Je to super, že dáváte prostor člověku, který se tématem zabývá celý život a dokáže vyjádřit názor podepřený širokou znalostí kontextu. Narozdíl od některých, kteří sečetli pár článků, jednu knížku a už si připadají jako experti. Perfektní shrnutí situace

pokud liberalizace v iránu povede ke snížení natality lze to jen vítat.

Současné diktatury jsou v podstatě nesvrhnutelné.Mají k dispozici nové technologické prostředky,o kterých dříve totalitním režimům ani nesnilo.Je to vidět především v Číně.Režim má díky těmto prostředků přehled a kontrolu nad lidmi takže je v podstatě nemožné,aby se v zemi mohla zformovat nějaká opozice.V dnešní době více diktatur vzniká,než zaniká.A samozřejmě platí,že všichni kteří jsou do totalitního systému namočeni,zastávají v něm vysoké pozice a podporují ho,se obávají,že po jeho pádu budou potrestáni.To je nutí pokračovat,i kdyby nechtěli.Jediné co by mohlo pomoci je sáhnout jim na peníze.A to nejen z venčí pomocí sankcí,ale hlavně zevnitř.To znamená vyvolat velkou vlnu stávek a dokázat v nich dlouho vytrvat i když

to bude velmi obtížné.

Islám ani neslábne, ani se nebojí! - Islám byl, je a bude islámem! - Není to jen náboženství, ale i způsob výchovy malých dětí. A mj. také (a hlavně) proto jeho vyznavači byli, jsou a vždycky budou "jediní věřící".

O tohle přesvědčení je nemůže připravit nějaké "zbožné" předvánoční přání. A kromě jiného = islám už se masově ujal v Africe a vývoj naznačuje, že se už brzy ujme i jinde...

Studie z 21. století naznačují, že z hlediska počtu procent a celosvětového rozšíření je islám nejrychleji rostoucím velkým náboženstvím na světě.

Ze zprávy o průzkumu ‚Postoj Íránců k politickým systémům' z roku 2022 - Na dotaz ohledně upřednosťňovaného druhu režimu zvolilo 34% „sekulární republiku“, 22% „islámskou republiku“, 19% „konstituční monarchii“ a 3% „absolutní monarchii“. Více než 21% také uvedlo, že „nejsou dostatečně informováni, aby na tuto otázku odpověděli“. Pokud jde o politické uspořádání, 37% upřednostňuje „jednotný a centralizovaný stát“, 15% volí „jednotný a decentralizovaný stát“ a 12% volí „federální stát“. Přibližně 6% zvolilo „podporuji odtržení a nezávislost své etnické skupiny“. Asi 30% uvedlo, že „nejsou dostatečně informováni, aby na tuto otázku odpověděli“. Také 56% je proti tomu, aby hlava státu byla nevěřící. Pokud jde o politickou orientaci Íránců, 41% si přeje svržení islámské republiky, 21% upřednostňuje strukturální změny a přechod od islámské republiky, zatímco 18% chce zachovat zásady i hodnoty revoluce (z roku 1979) a 8% usiluje o reformy v rámci islámské republiky, 11% nevybralo žádnou z těchto možností. Srovnání s předchozími průzkumy za poslední rok neodhalilo žádné výrazné změny. Výsledky studie odrážejí názory gramotných íránských obyvatel starších 19 let, kteří tvoří 85% dospělé íránského obyvatelstva. (Zdroj: GAMAAN, 3. 3. 2022)

Podle mého názoru to buď převezmou přímo Revoluční gardy, anebo někdo koho si vyberou. Rozhovor vůbec nejde do hloubky a zabývá se jen posledními událostmi a náladou mezi mladou generací.

Jenomže z poslední doby je potřeba minimálně započítat (úspěšný) boj Revolučních gard proti Islámskému státu, který je docela posílil, zocelil a dovolil jim založit základny i mimo Írán. Což má tyto důsledky:

Mezi části Íránců mají gardy dobré jméno a podporu. Jsou hrdí na to, že šíitské gardy porazili sunnitský Islámský stát.

Ze zahraničí mohou gardy stáhnout své síly a dokonce čerpat další posily (které bez skrupulí zakročí i proti Íráncům)

Pro ně nevhodné osoby klidně označí jako spolupracovníky Islámského státu a popraví (pokud je nebudou chtít označit jako sionisty či americké agenty).

Gardy kromě toho mohou klidně trochu ustoupit v náboženském fundamentalismu (na rozdíl od duchovních) a časem zase přitáhnou šrouby (stejně jako Tálibán)

Vůbec nesouhlasím s tím, že režim je nejslabší za posledních 40 let. Je slabý možná ideologicky, ale vojensky je naopak nejsilnější.

Pro nás se nezmění vůbec nic, gardy jsou pro nás ideologicky stejný nepřítel jako teokracie, naopak to bude spíš horší, protože gardy mají mnohem schopnější vedení, než Ti osmdesátiletí pomatenci z teokracie.

Je sice hezké, že součástí protestního hnutí jsou ženy, ale rozhodnou Ti co mají zbraně a umí s nimi zacházet. A ty bláboly, jak je výhodné, že protesty nemají vůdce, snad ani nemá smysl komentovat. Už jste viděli, aby někde zvítězila revoluce která nemá vůdce? A nějaký spisovatel z Kanady vůbec nemá šanci, aby porazil gardy, protože po životě na západě ani není schopen takové tvrdosti, která je v boji potřeba a o vojenských schopnostech pana spisovatele taky dost pochybuji.

Pohled české íránistky i většiny Západu je velmi zkreslený, bereme-li v potaz zprávu o průzkumu ‚Postoj Íránců k politickým systémům' z roku 2022, o které se zmiňuji ve svém předchozím diskuzním příspěvku. Kromě jiného se v něm uvádí, že pokud jde o dosažení politické změny v současném prostředí Íránu, asi 65% podporuje „celostátní stávky“, 65% „protestní kampaně na sociálních sítích“, 52% „zapojení se do občanské neposlušnosti“ a přibližně 50% kladně hodnotí „pouliční demonstrace a protesty“. Téměř 19% společnosti tvrdí, že podporuje „ozbrojené povstání“, zatímco 68% s tímto postupem nesouhlasí. Respondenti byli také dotázáni na jejich názor na často provolávaná hesla v posledních letech, kdy 65% populace je pro „Reformisté, principisté, hra je u konce!“, asi 58% souhlasí s „Jakou obrovskou chybou byla naše revoluce!“ a 53% schvaluje „Šáhu Rézo, odpočívej v pokoji!". Na druhou stranu 21% sympatizuje s „Chameneí, všichni jsme vaši vojáci; jsme připraveni jednat pod vaším velením!“, zatímco 67% s tímto heslem nesouhlasí. Pouze 5% souhlasí s „Ya Hussain, Mir-Hossein“, zatímco 76% je proti. Mír Hosejn Músáví je přitom íránský reformní politik azerského původu, který byl pátým a posledním premiérem Íránu v letech 1981 až 1989 a kandidátem na úřad prezidenta Íránu v roce 2009. Je členem Smírčí rady a Vrchní rady íránské kulturní revoluce, ale od roku 2009 se na jejich zasedání nedostavuje, což političtí analytici a komentátoři vnímají jako znak jeho nesouhlasu s těmito institucemi. Současné protesty nemají žádného vůdce, který by dokázal takto názorově roztříštěné Íránce sjednotit, jak se to podařilo Chameneímu v revoluci z roku 1979, která byla ze všech protestů až do dnešní doby až dosud jedinou, která uspěla. Stejnou chybu udělaly Spojené státy, když se domnívaly, že v Afghánistánu jde o svržení islámské republiky a nastolení vlády na způsob západní demokracie.