„Minulou noc jsem měl úplnou náhodou puštěný na ČT24 záznam z Poslanecké sněmovny z 19. srpna. Nevěnoval jsem mu příliš pozornost, když se mi najednou zdálo, že slyším něco povědomého,“ napsal v pátek Chmelár na svůj Facebook.
„Nevěřil jsem vlastním očím a uším: předseda českého Parlamentu Tomio Okamura čte celý můj komentář „O co jde v Bělorusku“ z časopisu Argument jako svůj vlastní parlamentní projev bez jakékoliv zmínky, že nejde o jeho text,“ dodal dále. Článek vyšel na webu časopisu 17. srpna, Okamura měl svůj projev ve Sněmovně o dva dny později.
„Ale berme to s nadhledem – který slovenský analytik si může říct, že jeho text četli v parlamentě jiného státu?“ napsal nakonec Chmelár.
Chmelárova příspěvku si všiml také ministr vnitra a předseda ČSSD Jan Hamáček. Ten také vyzval Okamuru, aby se slovenskému politikovi omluvil. „Očekávám, že Tomio Okamura se omluví slovenskému pedagogovi a politikovi Eduardu Chmelárovi za to, že jeho text z časopisu argument o Bělorusku vydával za svůj vlastní a autentický projev ve sněmovně,“ uvedl.
To nakonec Okamura udělal. Svůj omluvu zveřejnil na Twitteru. „Ve svém projevu ve Sněmovně k situaci v Bělorusku jsem citoval z veřejně dostupného zdroje, a zapomněl jsem v přímém přenosu uvést autora, tímto se mu omlouvám a zároveň ho chválím za výbornou analýzu situace v Bělorusku. V projevu jsem uvedl, že vycházím z různých komentářů,“ bránil se.
Shodné pasáže Část textu Chmelára To však nebolo jediné eso v rukáve Alexandra Lukašenka. Jeden z dôležitých aspektov, o ktorých sa na Slovensku príliš nehovorí, je čoraz užšie napojenie bieloruského režimu na Čínu. Lukašenko využil situáciu, keď vojensko-politická nestabilita na Ukrajine donútila Čínu obzerať sa po predvídateľnejšom a stabilnejšom partnerovi. Čínsky vplyv v Bielorusku zašiel až tak ďaleko, že tam Číňania vyrábajú rakety, obrnené transportéry, množia sa nápisy v čínštine. Pre Čínu má strategický význam účasť Bieloruska na ekonomickom projekte Novej hodvábnej cesty a popri tom pomáha bieloruskej armáde s vyzbrojením. Koncom minulého roka dostal Minsk od Pekingu pôžičku vo výške 500 miliónov dolárov na refinancovanie dlhu voči Moskve. A hoci vie Lukašenko majstrovsky kľučkovať medzi záujmami veľmocí, táto operácia nie je bez rizík, pretože Čína uplatňuje svoju moc veľmi asertívne – ako ukazuje príklad zo Zimbabwe, kde Mugabeho vláda padla aj v dôsledku toho, že sa diktátorov režim pokúsil oklamať Peking. Část projevu Okamury To však nebylo jediné eso v rukávu Alexandra Lukašenka. Jeden z důležitých aspektů, o kterých se příliš nehovoří, je stále užší napojení běloruského režimu na Čínu. Lukašenko využil situaci a vojensko-politická nestabilita na Ukrajině totiž donutila Čínu, aby se poohlédla po, řekl bych, předvídatelnějším a stabilnějším partnerovi v regionu. Takže se zaměřila Čína na Bělorusko. A Lukašenko spolupracoval. A čínský vliv v Bělorusku zašel až tak daleko, že tam Číňani vyrábějí rakety, obrněné transportéry a množí se nápisy v čínštině. Pro Čínu má strategický význam účast Běloruska na ekonomickém projektu tzv. Nové hedvábné stezky. A zároveň přitom pomáhá běloruské armádě s vyzbrojením. Mimochodem také informace, o které se tady nepsalo, že koncem minulého roku dostalo Bělorusko od Číny půjčku ve výši 500 mil. dolarů na refinancování dluhu vůči Rusku. Znovu na to poukazuji, že ty vztahy s Putinem vůbec nejsou takové, o kterých se tady v médiích v podstatě chybně hovoří. Přestože Lukašenko se snažil a snaží se kličkovat mezi zájmy velmocí, tím pádem USA, Evropská unie, Čína, tak samozřejmě spolupráce s Čínou není úplně bez rizik a nebyla bez rizik, protože Čína, jak víme, uplatňuje svoji moc velmi tvrdě, a to vidíme na příkladech ze Zimbabwe, kde v podstatě Mugabeho vláda padla i v důsledku toho, že se režim v Zimbabwe pokusil oklamat Peking. |