Historické osobnosti
Sledovat další díly na iDNES.tvBerlusconi zemřel v milánské nemocnici San Raffaele, kde byl od minulého pátku hospitalizován kvůli zápalu plic a chronické leukémii, informoval list Corriere della Sera.
Státní pohřeb se uskuteční ve středu v milánském dómu, mezi smutečními hosty se očekává i prezident Sergio Mattarella. Podle zdrojů, na které se odvolává agentura ANSA, bude v pondělí Berlusconiho tělo převezeno do jeho vily v Arcore nedaleko Milána. Od úterka pak bude vystaveno v produkčním centru Berlusconiho televizní společnosti Mediaset ve městě Cologno Monzese, kam se jeho památce bude moci přijít poklonit veřejnost.
I když 86letý senátor a expremiér neměl v nynější vládě žádnou úlohu, jeho smrt pravděpodobně v následujících měsících destabilizuje italskou politiku, napsala agentura Reuters.
Italský ministr obrany Guido Crosetto na Twitteru uvedl, že po Berlusconiho smrti zůstane „obrovské prázdno“. „Měl jsem ho moc rád. Sbohem, Silvio,“ dodal Crosetto. Italský vicepremiér a ministr infrastruktury a dopravy Matteo Salvini Berlusconiho v prohlášení označil za „velkého muže a velkého Itala“.
Bývalý premiér Matteo Renzi připomněl Berlusconiho rozporný odkaz ve vzkazu na twitteru: „Silvio Berlusconi se zapsal do dějin této země. Mnozí ho milovali, mnozí ho nenáviděli. Ale všichni musí uznat, že jeho vliv na politický život, ale také na ekonomiku, sport a televizi neměl obdoby.“
O Berlusconiho zdraví se intenzivně mluvilo od dubna, kdy lékaři poprvé přiznali, že se zakladatel a šéf pravicové strany Vzhůru, Itálie se potýká s chronickou leukémií.
Berlusconi je na jednotce intenzivní péče, má problémy se srdcem a dýcháním |
V předchozích letech ho limitovaly zejména problémy se srdcem – v roce 2016 postoupil operaci chlopně. V roce 2019 ho lékaři operovali kvůli neprůchodnosti střeva a rok později skončil v nemocnici po nákaze koronavirem.
Berlusconi byl více než tři dekády jednou z hlavních postav italské vysoké politiky a opakovaně zastával post premiéra, kterým se stal poprvé v roce 1994.
Jeho politický vliv ochabl po roce 2013, kdy ho Senát zbavil mandátu, protože byl odsouzen za daňové podvody. V posledních letech před smrtí jeho vliv ale opět vzrostl.
Nejistá budoucnost nyní čeká jeho podnikatelské impérium. Berlusconi nikdy veřejně neurčil svého nástupce ve vedení firmy Media for Europe (MFE), jakkoli se očekává, že po jeho smrti bude hrát prominentní roli nejstarší jeho dcera Marina.
Mistr comebacků
Silvio Berlusconi byl nejdéle sloužícím poválečným italským premiérem. Mediální magnát s odhadovaným majetkem ve výši několika miliard dolarů vedl italskou vládu po čtyři funkční období celkem devět let a 19 let zasedal v parlamentu.
Sebevědomý selfmademan se slabostí pro ženy, fotbal a další krásy života, ztělesňoval vlastnosti, jež imponovaly jeho příznivcům. Současně byl ale kritizován svými odpůrci za populismus a životní styl a v posledních letech se musel zodpovídat z řady obvinění u soudů a byl i odsouzen.
Italským premiérem byl Berlusconi od května 1994 do ledna 1995, od června 2001 do května 2006 a od května 2008 do listopadu 2011. Řadu let byl šéfem pravicové strany Vzhůru, Itálie (1994 - 2009, opět od roku 2013) a v letech 2009-2013 stál v čele strany Lid svobody, která na čas stranu Vzhůru, Itálie nahradila.
Bunga bunga a další skandály
Muž s odhadovaným majetkem ve výši sedmi miliard dolarů vlastnil mediální impérium Fininvest, byl majoritním akcionářem společnosti Mediaset a v letech 1986 - 2017 vlastnil italský fotbalový klub A.C. Milán. Bývalý europoslanec však současně figuroval v mnoha kontroverzních kauzách a za svou politickou kariéru absolvoval přes 20 soudů.
V roce 2014 byl například pravomocně odsouzen ke čtyřem letům vězení za daňové úniky v jím vlastněné společnosti Mediaset. Berlusconi si vybral alternativní trest veřejně prospěšných prací v domově důchodců poblíž Milána, který mu vypršel v březnu 2015. Kvůli tomuto odsouzení za daňové úniky z roku 2013 nesměl Berlusconi šest let zastávat volené funkce ani kandidovat. Proto musel odejít v roce 2013 i ze Senátu. Po vypršení zákazu politické činnosti byl v roce 2019 zvolen do Evropského parlamentu.
Svědkyně lhaly a jsou volné, Berlusconi také. Kauza bunga bunga večírků končí |
Letos v únoru soud zprostil Berlusconiho obvinění, že podplácel svědky v případu sexuálních večírků známých jako bunga-bunga. V případu byly obviněny z křivého svědectví zhruba dvě desítky společnic, které podle obžaloby upravily své výpovědi ve prospěch bývalého premiéra. I je soud osvobodil. Proces se týkal sexuálních večírků, které Berlusconi v dobách, kdy byl premiérem, pořádal ve své luxusní vile nedaleko Milána.
Podle vyšetřovatelů se akcí účastnila i jedna nezletilá marocká tanečnice, která vystupovala pod přezdívkou Ruby. Berlusconi byl nepravomocně odsouzen v roce 2013 k sedmi letům vězení za zneužití pravomoci a organizaci prostituce dětí. V roce 2015 ho však nejvyšší soud pravomocně osvobodil. Případ přispěl k pádu Berlusconiho vlády v roce 2011.
Vazby na Putina, kontroverze s Ukrajinou
Berlusconi patří k nejkontroverznějším italským politikům za poslední desetiletí. V září 2015 kupříkladu překvapil evropské partnery tím, že zavítal na Krymský poloostrov, který anektovalo Rusko. Komentáře návštěvu hodnotily jako expremiérův symbolický výraz podpory dlouholetému příteli, ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi.
Kritiku sklízel Berlusconi i svým postojem k současné ruské invazi na Ukrajinu. Z jeho strany Vzhůru Itálie zaznívaly opatrné hlasy ohledně vojenské pomoci Ukrajině a Berslusconi nedávno řekl, že kdyby byl premiérem, neusiloval by o setkání s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským.
Putin mi poslal dopis a vodku, kasá se Berlusconi. A tiší spory s Meloniovou |
„Nikdy bych nešel mluvit se Zelenským, protože jsme svědky devastace jeho země a vraždění jejích vojáků a civilistů,“ řekl. Tvrdil také, že kdyby Zelenskyj přestal útočit na dvě proruské separatistické republiky na Donbasu, k válce by nedošlo. „Chování tohoto pána hodnotím velmi, velmi negativně,“ pronesl.
Už loni v září vyvolal rozruch, když prohlásil, že Putin byl k válce dotlačen „ruským lidem, svou stranou a svými ministry“ a reagoval na výzvy proruských separatistů. Mimo jiné také řekl, že Putin chtěl vládu v Kyjevě nahradit „vládou slušných lidí“.
Zelenskyj letos v únoru na společné tiskové konferenci s italskou premiérkou Giorgiou Meloniovou, která navštívila Kyjev, reagoval slovy: „Berlusconiho dům nebyl denně bombardován, na jeho dvorek nevjel jeho partner z Ruska v tanku, nezničil jeho blízké.“
Z médií do politiky
Berlusconi se narodil 29. září 1936 v Miláně, vyrůstal ve středostavovské rodině. Po absolvování práv na Milánské univerzitě v roce 1961 se živil příležitostnými pracemi (vystupoval též jako zpěvák v nočním klubu) a postupně budoval své podnikatelské impérium. V roce 1978 založil společnost Fininvest a těžiště jeho zájmu se přesunulo směrem k médiím. V roce 1980 stál u zrodu první celostátní komerční televize Canale 5 a do svého konglomerátu postupně přidával další stanice a vydavatelství. Kromě médií Berlusconi provozoval také pojišťovací či bankovní firmy.
V první polovině 90. let přesedlal z podnikání na politiku. I v ní ho čekala raketová kariéra. Se svou stranou Vzhůru, Itálie uspěl ve volbách v roce 1994 a stal se premiérem. Po sedmi měsících podal demisi, protože z jeho koalice vystoupila Liga severu.
Berlusconiho velký oběd: jak italská pravice sesadila Draghiho z trůnu |
Druhé volby vyhrál v roce 2001 s koalicí Dům svobody. V dubnu 2005 sice musel vládu rozpustit, ale vzápětí sestavil kabinet nový. V jeho čele stál až do voleb o rok později, v nichž voliči Berlusconiho stranu poslali do opozice.
Na jaře 2008 se po vyhraných volbách vrátil zpět do čela vlády, kde vydržel až do listopadu 2011. Hlavní podíl na jeho tehdejším pádu měla neschopnost jeho kabinetu prosadit zásadní reformy zaměřené na snížení zadluženosti země. On sám nicméně označil své působení v čele vlády za velmi kladné a sám sebe za nejlepšího premiéra novodobé italské historie.
V roce 2008 strávil v Berlusconiho vile na Sardinii tehdejší český expremiér Mirek Topolánek soukromou dovolenou. Snímky, na nichž se objevil nahý, poprvé zveřejnil v červnu 2009 španělský deník El País.
Před loňskými prezidentskými volbami Berlusconiho koalice pravicových stran požádala, aby kandidoval na prezidenta, což odmítl. „Rozhodl jsem se udělat další krok na cestě k národní odpovědnosti a požádal jsem ty, kteří to navrhli, aby neuvedli mé jméno v nominaci na prezidenta republiky,“ prohlásil.
Loni převzal skrze svou firmu Media for Europe (MFE) kontrolu nad společností ProSiebenSat.1 Media, která je největší soukromou televizní skupinou v Německu. Druhým největším akcionářem německé společnosti je skupina PPF, vlastněná rodinou zemřelého Petra Kellnera.
V roce 1965 se Berlusconi oženil s Carlou Dall’Ogliovou, s níž má dvě děti – Marinu a Piersilvia. Druhou politikovou manželkou byla v letech 1990-2010 herečka Veronika Lariová, se kterou měl tři děti, Barbaru, Eleonoru a Luigiho. Jeho poslední partnerkou byla o více než půlstoletí mladší Marta Fascinaová (33), která je poslankyní za stranu Vzhůru, Itálie.
