„Pro spoustu učitelů je učení venku něco nového, ale kdybychom šli sto let zpátky, bylo to naopak. Učitelé vycházeli ven při každé příležitosti, a až když to opravdu nešlo, vraceli se do tříd. To se dneska mění. Učitelé jsou zvyklí na svůj prostor, svoje učebnice a venkovní prostředí pro ně může být bariérou. Venku se dá učit všechno a do třídy jdeme v případě, že je ošklivo, s diktátem a podobně,“ říká zástupce ředitele školského zařízení Chaloupky Martin Kříž.
Kolik hodin na školách probíhá venku, nejde s určitostí říct, protože na to nejsou statistiky. Jde většinou o iniciativu konkrétního učitele a samotné školy. Existuje projekt s názvem Učíme se venku, kde jde ale spíš a návod, jak na to a deklarativní zapojení než něco oficiálního. Zapojit se může celá škola nebo jde o případy průkopníků, kteří chtějí tímto stylem výuky nadchnout kolegy.
Lesy a louky jsou plné živých příkladů, to v učebnici nenajdete
Mnohem lépe se dají propojovat předměty na prvním stupni a děti tak objeví více souvislostí. Jednou z aktivních učitelek, která učí v přírodě, je i učitelka prvního stupně v pražské Základní škole Kunratice Markéta Vokurková, která učení venku zanesla do rozvrhu pravidelně na každý pátek. Rodiče tak vědí, že mají svoje ratolesti lépe obléknout a obout na cesty po okolí.
Co na to školáci?„Mě nejvíc baví, jak chodíme různě do lesa, a hrajeme různé hry, třeba i matematické a celkově mě to venku baví víc,“ řekl jeden z žáků kunratické základní školy. „Chodíme se učit ven pravidelně každý pátek, takže jsou na to rodiče připravení a obléknou děti podle předpovědi,“ říká Markéta Vokurková. Se samotnými dětmi je to stejně, jako s každým jiným, některý je chladněji, jiným vůbec a do tříd se jim nechce. Venku byly děti přes dvě hodiny. „Mě se líbí, že se můžeme i proběhnout, když nás něco zebe,“ dodal další spolužák. |
„I já jsem nejprve začínala s přírodovědnými předměty, které se k tomu tak přirozeně hodí, ale venku dá se vyučovat i český jazyk, dějepis nebo třeba výtvarná výchova, ta je venku krásná. Naopak si říkám, proč sedět v lavicích, když za okny je to tak podnětné a tvořivé, protože venku jde učit opravdu skoro všechno. Mám například kroužek s páťáky a čtvrťáky, se kterými chodím ven pravidelně, bádáme a používáme skvělé pomůcky,“ vysvětluje učitelka kunratické základní školy Markéta Vokurková.
Dalších šest kolegů se shodlo na tom, že by mohli občas vyrazit za zdi třídy a vzdělávat svoje žáky na vzduchu. Učitelům v podstatě nic nebrání, aby s dětmi chodili ven co nejčastěji. Konkrétní postupy jednotlivých škol při zajištění pobytu venku jsou plně v kompetenci jejich ředitelů společně s předpisy.
„Školy ale odpovídají za bezpečnost a ochranu zdraví a také se řídí případnou zhoršenou smogovou situací na základě informací z hygienických stanic. Vždy se proto musí zajistit ochrana zdraví dětí a žáků,“ říká mluvčí ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy Aneta Lednová.
Určitě učte venku, jak jen to jde, ale ne sami
Výuka venku nemusí být pro kantory zbytečným strašákem a podle Markéty Vokurkové není třeba se toho bát. Současně by ale učitelé neměli chodit sami.
„U nás funguje dobře párové učení, téměř v každé třídě máme asistenta pedagogů nebo asistenty žáků, což je výhoda. Párový učitel se ohromě osvědčil, protože ten člověk chodí společně se mnou a dá se to přenést i dál. To znamená, že on pak jde ven se svojí třídou nebo dalším kolegou.
A pokud se toho člověk bojí, je fajn si ze začátku vzít i učebnice, protože když se uklidní koukáním do zeleně, naučí se toho mnohem víc. To dokazují i studie,“ uzavírá jedna z průkopnic venkovní výuky u nás Markéta Vokurková.
