Podívejme se na to bez emocí. Chceme používat elektřinu, nebo se vrátit do středověku? Myslím, že většina z nás tu elektřinu velmi ráda využije. Fajn, kde ji vzít? Obnovitelné zdroje. Bravo, tleskám! Zatím se sice neobejdou bez dotací, ale to je otázka času. Jaký je jejich potenciál? Á, ouvej! I kdbychom všechny střechy pokryli fotovoltaikou, na všechny kopce postavili větrníky a spoutali všechny řeky, kdybychom pěstovali jen biomasu pro výrobu elektřiny, nebude to stačit. Pokryjeme snad polovinu naší současné spotřeby. Takže o tu duhou polovinu se musíme postarat z jiných zdrojů. Jaké jsou možnosti? Dovoz, uhlí, plyn, ropa a jádro.
Dovoz: Nejsme tak bohatá země, abychom si mohli dovolit dovážet výrazný podíl naší energetické spotřeby, nemluvě o tom, že sousední země nemají dostatečné zdroje, které by naši spotřebu pokryly v době potřeby. Naopak, dnes jsme my čistími vývozci a naši bohatší sousedé toho využívají.
Uhlí: Pálit uhlí je dnes nejlacinější způsob výroby energie. Také nejméně ekologický. Zajeďte se podívat na hnědouhelné doly, tam to začíná. I přes veškerou filtraci, odsíření a denoxy ta elektrárna pořád něco vypouští. Předchozí vlády rozhodly o útlumu těžby hnědého uhlí, držme se toho a nedevastujme svoji krajinu.
Plyn a ropa: To jsou běžné energetické zdroje v řadě zemí. Oproti uhlí nesrovnatelně čistší. Pro nás ale by znamenaly naprostou závislost na dovozu.
Jádro: Vzpomínám na rok 1986 a Černobyl. Tam začala hysterie vůči jádru. Nejvíc přitom křičí ti, co o tom vůbec nic nevědí. Když nefunguje argument Černobyl, tak je tu ještě otázka vyhořelého paliva. Princip je ovšem ten, že radioaktivita nevzniká v reaktoru. Vytěžíte tuny horniny, která tu radioaktivitu v sobě má, z ní extrahujete radioaktivní uran, ten se v reaktoru štěpí na jiné radioaktivní produkty, a ty se musejí někde uchovat, aby neškodily. Uchovávají se, protože mají v sobě ještě velký energetický potenciál. Také bychom je mohli rozředit v té vytěžené hlušině, a je po problému.
