Alison láskyplně chová svého drobečka v náručí a hladí ho po hlavičce, tak jako každá pyšná matka. Jedenatřicetiletá Britka a její australský manžel jsou šťastni, že už mají ten nekonečný a mnohdy i zoufalý boj za sebou.
Oba žijí v Londýně, jejich potomek Oliver však přišel na svět ve městě Ánand v odlehlém koutě indického Gudžarátu, ve vyhlášené "továrně na děti". Na klinice Akankša plné bosonohých žen překrývajících svá "nafouklá" břicha rozevlátým strakatým sárí.
Všechno to jsou náhradní matky, chudé ženy z okolních vesnic, jejichž dělohy jsou za štědrý peníz k pronajmutí. Něco jako "živé pochodující inkubátory". Jedna taková před pár dny porodila i Olivera.
Manželský pár zoufale toužil po dětech. Když selhalo všechno včetně umělého oplodnění, doporučili jim britští lékaři zástupný porod. "Zprvu jsem to odmítl, zdálo se to tak neřešitelné," vyprávěl manžel William v listu The Times. "Potřebovali bychom dárkyni vajíčka i náhradní matku. Kde je vzít?" dodal.
Manželé to nakonec nevzdali. V srpnu před dvěma lety poprvé kontaktovali kliniku v Ánandu, chaotickém městečku plném zmatku, rikš i povalujících se posvátných krav, které je v rámci bujícího "těhotenského průmyslu" jedním z nejznámějších center v Asii. Mezi zasvěcenci se mu přezdívá "kolébka světa". Asi právem – současně tam bývá těhotných na padesát náhradních matek, děti míří po porodu do všech koutů západního světa.
Proběhla série testů a vyšetření, vše prý na vysoké úrovni. Dárkyní vajíčka se stala sestra paní Alison, náhradní matkou pak místní žena, kterou manželé poprvé spatřili dva dny před porodem.
Zástupné mateřství v Rusku i v Česku
V Indii, podobně jako třeba na Ukrajině či v Rusku, lze legálně pronajmout dělohu zástupné matky. (I v Česku existují případy žen, které donosily cizí dítě. Zástupné mateřství u nás sice není povolené, není však ani zakázané. V současnosti probíhají odborné diskuse, jejichž cílem je snaha institut náhradní matky uzákonit.)
Indie má však pro tyto účely obrovskou výhodu: lékařská péče je tam levná a žen ochotných se nechat využít tam stojí celé zástupy. Peníze, které za to dostanou, představují jejich příjem za deset let.
Britsko-australský pár vyšel vysněný synek Oliver na 14 300 liber (zhruba 440 000 Kč). Doma nebo v USA by to manžele stálo nejméně pětkrát víc. Necelou třetinu z uvedené částky obdržela náhradní matka, zbytek připadl klinice.
Pronajímání děloh, navíc cizích, je tedy pro kliniky podobného ražení skvělý byznys. Ročně se v něm podle odhadu listu The Times of India protočí v přepočtu až 150 miliard Kč. A počet zájemců stále roste.
Pronájem dělohy je dobrý byznys
Vypadá to, že všichni jsou spokojeni. Bezdětné páry mají konečně potomka, náhradní matky kupu peněz. Mohou si koupit dům, dát vzdělání vlastním dětem.
Jde však opravdu o férový obchod? Nebo o další příklad západní "vyčuranosti", kdy klient zaplatí zlomek částky, již by musel dát doma? I indická vláda přiznává, že bude muset zpřísnit příslušné normy, aby ochránila práva dětí i emoční práva žen, a náhradní mateřství nějakým způsobem regulovat. Dosavadní praxe totiž otevírá pole hlavně pro bezskrupulózní agenty, kteří mají v hrsti jak chudé indické ženy, tak zoufalé páry.
"Kdybychom mohli mít dítě běžným způsobem, zřejmě bych si myslel, že v případě náhradních matek se jedná o vykořisťování," uvedl otec z úvodu článku. "Ale po této zkušenosti se necítím špatně. Ty ženy jsou dospělé a vědí, do čeho jdou. Jejich motiv je hlavně finanční, nemyslím si, že je to vykořisťování," dodal.
