Předvídat, co se v příštím roce stane v Bílém domě, není snadné, protože osobnost i prezidentství Donalda Trumpa jsou plné protikladů. Na jedné straně Trump brojí proti volnému obchodu, na druhé straně se částečně obklopil lidmi z globální investiční skupiny Goldman Sachs.
Kryštof Kozák Vedoucí Katedry amerických studií při Institutu mezinárodních studií na FSV UK. Absolvent doktorského programu mezinárodní teritoriální studia a magisterského oboru Americká studia na Institutu mezinárodních studií FSV UK, rovněž absolvent oboru právo na Právnické fakultě UK. V rámci Fulbrightova stipendia absolvoval v roce 2004/05 výzkumný pobyt na University of California, San Diego. |
Na jedné straně je Trump proti americkým vojenským zásahům v zahraničí, na druhé straně, pokud mu poradci ukáží mrtvé děti po chemickém útoku, tak se k vojenské akci odhodlá. S Ruskem chce mít lepší vztahy, ale zároveň není ochoten jít kvůli tomu do střetu s republikány v Kongresu. Záleží mu na osudu 800 000 lidí, kteří přišli do USA nelegálně jako děti, zároveň jim však zrušil ochranu poskytnutou prezidentem Obamou.
Za každým z těchto kroků je zpravidla iniciativa některého z poradců, kteří se snaží prezidentovi podsouvat různé nápady a kroky. Z tohoto pohledu je nejdůležitější zpráva o závažném rozkolu mezi Donaldem Trumpem a jeho dlouhou dobu klíčovým poradcem Stevem Bannonem.
Právě Bannon Trumpa tlačil do extrémnějších pozic vůči establishmentu, což se mu v případě voleb proti Hillary Clintonové bohatě vyplatilo. Bannonovi nakonec zlomily vaz demonstrace bílých rasistů v Charlottesville, kdy je odmítl jednoznačně odsoudit a poukazoval na to, že i v táboru anti-rasistů je řada násilných radikálů.
S Bannonovým odchodem se otevřel ještě větší prostor pro pragmatičtější poradce, jako jsou Trumpův zeť Jared Kushner a jeho manželka Ivanka, kteří například neúspěšně lobbovali Donalda Trumpa, aby nevystupoval z Pařížské klimatické dohody.
Michael Wolff ve své knize tvrdí, že Donald Trump často činí rozhodnutí podle toho, kdo s ním mluví jako poslední. Bude to právě síť poradců kolem prezidenta, ve které se neustále soupeří o přístup a vliv, která bude rozhodovat o dalším směřování Trumpova prezidentství.
Klíčové volby do Kongresu
Velmi důležitou roli sehrají volby do Kongresu v listopadu 2018, na které se začínají všichni aktéři připravovat už teď. Pokud totiž demokraté získají většinou alespoň v jedné z obou komor, lze předpokládat, že budou blokovat většinu Trumpových iniciativ, tak jak se to stalo Baracku Obamovi od voleb v roce 2010 až do konce jeho prezidentství.
Trump vymyslel stíhačku F-52 a odmítl migranty „ze všech pr*elí světa“ |
Předehrou budou primárky v každé straně, které budou mít zásadní dopady na další vývoj. U demokratů se střetnou příznivci radikálnějšího demokratického socialismu, kteří mají blízko k Bernie Sandersovi a Elisabeth Warrenové s centrističtěji orientovanými demokraty ochotnými ke kompromisům. Výsledek primárek hodně napoví ohledně toho, jakým způsobem se bude dále vyvíjet Demokratická strana.
U republikánů dojde také k důležitému souboji mezi tradičními, umírněnějšími republikány, kteří jsou vůči Donaldu Trumpovi vlažnější, a příznivci radikálnější pravice, která se dále štěpí na skalní příznivce prezidenta Trumpa, ekonomické libertariány a sociální konzervativce. Výsledek primárek pak také zásadně ovlivní další vývoj v Republikánské straně.
Dvě hrozby pro druhý rok ve funkci
Do nadcházejícího roku lze z hlediska Trumpova prezidentství identifikovat dvě největší hrozby. Tou první je riziko vojenského konfliktu v některé geopoliticky nestabilní oblasti, který bude způsoben Trumpovou jednostrannou politikou, která nedává příliš prostoru pro kompromisní diplomatická jednání.
V tomto ohledu je dobré nezapomínat na to, že Trumpova vize silných suverénních států asertivně prosazujících svoje zájmy v minulosti vedla k válkám, a Trumpem vysmívané mezinárodní organizace byly založeny částečně jako reakce na tento fakt.
Trump chce vyvážet víc zbraní. Dostanou se k teroristům, varují kritici |
Druhou velkou hrozbou spojenou s Trumpem je další plíživé šíření bílého nacionalismu, který je zatím zaměřen primárně proti imigrantům, kteří nejsou bílí. Trump sice veřejně proklamuje, že vůbec není rasista, jeho předsudky vůči muslimům a „barevným” lidem z jiných zemí jsou z jeho prohlášení a tweetů zřetelné.
Pokud bude prezident pokračovat v tomto trendu, hrozí ještě vyhrocenější polarizace uvnitř americké společnosti podle rasových linií. Tento způsob, jak udělat „Ameriku znovu skvělou“ může být pro některé jeho voliče atraktivní, ale americkou společnost jako celek výrazně oslabí.
