Tak vypadá typický den v Haagu čtyři měsíce od zahájení procesu s bývalým srbským prezidentem.
Muž, o kterém se v únoru spekulovalo, zda nespáchá sebevraždu, je dnes jako vyměněný. Pozorovatelé tvrdí, že se v křížových výsleších doslova "vyžívá".
Agim Zeqiri byl po Miloševičově výslechu tak rozrušen, že druhý den odmítl svědčit. Jiní žádají lékařskou pomoc. Další propadají zoufalství. "Vůbec jste se mě nezeptal, jak jsem se cítil!" vykřikl 80letý sedlák Sadik Januzi, jemuž se podařilo přežít masakr v Izbici tak, že se skryl pod těla zabitých rodáků. "Nemám dalších otázek," odpověděl suše Miloševič.
Jindy jich však má více než dost. "Jak rozeznáte, z jaké vzdálenosti byli ti muži zastřeleni?" ptal se patologa Erika Baccarda, jenž svědčil v případě masakru v Račaku z ledna roku 1999. Zcela zpochybnil jeho výpověď a naznačil, že albánské civilisty ve skutečnosti zastřelili sami Albánci z UCK.
Kde bere na takové chování právo? Paradoxně je získal tím, že odmítl uznat pravoplatnost tribunálu a nenechal se zastupovat právníkem. Jelikož se obhajuje sám, má na křížový výslech svědků k dispozici hodinu - stejně jako obžaloba.
Tvrdohlavě odmítavý postoj z počátku procesu mu dnes nese ovoce. Miloševič například nemusí sám podstupovat křížové výslechy na lavici svědků. Sedí pohodlně rozvalen na otáčivé židli, levou ruku ležérně za zády, a vůbec působí značně uvolněně.
| JAK ZÍSKAT ČAS |
|
Haag, 27. května. M: UCK (Kosovská osvobozenecká armáda) zabíjela Albánce kteří zůstali loajální Srbům. Bylo to tak? --------- (po půl hodině)-------- M: Kolik vám bylo v roce 1984? (Záznamy z výslechů jsou na http://www.un.org/icty/) |
O to, že by jej Miloševič ignoroval, dnes již nikdo starost nemá. Kdyby nešlo o spolustrůjce strašlivých zvěrstev, bylo by asi na místě hovořit o zrodu skutečné právnické hvězdy.
Miloševič dokáže využít jakékoli nesrovnalosti k tomu, aby se soud co nejvíce protáhl. Důvody k tomu má přinejmenším dva. Předně ví, že ačkoli jsou lavice soudní síně v Haagu poloprázdné, doma v Bělehradě je bedlivě sledován.
Druhým důvodem je to, že termín pro předložení všech důkazů vyprší obžalobě letos v červenci.
Kdyby šlo o standardní soudní proces, žaloba i obhajoba by se dohodly na seznamu některých nezpochybnitelných skutečností, o nichž by se již nejednalo.
Jelikož však jde o první proces týkající se Kosova, žalobci musí nejprve prokázat, že srbské jednotky se v této provincii skutečně dopouštěly vraždění, znásilňování a vyhánění. Tedy něco, co je pro veřejnost naprostou samozřejmostí.
Proto jsou povoláváni noví a noví svědci, kteří v podstatě opakují stále totéž. Miloševič pak každému z nich znovu položí stejné otázky: "Připravoval jste agresi NATO proti Jugoslávii? Spolupracoval jste s teroristy, takzvanými UCK?" Ve většině případů působí exprezident jako nesnesitelný hnidopich (viz box), avšak někdy zaboduje.
Například hned první svědek, bývalý vůdce kosovských komunistů Mahmut Bakalli, se před tribunálem zesměšnil, když odpověděl rezolutním "ne" na dvě Miloševičovy otázky: "Věděl jste o pašování drog v Kosovu? A co takhle o pašování zbraní?" O pašování drog a zbraní v Kosovu musel přitom vědět každý, kdo zde strávil alespoň týden.
Proces s Miloševičem je svým významem přirovnáván k tribunálu v Norimberku. Ani v tomto případě hlavní viník zřejmě neujde trestu. Rozdíl v průběhu obou dějinných okamžiků je však do očí bijící.
