Rozhodnutí spojit v rámci své cesty návštěvu Havany a Washingtonu nebylo rozhodně náhodné a odráželo podíl Svatého stolce na zlepšení vztahů mezi Kubou a USA.
To, že kubánská cesta za údajnou sociální spravedlností vede do slepé uličky, je jasné nejméně od rozpadu Sovětského svazu. Je svým způsobem podivuhodné, s jakou urputností se režim bratří Castrů od devadesátých let drží u moci a odmítá poskytnout svým poddaným vyšší míru politických a ekonomických svobod.
Vladimír Votápek Analytik mezinárodních vztahů a bývalý generální konzul ČR v Ruské federaci. Je pravidelným hostem v elektronických médiích, kde komentuje vývoj v prostoru bývalého Sovětského svazu. |
Na druhé straně průlivu mezi Kubou a Floridou je to pak americká vláda, která dlouho nechtěla ustoupit od embarga, uvaleného na Kubu po jejím přechodu do, dnes už neexistujícího, komunistického tábora.
Dokonce i po oznámení nové Obamovy zahraničněpolitické doktríny, která si v očích některých pozorovatelů vysloužila přídomek holubičí, se nepodařilo opatrné jednání mezi Havanou a Washingtonem dotáhnout do praktických závěrů, překračujících obnovení diplomatických vztahů. Svou roli v prolomení především psychologické bariéry sehrála právě katolická církev.
Apel na Američany
Aktuální posun v kubánsko - amerických vztazích je v očích mnoha analytiků jenom prvním krokem, předcházejícím zásadním změnám uvnitř Kuby. A na svou proměnu čeká i vztah mezi kubánským režimem a katolickou církví. V počátcích svého boje proti diktátorovi Batistovi se mladí castrovští revolucionáři mohli těšit podpoře alespoň části katolických kruhů. Ale s tím, jak se Fidel Castro přikláněl k sovětskému modelu budování tzv. socialismu, měnil se i vztah mezi církví a režimem až dosáhl úrovně, známé z jiných sovětských kolonií.
Jedním z prvních kroků na této neblahé cestě bylo „znárodnění“ v té době velmi vlivných katolických škol. Uvidíme, kam až bude schopen castrovský režim schopen v nápravě vztahů s církví dojít. Možná i s ohledem na nadcházející změny bylo papežovo vystupování na Kubě umírněné. Hlava katolické církve se vyvarovala explicitní kritiky kubánského režimu a pravděpodobně tím zklamala některé proticastrovské aktivisty, očekávající z Františkovy strany silnější slova.
Zdánlivě umírněný slovník volil František I. i během setkání s prezidentem Obamou a při vystoupení v Kongresu Spojených států. Na úvod svého vystoupení v zákonodárném sboru volil sympatická slova o tom, že Amerika je zemí svobody a domovem odvahy. Od lichotek ale rychle přešel k tomu, co od nejbohatšího národa planety očekává.
Papežova cesta |
Američané mnohokrát prokázali schopnost překonávat překážky a podle papežova přesvědčení to dokáží i nyní, když jsou konfrontováni s problémy, jako je migrační vlna, poškozování životního prostředí i řadou mezinárodních krizí, vedoucích k nezměrnému a zbytečnému utrpení milionů.
Jak řekl římský biskup, je čas, aby obyvatelé Spojených států překonali polarizaci a využili svou moc k léčení otevřených ran této planety, rozdírané nenávistí, chamtivostí, chudobou a znečištěním životního prostředí. Zapřísahal Američany, aby se nenechali řídit penězi na úkor lidstva. „Politika je výrazem naší nepřekonatelné potřeby žít v jednotě, budovat jedno, největší společné dobro,“ řekl František americkým kongresmanům.
Pokud někomu připadnou taková slova málo radikální, pak má asi jiný názor na podstatu lidí a meze politiky. Papež, jako dlouholetý kněz a nyní pastýř více než miliardy katolíků zná dobře lidské slabosti. Ví, že i tato zdánlivě umírněná slova jsou pro toho, kdo se jimi chce řídit, velkým úkolem.
Cesta do OSN
Politický rozměr má i návštěva Jeho Svatosti v OSN, kde mj. vystoupí před Valným shromážděním. Všeobecně se očekává, že papež i tomuto nejreprezentativnějšímu shromáždění světových politiků připomene jejich povinnosti jako lidí a obyvatel planety, stejně jako vrcholných politiků, ovlivňujících životy svých zemí a národů.
Učiní tak přesto, že Svatá stolice není a nikdy nebyla členem Organizace spojených národů, ani jejího předchůdce, Společnosti národů. Hlavním „viníkem“ této skutečnosti jsou patrně Spojené státy, jejichž ministr zahraničí Cordell Hull na opatrné sondování možnosti členství v roce 1944 odpověděl, že vznést otázku členství Svaté stolice by bylo nežádoucí, protože by její členství mohlo být v rozporu s Lateránskými dohodami a Vatikán jako miniaturní stát by nemusel být schopen plnit své závazky jako člen OSN.
Kdo ví, možná papežova návštěva přispěje k tomu, že Svatý stolec i mezinárodní společenství tento stav přehodnotí.
Papež se na Kubě setkal s Fidelem Castrem
