Po letech klidu je masakr v pulzující, lidmi věčně přeplněné Třídě nezávislosti pro tureckou společnost velký šok. Zemřelo šest lidí a dalších osm desítek utrpělo zranění. Vyšetřovatelé útoku v Istiklalu už ovšem mají jasno – spáchala ho PKK, která s Tureckem bojuje už čtyři dekády a na svědomí má desítky tisíc životů.
„Guerrilla nespočívá v obraně, ale v ofenzivě. Budeme útočit po celém Turecku. Nejen na armádní cíle a vojenské pozice, ale i na velká města. Místa, u kterých se nečeká, že se z nich stanou válečné oblasti,“ připomíná v tomto kontextu novinář Ragip Soylu, který vede tureckou sekci portálu Middle East Eye (MEE), dubnový výrok jednoho z velitelů PKK Durana Kalkana.
Samotná teroristická organizace po útoku prohlásila, že s ním nemá nic společného a že je „dobře známo“, že jejím terčem nebývají civilisté. Vinu odmítly také Syrské demokratické síly, jejichž součástí jsou kurdské milice YPG. I ty Turci podezírají z podílu na nedělním atentátu.
Zatímco Kurdskou stranu pracujících za teroristy kromě Turků považují i Američané se svými evropskými spojenci, u Lidových obranných jednotek neboli YPG se jejich názory rozcházejí. Pro Západ to jsou lidé, kteří s jeho pomocí vybojovali vítězství nad Islámským státem, pro tureckou vládu však je to jen další větev PKK, kterou je potřeba zničit.
Turecký ministr vnitra Sülyeman Soylu dal tento rozkol ostatně najevo, když oficiálně odmítl kondolence Washingtonu a přirovnal je k „vrahovi, který se mezi prvními přišel podívat na místo činu“. Šéf prezidentské kanceláře Fahrettin Altun zase řekl, že jsou útoky jako ten z Istiklalu „přímým i nepřímým důsledkem podpory, kterou některé země poskytují teroristickým organizacím“.
Zatím není vyloučeno, že útok provedli islamisté nebo někdo jiný, Ragip Soylu nicméně poukázal na motiv, který mohl přivést PKK k akci právě teď. Turecko pod vedením prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana od dubna zesílilo své výpady proti kurdským separatistům, a to nejen na severu Sýrie, ale i v Iráku.
Radikálové už se ze severu museli stáhnout na jih Iráku a Turci se podle MEE snaží kompletně zablokovat turecko-iráckou hranici a „ukončit tak čtyřicet let infiltrací PKK“. „Turecké tajné služby v posledních měsících oznamují smrt jednoho vysoce postaveného člena PKK/PYD za druhým,“ píše Soylu.
Cílem jarní operace Dráp-zámek byly muniční sklady a další objekty PKK. Oblast zasypaly útoky z dronů, válečných letounů i děl. Zdroj z armády tehdy pro MEE uvedl, že region Zap je posledním zbývajícím územím, kudy teroristé dostávají své lidi a zbraně do Turecka. Díky sehranější armádě se však Turkům daří útočit i ve složitém hornatém terénu.
Útok z Istanbulu tak může být vzkazem kurdských radikálů. „V možných úvahách PKK nejde o svět, je to mnohem víc lokální. Chtějí dokázat, že mají kapacity udeřit tam, kde to (Turky) bolí, a hrají si s vnitrokurdskou politikou,“ míní novinář.
Útočnice vyčkávala 40 minut, odjela taxíkem
O důkazy, že za útokem skutečně stojí PKK, se úřady dosud s veřejností nepodělily. Média už nicméně přinesla poměrně podrobný popis toho, jak se zločin odehrál.
Třiadvacetiletá syrská teroristka Ahlam Albašírová se podle nich do Turecka dostala nelegálně z Afrínu zhruba v červenci. Schovávala se v domě v Esenleru, což je jedna ze čtvrtí v evropské části Istanbulu. Dokonce prý chodila do práce v továrně na textil, aby nevzbudila podezření.
Před majitelem domu ze stejných důvodů měla tvořit pár s jedním mužem. Ten má údajně také vazby na PKK. V neděli, tedy v den útoku, se Albašírová vydala na náměstí Taksim, u nějž frekventovaný bulvár Istiklal Caddesi začíná. Tam si od neznámého muže převzala bombu z TNT a kusů kovu, odešla na místo činu a sedla si na lavičku. Čekala čtyřicet minut a často někomu volala.
Nakonec vstala a kvapem odešla. Tašku si nevzala. Výbuch přišel za malou chvíli. Jak tam, tak zpátky jela Albašírová taxíkem. Podle instrukcí lidí, kteří ženu na Istiklal vyslali, se po akci měla schovat v jiném domě v Küçükçekmece a po nějaké době vyrazit do Řecka. Proto u sebe měla obrovské množství peněz a údajně i zlato.
Podle portálu Sözcü však její komplicové počítali s tím, že útočnici zabijí, ještě než dorazí do cílové destinace. Vyděšenou ženu oblečenou do fialové mikiny nakonec při razii o půlnoci dopadli turečtí policisté. Pomohl i výslech taxikáře. Albašírová pak vypověděla, že ji vycvičili kurdští radikálové v Sýrii. Na útěku je stále „manžel“ pachatelky.
Šest obětí ze tří rodin
Nedělní atentát navždy rozdělil tři rodiny. Nejmladší obětí je devítiletá Ecrin Meydanová, která se svým otcem, čtyřiatřicetiletým zaměstnancem ministerstva sociálních věcí Yusufem čekala před jedním z obchodů, zatímco její matka Mevlüdiye nakupovala. Oba zemřeli po převozu do nemocnice.
Matka přežila, utrpěla však vážná zranění, píše Hürriyet s tím, že manželé mají ještě jednu mladší dceru, která zůstala u příbuzných. Meydanovi pocházeli z provincie Adana na jihu Turecka a v Istanbulu byli podle tureckých médií na zásnubní oslavě mužova bratra. Těla zesnulých už úřady letecky přepravily zpět do Adany na pohřeb.
Turecká policie zatkla podezřelého z výbuchu. Viníky potrestáme, řekl Erdogan |
O život přišla také osmatřicetiletá učitelka Arzu Özsoyová a její patnáctiletá dcera Yagmur Uçarová. Také jejich těla už v rakvích zabalených do turecké vlajky uložili do země. Otcem mladé Yagmur je turecký herec Nurettin Uçar.
Výbuch nastražené bomby zabil i manželský pár Adema a Elif Mukaddes Topkarovy. Muži bylo čtyřicet a jeho ženě o třináct let méně. Zanechali po sobě dvě malé děti, syna a dceru, která podle BBC na Istiklal nechtěla jít. Oba tak na hlídání dostala jejich teta.
U této rodiny došlo krátce po explozi ke zmatkům a na Twitteru koluje fotografie malého děvčátka, které podle prvotních informací zemřelo. Zřejmě však jde o zmíněnou dceru tohoto páru, ze které je teď sirotek, a z jejího mladšího bratra rovněž.
Neuplynulo ani čtyřiadvacet hodin po brutálním činu a Třída nezávislosti se znovu zaplnila lidmi. Istanbulské úřady navíc ulici vyzdobily dvanácti sty tureckými vlajkami. Ministr vnitra Soylu prohlásil, že „Istiklal je naše stydlivá dívka“. „Na zprávu, kterou jsme dostali, odpovíme velmi důrazně. Velmi důrazně,“ varoval.