V Čilé byli i při volbách všichni čilí

Č i l á - Zatímco v mnoha městech měli dopoledne členové volebních komisí pochybnosti, zda ke krajským volbám přijde alespoň každý druhý volič, v obci, kde žije nejméně stálých obyvatel, v Čilé na Rokycansku měli jasno: "U nás vždycky volí všichni. I do Senátu. Účast je tu tradičně stoprocentní," vysvětlovala v deset hodin v malém domku na návsi, kde sídlí obecní úřadu, asi padesátiletá žena a ukazovala seznam, kde figurovalo devatenáct jmen voličů, z nichž děvět již mělo hlasování za sebou: "To víte v Čilí jsme všichni čilí. Například starostka volila už po osmé."

Jediným projevem předvolební kampaně bylo ve vesnici pár propagačních letáků, které se objevily ve schránkách.

"Kdepak, žádný kandidát tu neagitoval. Každý si asi rozmyslí, aby se sem trmácel kvůli devatenácti  hlasům," vykládal bývalý starosta pětasedmdesátiletý Dominik Hájek, jehož manželka Eva po něm před pár roky převzala starostování.

Voliči své kandidáty neznali
Kandidáty, kteří se ucházeli o křesla v krajském zastupitelstvu obyvatelé Čilé neznali.

"Proto volím podle strany. Z těch, co kandidují do Senátu známe jednoho, protože má autoškolu v Rokycanech. Hlasuji vždycky pro ODS, i když v dnešní době se člověk asi nemůže úplně spolehnout na žádnou stranu. ČSSD bych nevolila. Slibovala, ale co vlastně dodržela? Pro nás je ale pořád všechno stejné, ať je u moci ten nebo ten. Musíme to brát trochu s humorem. Přesto volím, protože to pokládám za svou povinost," zamýšlela se předsedkyně volební komise Marie Matějková.

"Podívejte, právě sem jde jedna z nejstarších voliček," ukazovala další členka komise oknem na náves, po níž se blížila stará žev černém kabátě, šátkem na hlavě a hlasovacími lístky v ruce. "Á, teta nám nese občanku. Tak mi jí půjčte a já vám dám obálky, tahle je pro Senát. Teď teta, jděte tam vedle do místnosti a pak nám to přijďte hodit do urny," radila členka volební komise.

"Tak nevím, kolikrát u těch voleb ještě budu. Už teď jsem jsme si říkala, že snad raději zůstanu doma. To víte, na jaře mi bude pětaosmdesát," usmívala se po odvolení Marie Macáková.

Od kraje si obyvatelé Čilé moc neslibují
Od vzniku krajské samosprávy si lidé z Čilé nic neslibují, přestože pomoc odlehlým místům kraje a chudým oblastem, měla v programu většina volebních stran.

"To jsou předvolební sliby, ale pochybuji, že by pro nás někdo něco udělal. Co bylo pro vesnici dobré, je už pryč. Jsme rádi, ž vůbec obec může platit autobus, aby děti mohly jezdit do školy. Spojení je špatné, kdo vyjede ráno k doktorovi, může se vrátit až v půl páté. Teď nás ještě budou nutit, abychom se sloučili  s jinou obcí. Už jsme to zažili a víme, že s toho nic dobrého nekouká," tvrdila Marie Matějková.

Ačkoliv reforma veřejné správy nechává obyvatele vesničky v klidu, o jednom z návrhů chystaných změn věděli asi všichni. "Někdo prý přišel s nápadem, že bychom jezdili na úřady do Plas. Nemáme tam spojení a vždycky jsme měli blíž k Rokycanům. Do Plas bychom museli asi plavat nebo bruslit přes řeku. Snad to tak neskončí starostové už si k tomu řekli svoje," konstatoval Dominik Hájek.