„Kdy nás pozvete, abychom se přidali k NATO?“ zeptal se v roce 2000 tehdy nový ruský prezident Robertsona. Ten mu odpověděl, že NATO nezve státy, aby se přidaly k NATO, nýbrž země samotné podávají žádost o začlenění se do Aliance. „My nestojíme v řadě se spoustou zemí, na kterých nezáleží,“ odvětil Putin.
Podle listu The Guardian rozhovor souzní s tím, co Putin řekl stanici BBC těsně předtím, než se stal prezidentem. Šéf Kremlu nevyloučil, že se Rusko k NATO přidá za podmínky, že „ruské názory budou brány v úvahu jako názory rovnocenného partnera“.
Putin v té době nevnímal NATO jako nepřítele. „Rusko je součástí evropské kultury. Nedokáži si představit svou zemi izolovanou od zbytku Evropy a toho, co my často nazýváme civilizovaný svět.“
Ruský prezident později, v dokumentární sérii natočené americkým režisérem Oliverem Stonem, přiznal, že o možnosti přidání Ruska k NATO mluvit s tehdejším americkým prezidentem Billem Clintonem. Šéf Bílého domů údajně neměl „žádné námitky“.
Odlišný směr
Rusko ale postupně začalo od své původní touhy ustupovat. Moskvě vadilo, že Západ nechce přistoupit na její podmínky a nehodlá odmítnout přijetí nových členů, kteří byli na ruském „dvorku“, tedy sousední země, které dříve patřily pod sovětskou sféru vlivu, uvedl bývalý ambasador NATO Vesko Garčević.
„Nebylo na Západu nebo Moskvě, aby rozhodly, zda tyto země mají vstoupit do NATO. Každá země má právo rozhodnout o svém spojenectví a příslušnosti,“ podotkl Garčević.
Putin vnímal expanzi NATO do východní Evropy a pobaltských států jako zradu slibu, že Aliance se nebude rozšiřovat do oblastí, které patřily pod Sovětský svaz. Závazek není oficiálně stvrzen smlouvou, podle badatelů Rusové zřejmě vycházejí z ústních jednání, při nichž se Němci snažili získat sovětské svolení ke sjednocení své země.
Příběh „slibu“ o nešíření NATO: od velké hry o Německo uběhlo 25 let |
Kreml ještě více znepokojila takzvaná oranžová revoluce na Ukrajině v letech 2004 a 2005, která vynesla do výšin moci prozápadní politiky. Rusko vnímá ukrajinské i jiná protestní, demokratická hnutí jako loutky v rukách Západu, jejichž cílem je podrýt mocenský vliv Moskvy v postsovětských zemích.
Počínající napětí mezi Ruskem a Západem pak silně prohloubily ruské invaze do Jižní Osetie v roce 2008 a na Krym v roce 2014. Obě strany na sebe začaly pohlížet s podezřívavostí typickou pro studenou válku.
Na Ukrajině i na Západě se pravidelně objevují výzvy, aby se Kyjev přidal k NATO. Putin před takovým krokem opakovaně varuje. Naposledy řekl, že by se jednalo o překročení „červené čáry“, na něž by Rusko „rychle a tvrdě“ odpovědělo.
Vztahy s Ruskem jsou na bodu mrazu. NATO musí změnit přístup, řekl jeho šéf |
Šéf Kremlu v pondělí zdůraznil, že Rusko musí posílit své obranné schopnosti v reakci na vojenské aktivity NATO v blízkosti ruských hranic. Putin podezřívavě hledí především na časté námořní mise lodí NATO u ruských vod v Baltském a Černém moři.
Rusko a Západ se opakovaně osočují z provokací. Moskva obviňuje Západ, že svými vojenskými aktivitami ohrožuje bezpečnost Ruska.
Podle bývalého poradce Kremlu Sergeje Karagonova by k současným roztržkám nedocházelo, kdyby se historie ubírala jiným směrem. Časopisu Time řekl, že nepřipojení Ruska k NATO byla „jedna z nejhorších chyb v politické historii“.
