Vzhledem k tomu, že v 60. letech neexistovaly žádné právní podmínky pro vesmír, hrozilo nebezpečí, že když Sovětský svaz vyšle na Měsíc své lidi, prohlásí toto nebeské těleso za své výsostné území.
Wernher von Braun: Američané najdou na Měsíci Rusy
l Wernher von Braun, který zachránil prestiž USA vypuštěním první americké družice, byl skeptický. Po společném letu Vostoku 3 a Vostoku 4 v srpnu 1962 odpověděl na otázku, co najdou američtí astronauti na Měsíci, stručně: ''Rusy!''
Agentura NASA počítala s vysazením lidí na Měsíci v dlouhodobé perspektivě - až v sedmdesátých Ietech. Třebaže prezident John Kennedy vyzval v květnu 1961 - krátce po startu Jurije Gagarina - Američany, aby vyslali lidi na Měsíc a bezpečně je vrátili na Zemi do konce desetiletí, nikdo netušil, jestli to Spojené státy dokáží. Všechno totiž naznačovalo, že sovětská raketová technika je dál než americká.
Nikdo však nevěděl, v jakých obrovských finančních, organizačních, personálních a technických potížích se Rusové zmítají. Někteří západní odborníci prorokovali, že když bude komunistická velmoc stejným tempem pokračovat dál, může vysadit první lidi na Měsíci už v roce 1965, nejpozději však na podzim 1967 u příležitosti 50. výročí bolševické revoluce.
Navíc výřečný sovětský vůdce Nikita Chruščov přičítal úspěchy sovětské kosmonautiky socialistickému systému, který tím prokazuje své přednosti ve srovnání se "zahnívajícím kapitalismem''. A těmito prvenstvími Sověti utvrzovali levičáky po celém světě, že myšlenky socialismu nakonec zvítězí.
Hazardní myšlenka
V době největšího pesimismu mezi Američany, v roce 1962, navrhli dva inženýři od firmy Bell Aerosystems Company v Buffalu ve státu New York možné řešení: Vyšleme na Měsíc jednoho člověka pomocí existující techniky, který tam jeden až tři roky počká, než se podaří postavit stroje, které ho dopraví zpátky na Zemí.
Vedoucí leteckých projektů John M. Cord a vedoucí oddělení kosmických systémů dr. Leonard M. Seale odůvodňovali svůj záměr jednosměrné pilotované expedice takto: "Přednosti jednoduché pilotované míse na počátku lunárního výzkumu by byly jak politické, tak vědecké.'' Tento způsob by připomínal polární expedice z počátku 20. století, kdy podpůrný tým připravoval v jednotlivých táborech zásoby pro hlavní výzkumnou skupinu.
Už dřív, v červenci 1961, se pokusil získat E. J. Daniels ze společnosti Lockheed Aircraft pro představu vypuštění jednoho člověka na Měsíc zástupce NASA. Avšak ti jeho návrh na vypracování úvodního projektu odmítli. Cord a Seale vystoupili se svým projektem v červnu 1962 na zasedání Institutu aeronautických věd (IAS). V prosinci ho přetiskl časopis Aerospace Engineering, ale opět s ostrým odsudkem - je to příliš hazardní.
Nejdřív dostatek zásob
Ovšem projekt jednosměrné pilotované výpravy na Měsíc by vyžadoval sérii startů. Používaly by se k nim nejsilnější americké rakety Titan IIIC anebo Saturn 1.
1. Nejdřív se k Měsíci vydá několik automatů, které budou kroužit okolo něho, zkoumat terén a na základě toho odborníci vyberou místo přistání.
2. Mezitím se odzkouší pilotovaný stroj v blízkosti Země.
3. V přesně určeném prostoru přistanou 4 nákladní lodě, každá se 400 kg zásob a materiálu.
4. Teprve potom tam odletí jeden odvážlivec ve zvětšené kabině Mercury. Původní Mercury měla tvar kužele o průměru 1,8 metru a výšce 2,7 metru. Lunární loď měla mít průměr tři metry (na základě průměru nosné rakety) a výšku dva a půl metru. Třebaže ji proponovali pro přistání na Měsíci, měla mít rovněž možnost vrátit se v případě poruchy na Zemi, musela by tedy být vybavena tepelným štítem. Astronaut si měl vézt zásoby jídla a pití na 12 dnů, kyslíku dokonce na třicet dnů.
5. Bude následovat dalších devět nákladních lodí, které na lunární základnu dopraví nejen nové zásoby potravin, vody a kyslíku (na rok by bylo zapotřebí asi 4,5 tuny), ale rovněž obytné prostory, spojovací centrálu a podobně. Pokud by se za prvním astronautem vydal ještě druhý, o čemž se rovněž uvažovalo, pak by potřebovali ročně 30-35 nákladů. Dvojice by tam nakonec mohla vybudovat stálou základnu.
Poslední rezerva NASA
Účastníci konference AIS tento návrh odmítli, označili ho za projekt lunárního kamikadze. Kamikadze se nazývali japonští piloti-sebevrazi, kteří se koncem druhé světové války vrhali ve svých letadlech plných třaskavin na americké válečné lodě. "Neexistují známky, že by se plánovači Apolla tímto návrhem seriózně zabývali,'' říkají dnes historici NASA.
Ani oba autoři se nemohli opřít o někoho, kdo by je podpořil. Nicméně tuhle myšlenku zpracoval do podoby vědecko-fantastického románu Projekt Poutník spisovatel Hank Searls a vydal ho knižně v roce 1964. O tři roky později ho převedl na filmové plátno režisér Robert Altman pod názvem Start.
V tomto příběhu našel americký astronaut na Měsíci ochranný přístřešek v havarovaném sovětském stroji, jehož posádka zahynula. Searls a Altman se snažili nalákat na svá díla čtenáře a diváky tvrzením, že vycházejí z tajného plánu NASA, který má vláda v záloze pro případ, že by ztroskotal projekt Apollo a Sověti mohli vkročit na Měsíc jako první. Ovšem Sověti mezitím beznadějně zaostali a první lidé, kteří chodili uprostřed července 1969 po Měsíci, tam vztyčili americkou vlajku.
Soutěž s Marsem
Snaha zabrat Měsíc dostala na konci devadesátých Iet nový impuls, když se zjistilo, že i na jeho povrchu jsou nemalé zásoby Iedu, a tedy i vody. Měsíc se tak znovu dostal do popředí jako kandidát na vybudování první Iidské základny na povrchu jiného tělesa.
Do té doby se nejčastěji mluviIo o Marsu, který je však od Země díky vzdálenosti mnohem více odříznut. Cesta na rudou planetu by se tak v některých ohledech podobala misi kamikadze. FiImaři, spisovatelé a malíři však byli na Marsu i na Měsíci od 60. let již nesčetněkrát.
Poklady z archivů
V zapomenutých papírech a knihovnách se stále objevují neznámé zajímavostí i z dob nedávno minulých. To se stalo před několika lety, kdy se našel náčrt smutečního projevu amerického prezidenta pro případ, že by první výprava na Měsíc ztroskotala. A opakovalo se to i v případě tohoto projektu, o němž zveřejnil důkladnou studii čtvrtletník pro historii astronautiky Quest.
| Historie výzkumu Měsíce | |
| 140 př. n.l. | Ptolemaios změřil vzdálenost Země - Měsíc |
| 1610 | G. Galilei pozoroval hory na Měsíci |
| 1693 | G.D. Cassini zjistil, že Měsíc má vázanou rotaci |
| 1775 | T. Mayer zavedl systém souřadnic na měsíčním povrchu |
| 1837 - 8 | W. Beer a J. H. Madler nakreslili první moderní mapu Měsíce |
| 1869 | Lord Ross změřil teplotu měsíčního povrchu |
| 1946 | Z. Bay získal radarový odraz od Měsíce |
| 1959, 2. ledna | Start Luny 1 k Měsíci |
| 1959, 13. září | Luna 2 jako první těleso vyrobené lidskou rukou dopadla na Měsíc |
| 1959, říjen | Luna 3 pořídila první fotografie odvrácené strany Měsíce |
| 1964, 31. července | Ranger 7 odvysílal první detailní snímky Měsíce |
| 1966, 31. ledna | Luna 9 jako první těleso přistála měkce |
| 1966, 31. března | Luna 10 se stala první umělou družicí Měsíce |
| 1966 - 1967 | pět sond typu Lunar Orbiter získalo obrazový materiál pro přípravbu přistání člověka na Měsíci |
| 1966 - 1968 | pět sond typu Surveyor přistálo na měsíčním povrchu, získalo 90 000 snímků měsíčního povrchu a studovalo vlastnosti měsíční půdy |
| 1968, prosinec | posádka Apolla 8 oblétla měsíc a vrátila se zpět na Zem |
| 1968 - 1969 | tři sondy typu Zond oblétly Měsíc a vrátily se zpět na Zem |
| 1969, 21. července | Neil Armstrong a Edwin Aldrin přistáli na Měsíci |
| 1970, 12. září | odstartovala automatická stanice Luna 16, která po měkkém přistání odebrala vzorky měsíční horniny a vrátila se 24. září zpět na Zem |
| 1970, 17. listopadu | na Měsíci přistála sonda Luna 17, která vysadila první měsíční vozidlo Lunochod 1 |
| 1971, 30. července | kosmonauti D. R. Scott a J. B Irwin poprvé použili měsíční vozidlo |
| 1972, prosinec | skončila první etapa výzkumu Měsíce kosmickými loděmi s posádkou |
| 1995 | detailní mapování povrchu Měsíce americkou sondou Clementine |
|
zdroj: Astronomický informační WWW server astro.vsb.cz | |
 N. Armstrong na povrchu Měsíce. |
