Vezměte legendárního soudce z Divokého západu Roye Beana, posaďte ho na motorku, zavěste mu kolty proklatě nízko, přibalte životopis Napoleona Bonaparta, opatřete ho prostořekostí, slabostí pro ženy, slibem, že v případě volebního vítězství nechá zlikvidovat sto tisíc zločinců, a máte přibližný obraz horkého kandidáta na post příštího filipínského prezidenta.
Je jím 71letý Rodrigo Duterte, starosta Davaa, největšího města na jihofilipínském ostrově Mindanao. Podle průzkumů pro něj bude hlasovat třetina voličů.
„Jenom v rakvi“
Na letišti v Davau nespouštějí ozbrojení vojáci se psy oči z cestujících, kteří se řadí do fronty na taxi. Jeho řidič se na vás obrátí se slovy: „Vítejte v nejbezpečnějším městě Filipín.“
Davao už dávno není metropolí vražd z 80. let minulého století, kdy si v jeho ulicích vyřizovaly účty gangy i komunistické gerily. Během 22 let, kdy v čele místní radnice stojí Rodrigo Duterte, se z města promořeného zločinem stalo místo, které jeho obyvatelé popisují jako oázu míru.
Když vyšplháte na kopec až k svatyni s kopií Pražského Jezulátka, odkud se před vámi Davao rozprostře po celém horizontu, namísto výstřelů uslyšíte jen štěbetající ptáky. Ulice jedenapůlmilionového města nesou stopy řádu, který mu vtiskla radnice.
Cedule s přeškrtnutou cigaretou u vchodu do hotelu je jen jednou z vyhlášek sahajících od omezení prodeje alkoholu v nočních hodinách až po regulaci dopravních předpisů. V Davau bych si však nezapálil, ani kdybych byl náruživý kuřák. Turistovi, který zákaz odmítl respektovat, starosta města osobně nacpal cigaretový nedopalek do úst.
Podobných historek nasbíral Duterte bezpočet. Propuštění známého drogového bosse z vězení v hlavním městě komentoval slovy: „Tady v Davau by se dostal ven jenom v rakvi.“ Svůj vzkaz podsvětí shrnul do hesla: „Pokud v mém městě budete provozovat nezákonné aktivity, stáváte se legitimním terčem.“ Nyní se chystá své metody použít i na celonárodní úrovni a varuje zločince, že jejich těly nakrmí ryby v Manilské zátoce.
Punisher
Podle komiksového hrdiny, který bere zákon do vlastních rukou, si Duterte pro svoje velice neortodoxní metody boje s kriminalitou vysloužil přezdívku Punisher.
Human Rights Watch svůj popis situace v Davau opatřila názvem Můžeš umřít kdykoliv. Zpráva této lidskoprávní organizace se věnuje nejkontroverznější části Dutertovy kariéry, existenci policií tajně řízených eskader smrti rekrutovaných z bývalých příslušníků komunistických geril i zběhlých kriminálníků.
Rukou těchto samozvaných vykonavatelů spravedlnosti zemřelo mezi lety 1998 až 2008 více než tisíc lidí spojovaných s podsvětím. Popravy se odehrávaly za bílého dne, někdy se zabijáci ani neobtěžovali maskovat. V atmosféře beztrestnosti nehrozilo, že by někdy mohli skončit v soudní síni. Oběti většinou předem obdržely poslední varování: „Pokud neopustíte dráhu zločinu, můžete si jít vybírat místo na hřbitově.“
Pro své příznivce je Duterte správným chlápkem s železnou pěstí, ale dobrým srdcem. Mužem, který zamáčkne slzu, když rozdává pomoc obětem ničivého tajfunu, nebojí se v dominantně katolické zemi říct, že do manželství mohou vstupovat i osoby stejného pohlaví, respektuje práva etnických menšin. Měří všem stejným metrem.
Volby provázelo násilíPrezidentské, parlamentní a místní volby, které se v pondělí na Filipínách uskutečnily, provázely násilnosti. Podle agentury AFP při nich zahynulo nejméně deset lidí. V malém chudém městě Guindulungan na jihu země byl jeden z voličů zastřelen přímo ve volební místnosti. Ozbrojenci při útocích napadali hlasovací místnosti, automobily a kradli přístroje na sčítání hlasů, sdělila policie. Místní úřady však uvedly, že šlo o oddělené incidenty a že hlasování, k němuž bylo přizváno 54 milionů oprávněných voličů, mělo celkově klidný průběh. Rodrigo Duterte po sečtení necelé poloviny volebních lístků jasně vede s podporou 39 procent hlasů nad senátorkou Grace Poeovou a bývalým ministrem vnitra Manuelem Roxasem, kteří získávají shodně kolem 22 procent hlasů. Dosavadní prezident Benigno Aquino nemohl kandidovat na základě filipínské ústavy, která umožňuje jediný šestiletý prezidentský mandát. Podle filipínské legislativy se prezidentem stane ten, kdo získá nejvíce hlasů, bez ohledu na to, zda mu dá hlas většina voličů. Zdroj: ČTK |
„Duterte je poctivý a jde přímo k věci. Naše země je nyní v takovém chaosu, že potřebuje lidi, jako je on. Ze všech kandidátů je jediný, který může něco změnit,“ říká učitelka Alexandra Lopezová z ostrova Mindanao.
Zákon a pořádek
Stomilionové Filipíny zažívají působivý šestiprocentní hospodářský růst. Zemědělství stále tvoří páteř hospodářství, ale k životu se probouzí i průmysl včetně elektroniky nebo stavby lodí.
Do země proudí příspěvky početné kolonie Filipínců působících mimo svůj domov. Každý desátý Filipínec žije nebo pracuje v zahraničí, každý rok odjíždí ze země za prací více než milion lidí - zdravotních sester, ošetřovatelek nebo námořníků. Krásu některého ze sedmi tisíce filipínských ostrovů objevuje stále více turistů, loni jich přijelo více než pět milionů.
Přesto nemalá část obyvatel nesdílí pocit, že žijí v dobrých časech. Čtvrtina stále nepřekonala hranici chudoby. Státní instituce jsou vnímány jako slabé a málo funkční. Přetrvává korupce a násilí. Nedaří se také vypořádat s militantními islamisty ze skupiny Abú Sajáfa, kteří nedávno sťali hlavu jednoho z unesených cizinců.
Do takto modelované krajiny přichází Duterte jako muž bez spojení s dosavadními elitami, který se nebude zdržovat formalitami, nebude jenom mávat pistolí, ale v pravou chvíli stiskne spoušť. Pro obyvatele frustrované koncentrací moci v rukou omezeného okruhu vlivných rodin představuje řešení.
„Vyzkoušeli jsme už všechno a nic nefunguje. Pokud máte peníze, můžete uplatit každého. Každého kromě Duterta,“ říká Catherine Salasová. Také tato majitelka cestovní kanceláře odevzdá hlas starostovi Davaa, který slibuje, že s ním přijde zákon a pořádek.
