KONTEXT: Úzkost a deprese je zdravá reakce na krizi, zase pomine, říká psycholog

Pandemie covidu, válka na Ukrajině, růst inflace. Zdá se, že krizí je nějak moc najednou. Jak se s nimi Češi v sobě vyrovnávají? Bojí se říct si o pomoc odborníka? V podcastu Kontext psycholog a výzkumný pracovník Národního ústavu duševního zdraví Marek Preiss říká, že jsme tak evolučně nastavení.

Marek Preiss, psycholog z Národního ústavu duševního zdraví | foto: Yan Renelt, MAFRA

Jak stojí ve zprávě Světové zdravotnické organizace (WHO), četnost úzkostných a depresivních poruch vyrostla v postpandemické době o 25 procent. Nejvíce se dotýká mladistvých a také dospělých žen. „Takhle to bude zřejmě i v Česku. Těch 25 procent vypadá jako velké číslo, ale na druhé straně zvýšení úzkostných či depresivních příznaků ve společnosti při nějaké krizi je docela běžné. Je to ochranná reakce, která po odeznění krize pomine,“ uklidňuje Marek Preiss, psycholog NÚDZ.

Poslechněte si celý rozhovor s psychologem Preissem v Kontextu:

Rozdíl mezi covidovou krizí a jinými, které se objevily v posledních třiceti letech, vidí v době trvání. „Setkávali jsme se v naší praxi s obavami ze dvou směrů - z osamocení a také ze změny ekonomické situace domácnosti,“ popisuje pocity pacientů v průběhu pandemie. Připouští, že obavy z ekonomického vývoje mohou brzy přispět k dalšímu nárůstu „blbé nálady“.

Marek Preiss

• Vystudoval psychologii na FF UK v Praze a pracuje v Národním ústavu duševního zdraví, kde je vedoucím klinickým psychologem.
• Přednáší na University of New York in Prague problematiku osobnosti a neuropsychologii na Pedagogické fakultě UK.
• Je atestovaným klinickým psychologem se zaměřením na klinickou psychologii, neuropsychologii, poruchy osobnosti a oblast integrity.
• Koordinuje aktivity v neziskové organizaci Rafael Institut zaměřené na prevenci a terapii psychologického traumatu, kde působí jako vedoucí výcviku v psychoterapii.
• Zajímá se o klinickou psychologii, oblast psychologicky pojímané integrity a etiku.

„Nárůst návštěv psychologických ordinacích zaznamenán byl. Nemáme přesná čísla o kolik, ale nebyl markantní,“ říká psycholog Preiss a dodává, že „ve srovnání současného stavu a doby před dvaceti lety mi subjektivně připadá, že se lidé mnohem méně bojí požádat o konzultaci či dlouhodobou terapii.“

Lidé podle něj příliš necítí stigma z toho říct si o pomoc, ale berou to jako součást řešení těžké životní situace.

Upozorňuje však, že situace se může lišit na základě toho, odkud potenciální pacient je a jak se na povahu jeho problému a myšlenku terapie dívá jeho okolí. To může výrazně ovlivnit obavu pacienta kvůli možné stigmatizaci.

Problém ale může být v dostupnosti psychologické péče, zejména té, kterou hradí vaše zdravotní pojišťovna. „Psychoterapeutů, jejichž péče platí pojišťovna, je sice hodně, ale ne dost vzhledem k počtu obyvatel a zvlášť v době krize. Získat jednorázovou konzultaci je relativně snadné, ale dlouhodobá, každotýdenní péče je už luxus,“ konstatuje.

Mají psychologové své vlastní terapeuty? A chodí k němu i Marek Preiss? Měli by ukrajinští uprchlíci mít podle Preisse zadarmo psychologickou péči? K jakým nedorozuměním může v kontaktu s uprchlíkem dojít? Poslechněte si podcast Kontext, kde se dozvíte víc!