V rámci Evropského dne boje proti obchodování s lidmi se na tento problém rozhodli společně upozornit Ministerstvo vnitra ČR, policie, Nejvyšší státní zastupitelství a pracovníci neziskovek.
Oběti překupníků jsou zpravidla nuceny k prostituci či jiným formám sexuálního zneužívání nebo k nedobrovolné práci. Podle vedoucího odboru obchodu s lidmi Policie ČR Richarda Ohnoutky v poslední době nebyly registrovány případy nedobrovolného odnětí orgánů.
Ředitel odboru bezpečnostní politiky ministerstva vnitra Martin Linhart míní, že pozornost se dosud spíše soustředila na případy nucené práce. "Traumatizace obětí sexuálního zneužívání je přitom větší. Měli bychom se tedy této formě věnovat rovnocenně," uvedl Linhart.
Loni česká policie vyšetřovala asi 30 případů obchodu s lidmi. Sexuální vykořisťování lehce převažovalo nad případy nucené práce. Objasněna však byla jen asi polovina případů.
Vyšetřování a postih pachatelů totiž často komplikuje nejasná právní terminologie. Tenká hranice je totiž mezi termíny "nucená práce" a "jiné formy vykořisťování", u nichž neexistuje legální definice a v praxi jsou tedy obtíže s jejich prokazováním.
Oběti se často bojí o práci a raději mlčí
Podle odborníků a pracovníků neziskových organizací je největším problémem při pomoci obětem neochota nebo neschopnost vykořisťovaných problém nahlásit a vypovídat u soudu.
"Naši inspektoři se s oběťmi často setkávají jako první. I když máme podezření, že jsou zaměstnanci vykořisťování, je velký problém, aby to potvrdili a vypovídali. Mlčí, bojí se, mlží, nerozumí," řekla Dalimila Solnická ze Státního úřadu inspekce práce.
To potvrzuje i právnička Romana Píšová. Poškozený podle ní právní pomoc málokdy vyhledá sám, ale většinou zprostředkovaně přes nějakou neziskovou organizaci, například La Stradu nebo Diakonii. "Když nám vypráví svůj příběh, má tendenci části zamlčovat. To je hlavní problém," uvedla Píšová.
Oběti jsou často bez peněz, závislé na zaměstnavateli. V cizím prostředí jsou ti lidé dezorientovaní a nemají žádné kontakty. Odborníci se proto shodují, že je nutná spolupráce policie, soudů i neziskových organizací.
Obchod s lidmi je výnosný byznys. Podpořilo ho otevření hranic i krize
Obchodování s lidmi se po otevření hranic stalo velmi výnosnou oblastí. Podle Richarda Ohnoutky policie jen za loňský rok při rozkrývání těchto zločinů zajistila 35 milionů korun.
I na obchod s lidmi v posledních letech navíc působí ekonomická krize. Zatímco sexuální zneužívání, stejně jako celý sektor sexuálních služeb, stagnuje, krize naopak vyvolala nárůst případů pracovního vykořisťování. Firmy hledají cesty, jak své aktivity provozovat co nejlevněji a snižují počty legálních zaměstnanců. Naopak mnozí zahraniční pracovníci přijímají nejisté práce bez odpovídajících pracovních podmínek, vyplývá ze zprávy ministerstva vnitra o obchodu s lidmi.
Kuplíři využívají slabého postavení cizinců, kteří neznají jazyk a jsou tak snadným terčem. "Zaměstnavatelé jim naslibují hory doly - slušnou mzdu, byt zdarma. A oni rádi uvěří a podepíší leccos. Pak se ocitnou tady. Z hodinové mzdy je rázem úkolová. Aby splnili úkol, tak nepracují 12, ale 16 nebo 17 hodin denně. Někdy úkol ani tak nesplní a nedostanou nic," přibližuje situaci obětí kuplířů Dalimila Solnická.
Obětí překupníků jsou i vzdělaní lidé z vyspělých zemí
Zdaleka však neplatí, že by obchodování s lidmi postihovalo jen nevzdělané cizince. Figurují v něm také čeští občané, kteří se ocitají na obou stranách; jsou oběťmi, ale i samotnými organizátory.
Poškození mohou pocházet ze zemí mimo Evropskou unii. "Řešili jsme třeba případ, kdy oběti na našem území pocházely z Nigérie," uvedl Richard Ohnoutka. Často však také pocházejí z Evropské unie, například z Rumunska, Bulharska či Slovenska. Výjimkou nejsou ani případy, které se týkají českých občanů. "Například v jednom případě byly oběti čeští občané. Pachatelé - také Češi - organizovali trestnou činnost tady a na území Anglie," uvedl Richard Ohnoutka.
Oběti kuplířů pocházejí ze všech sociálních skupin. "Mohou to být osoby ze sociálně slabých vrstev, ale i třeba vysokoškoláci. Jedou do cizí země za nějakou vidinou lepší práce, lepších podmínek. A až tam zjistí, o co vlastě jde," vysvětluje Ohnoutka.
