Část lékařů tvrdí, že očkování proti chřipce je velmi účinné.
Část zase, že je k ničemu. Tohle však není problém zdravotní, nýbrž finanční. Přeložen do méně emotivní řeči zní: chceme další a další rozšiřování bezplatné zdravotní péče? Proti argumentu, že injekce zdarma zachrání život stovkám, ba tisícům lidí, se nedá rovnocenně bojovat. Leda ho trumfnout.
kdyby měl každý občan od dětství zdarma osobního lékaře se znalostmi přinejmenším na úrovni primáře, nezemřely by ročně desetitisíce pacientů. Tento argument je zjevně absurdní, každý ví, že to nejde. Ale ta chřipka by přece ještě šla...
A když už chřipka, proč ne meningitida, žloutenka či encefalitida, tedy další nebezpečné nemoci? Za očkování proti nim se platí.
A naopak: proč neškrtnout třeba plané neštovice? Ještě poměrně nedávno nebylo očkování povinné a zadarmo...
Tento kolotoč je k ničemu.
Úřad od nás vybere podle své vůle peníze. Podle neprůhledných pravidel rozhodne, co budeme mít zadarmo. Žádný prostor pro osobní rozhodování neexistuje.
Zítra úřad zjistí, že potřebujeme mít zadarmo mrkev, abychom lépe viděli.
Vláda, která se chce zalíbit, volá: Dáme vám zadarmo ještě to a to a to. Taková spirála může vést donekonečna. Teprve tam se zastaví. Lidé zjistí, že dokonalá lékařská péče se všemi vymoženostmi je jim vlastně na nic, když jim nezbylo na jídlo...
