Uvědomme si, že hlavní čeho se pravděpodobně dopustil je to, že se dožil tak vysokého věku, aby jej dnešní zvrácené soudy mohli soudit.
Soudit stařečky nad hrobem v době kdy téměř nikdo z pamětníků nežije, aby třeba podal svědectví, nebo dostal pocit satisfakce a spravedlnosti, je zvrácenost nejvyššího kalibru. A i kdyby jej odsoudili znamenalo by to pravděpodobně jen přihlouplý převoz z jedné pečovatelské služby do jiné. To opravdu nemáme něco lepšího na práci?
Kdyby odmítl práci v táboře pravděpodobně by šel na frontu, kde by zabíjení bylo přímo náplní jeho práce, ale zjevně v tomto případě legální. Protože zabíjet vojáky nepřítele je v právně zatím v pořádku.
Nehledě na to, že soudit obyčejné pěšáky je zhovadilost sama o sobě. Ti pěšáci byli velmi často obyčejní lidé a žádný užitek ani radost z těch zvěrstev neměli. Pokud o nich věděli no asi moc vědět ani nechtěli. A pokud nedostali vraždění rozkazem, byli to velmi často slušní lidé. A pokud vím dokonce v mnoha případech dělali že nevidí, např. někoho se schovávat, čímž mu zachránili život. To zachránilo mimo jiné život mému dědovi.
