Ekolog, který provozuje čtyři sběrny papíru a v horském kiosku prodává asi jako jediný na světě zboží za ceny, jež si určí zákazník, má jednu neobvyklou raritu schovanou také pro volby. Pokud by uspěl, tak senátorský plat, jenž se pohybuje kolem čtyřiceti tisíc, začne dávat na dobročinné účely.
"Bohatství, moc a sláva jsou pro čest a charakter člověka velkým nebezpečím. Při zvolení bych dosáhl určitého podílu moci, dostával bych trojnásobek průměrného platu, a pokud bych plnil svůj volební program, mohl bych se stát navíc slavným. A rázem bych byl v problémech," filozofuje Joukl.
Případnému senátoru Jouklovi by tak k životu zůstal stávající předčasný důchod ve výši 5400 korun. Kolegu s podobnými příjmy by v horní komoře parlamentu zajisté nenašel.
S tím, že se na něho bude řada lidí dívat jako na podivína, ekolog počítá. "Vždy se najde člověk, který si bude myslet, že to dělám jen z prospěchu, a hledat, co za tím vším vězí. Lidé jsou již takoví. I kdyby přišel Ježíš Kristus, stejně ho bude někdo podezírat, co z toho vlastně má," konstatuje Joukl.
"Můj krok ale není furiantským gestem. Vyřešil bych jím tři problémy. Bez peněz bych neztratil charakter, neodtrhnul se od každodenních problémů voličů a zároveň lidem ukázal to, co zatím moc nepoznali, totiž že politiku může člověk dělat nikoli jen pro svůj prospěch, ale jako službu společnosti."
Jediné peníze, jež by si Joukl byl ochoten ponechat, jsou služební náhrady. "Ty bych si nechat musel. Hradit si ze svého veškeré služební výdaje, to bych opravdu nezvládl."
Pokud ve volbách neuspěje, tragédii z toho dělat nebude. "Dvacetitisícovou předvolební kauci jsem si musel poctivě našetřit. Žádná strana ji za mne nezaplatila. Když mne nebude volit šest procent lidí, tak mou kauci převedou do státního rozpočtu. Beru to jako sponzorský dar státu. Stát jsem totiž přece také já, ne?"
- pondělí 6. listopadu 2000
