Když už si i mongolský pastevec stěžuje, že je zima, tak to opravdu myslí vážně. A z jurt se letos ozývá, že ve zdejších stepích takovou zimu nezažili ani ti nejošlehanější pamětníci.
CO JE DZUD?Jako dzud Mongolové označují období, kdy po velmi suchém létu přijde dlouhá zima s nízkými teplotami. Vražedná kombinace pro chov dobytka se může ještě zhoršit, když první sněhová pokrývka roztaje a znovu zmrzne. Zvěř se pak pod ledovou krustu dostane nejdříve v květnu. Právě to se stalo letos. Poslední dzud zažili Mongolové ve třech zimách po sobě mezi lety 2000 a 2002. |
Asi 8 700 pasteveckých rodin ztratilo všechna zvířata a následky dzud trpí další nejméně půl milionu lidí v 19 z 21 mongoských ajmaků (krajů). Stát, kde pastevectví tvoří 19 % HDP, donutily rozmary přírody vyhlásit národní katastrofu.
Když ztratíme dobytek, ztratíme všechno
Pro místní je dobytek vším. Platí jím za jídlo, za vzdělání dětí i za léky. "Pokud ztratíme dobytek, ztratíme všechno," naříká Chumedtseren Galsaikhan z geru (nomádské jurty) v kraji Uvurkhangai asi den jízdy od metropole Ulánbátaru.
Její rodina ztratila podle redaktora BBC 800 z 900 zvířat a ta zbylá jsou jen kost a kůže. "Každé ráno máme tu samou obavu. Kolik jich zemřelo přes noc?" říká Chumedtseren. Někdy se prý s manželem bojí jít stáda i jen zkontrolovat.
Mongolsko se potýká s tuhými mrazy.
U jejich geru se vrší hromady zmrzlých mršin a zbylá zvířata se za nimi schovávají před nemilosrdným větrem, který ošlehává celou zemi velkou jako západní Evropa. Každý nový život je světélkem naděje, a tak mláďata chrání před mrazy uvnitř geru.
Tuhé mrazy ničí zdraví i psychiku pastevců
Zima ale nesužuje jen zvířata. Mnohá místa jsou kvůli sněhu odříznutá od civilizace. Několik rodících žen tak už zahynulo bez pomoci v jurtě. I když už se nemocní pastevci do nemocnice dostanou, často musí na lůžko čekat několik dní.
MONGOLOVÉ A DOBYTEK- V zemi se pase asi 46 milionů kusů dobytka |
A tuhá zima a beznaděj pracuje i v myslích otrlých pastevců. Podle místního guvernéra Buyanbadrakha Zagarina ženy a děti při jeho návštěvách často pláčí a naříkají, že takhle se nedá žít. Někteří prý dokonce vyhrožují, že si vezmou život. "Říkám jim 'Ne, nesmíte. Stále je pro co žít'," říká.
Jaro nemusí přinést naději
Jenže jen nesměle se blížící jaro příliš naděje nepřináší. Už za pár měsíců zemi podle listu The Independent začne sužovat hladomor. "V červnu budeme mít hlad," předpovídá třiasedmdesátiletá Tserendorj z Gobi nedostatek potravy.
"Ale my jsme staří lidé," vzdychne si a v ruce třímá obnažené děcko. "Naše životy už stejně končí, obáváme se o tyhle malé, jak ti budou žít," dodává.
Situace se bude zhoršovat i podle mluvčí místní pobočky Červeného kříže Amgaa Oyungerelové. "Už od května začnou pastevci trpět hladem. Alarmující jsou také zdravotní a psychické problémy. Lidé jsou velmi zranitelní," vypočítává Oyungerelová. S nedostatkem jídla rostou ceny - na některých místech až na trojnásobek - i nespokojenost lidí.
Mongolsko se potýká s tuhými mrazy.
Smrt navíc podle listu USA Today číhá i pod sněhovou přikrývkou. S teplem se mohou začít šířit nákazy z hromad zdechlin. Po kraji je navíc mohou roznést rozvodněné řeky z tajícího sněhu.
Nejasná budoucnost na jurtovém předměstí
Místním se snaží pomoci humanitární organizace - mezi jinými Červený kříž, Červený půlměsíc nebo Unicef. Stále to ale nestačí a místní vzhlížejí k nebi a sami sebe se ptají, co dál. Mnohým nezbude, než se s chovem stád, na jejichž pořízení se často zadlužili, rozloučit.
Ale co pak? Často je jedinou alternativou jít dobrovolně živořit na jurtová předměstí do Ulánbátaru a spolu s dalšími se pokusit sehnat práci ve městě. Jenže ulánbátarské sny se velmi často rozplývají v alkoholu a bídě.
Mongolsko se potýká s tuhými mrazy.
Zoufalost, která se vznáší nad nedozírnými pláněmi, odhalila mimo jiné dřímající mongolský problém. Země má příliš mnoho pastevců (některé údaje hovoří až o 40 % obyvatel) a je příliš závislá na chovu dobytka.
Zvířata musí zmizet. Ale co pak?
I současné rozmary počasí přežili jen pastevci s nejpočetnějšími stády a nejvíce zasáhla do života těm malým. "Měli by pastevectví opustit a orientovat se na jiný druh podnikání," soudí místní zástupce rozvojového programu OSN Akbar Usmani.
"Mongolsko potřebuje kvalitu, a ne kvantitu a to vyžaduje změnu v myšlení lidí," naráží Usmani na velký počet stád, která rychle spásají všechnu půdu. Jenže změna rychlá být nemůže. Mongolové mají nomádský styl života po generace v krvi a je součástí národní hrdosti. Země, která se stále vyrovnává s odkazem sovětského vazala a jen pomalu se všemi přechodovými bolístkami putuje k demokracii, navíc nenabízí příliš mnoho alternativ.
