Nevina Italů byla uklidňujícím obrazem, jenž podporovala populární kultura, včetně filmu Mediterraneo z roku 1991 o četě italských vojáků uvízlých na řeckém ostrově, kteří tráví čas hraním fotbalu, sváděním žen a koupáním v moři. Byl to ale mýtus, výsledek kolektivní amnézie a zbožného přání.
Itálie nyní čelí výzvě odborníků, podle nichž má konfrontovat svou minulost a uznat, že její armáda ve druhé světové válce opakovaně masakrovala civilní obyvatelstvo, popravovala zajatce a v mnoha případech se vyrovnala i nejhoršímu pustošení nacistů.
Skupina 140 italských, chorvatských a slovinských akademiků Itálii o omluvu požádala u příležitosti 80. výročí invaze do Jugoslávie, na které se podílely italské, německé a maďarské síly. Odborníci napsali italskému prezidentovi, premiérovi a oběma komorám parlamentu. Žádají o uznání a odsouzení zvěrstev, která Italové v Jugoslávii v roce 1941 spáchali.
„Aby potlačila svou porážku a fakt, že ve válce podpořila špatnou stranu, pokusila se Itálie vybudovat si obraz sebe sama jako oběti války,“ říká historik Eric Gobetti, jeden z expertů, kteří iniciativu zorganizovali.
„Válečné zločiny spáchané Italy byly pohodlně zapomenuty. Itálie prošla kolektivním psychologickým traumatem, které se od té doby snažila ignorovat,“ líčí Gobetti. „Dodnes neexistuje žádný památník ani záznamy o zločinech fašistických sil na místech, jako je Jugoslávie. Nic,“ podotýká.
Mussoliniho fašisté zatáhli Itálii do paktu s Hitlerem a do války |
Zvěrstva páchaná italskými silami jsou podle Gobettiho dobře zdokumentována, ale široká veřejnost je sotva zná. Jen ve slovinské Lublaňské provincii bylo zastřeleno tisíc rukojmích, osm tisíc dalších Slovinců a 35 tisíc lidí bylo deportováno do koncentračních táborů.
„Všude slyšíte lidi říkat, že Italové jsou ještě horší než Němci,“ napsal údajně během okupace jeden z italských vojáků. „Na rozdíl od Německa, které prošlo bolestivým vyrovnáním se svou válečnou minulostí, Itálie nikoliv,“ líčí Gobetti, podle kterého byla částečně na vině studená válka.
„Itálie byla nejslabším článkem v západní Evropě – byla blízká komunistickým zemím a měla nejsilnější komunistickou stranu,“ uvedl.
Spojenci nechtěli komunistickou Itálii
Vítězní spojenci podle Gobettiho nechtěli udělat Itálii ještě více nestabilní a zacházeli s ní shovívavě. Mnoho fašistických úředníků tak zůstalo na svých funkcích. Ekvivalent norimberských procesů se tu neodehrál. Veřejnou službu nebylo možné očistit bez její totální likvidace. Všichni státní zaměstnanci totiž museli povinně vstoupit do fašistické strany.
„Britové a Američané, kteří se tak dlouho a nákladně snažili vyhnat Němce z Itálie, nechtěli komunistickou Itálii,“ líčí britský historik David Gilmour. „Nechtělo místní obyvatele dohnat k tomu, aby se cítili příliš provinile kvůli fašismu, protože to mohlo Italskou komunistickou stranu posílit,“ dodává.
Italský Pearl Harbor. Útok na Tarent ukázal potenciál letadlových lodí |
„Jiné země, například Německo, prokázaly mnohem větší odvahu vyrovnat se se svou temnou minulostí,“ souhlasí politolog Raoul Pupo. „Italská vojska byla součástí víru násilí v Jugoslávii. Je to jedna z nejtemnějších stránek naší historie a lidé na ni raději zapomínají,“ líčí pro The Telegraph.
Italský narativ o válce formovala také skutečnost, že země na konci války přehodnotila svou věrnost Německu a přidala se na stranu vítězných Spojenců. Skutečnost, že Němci po příměřích spáchali v Itálii zvěrstva, rovněž Italům umožnila považovat se kolektivně za válečné oběti.
Itálie na výzvu akademiků a historiků zatím nezareagovala. „Je to začátek. Nečekali jsme okamžitou odpověď, ale doufáme, že se v příštích měsících dočkáme dialogu,“ uzavírá Gobetti.
