turistickému ruchu samozřejmě neprospívají. Pátek co pátek davy demonstrantů blokují ulice, s čímž se vždy svezou drobní kriminálníci a místy i nebezpeční násilníci.
Na demokracii je času dost
Řada západních zemí varuje své občany před cestami do Egypta, především do Káhiry, kde spolu s Alexandrií probíhají největší protesty. "Jen doufám, že západní ambasády brzy odvolají svá varování a evropští i američtí turisté se vrátí. Co já vím, turismus tvoří až čtvrtinu našich národních příjmů. Ostatně, i když naše muzeum není závislé jen na vybraném vstupném, jsme ve finále financováni z příjmů pocházejících z turistického ruchu," říká Mahmúd Halwagy.
Ačkoli do letovisek vzdálených Káhiře turisté jezdit zcela nepřestali, i zde je patrný úbytek. Skomírá také export, který zase negativně ovlivňuje možnosti vlády dovážet důležité komodity ze zahraničí. Egypt není soběstačný, co se pohonných hmot týče, a importuje i některé základní potraviny. Politický i bezpečnostní zmatek ekonomiku dále potápí, Egyptu hrozí vleklá hospodářská krize.
Mezi Egypťany začíná převládat názor, že bezpečnost a stabilita země jsou nyní důležitější než nutnost ctít principy svobodné politické soutěže. "Na demokracii je času dost, teď je třeba řešit každodenní problémy," říká mi Sámeh, jeden z nejvlivnějších novinářů veřejnoprávního listu al-Ahram.
