Někteří kritici se domnívají, že tak vymizí individuální přístup policisty k pachateli přestupku.
Dnes je prý možné chudšímu řidiči ve starém autě vyměřit pokutu nižší než boháči v luxusní limuzíně.
Takzvané sociální cítění v nás prosakuje už kamkoliv.
Jednou se třeba dočkáme, že bohatý za vraždu dostane dvojnásob toho, co chudý.
Úchylnou logiku to má: kdo je boháč, nemá zapotřebí vraždit.
Chudý je chudý, co mu zbývá? Individuální přístup je skutečně termín dosti podezřelý – při pověsti zdejší policie se za ním může skrývat všelicos, zejména právě to individuální podplácení.
Česká policie, žel, nemá pověst neposkvrněných strážců zákona.
Jakou pověst má, ví každý.
Pevný sazebník pokut bezpochyby ochrání řidiče před zlovůlí policisty – ať už jsi příslušníka naštval či jsi byl vlezlý, je tu pevná cena.
Vedení policie si proto od sazebníku slibuje snížení korupce.
Toto jsi udělal, tolik to stojí, není o čem debatovat a úplatkářské bankovky mohou zůstat v peněžence. Pěkná představa, ale obtížně zdůvodnitelná.
Je tu problém. Sazebník korupci policistů neodstraní, může ji dokonce zvýšit. Čím vyšší a neodvratitelnější je pokuta, tím vyšší musí být úplatek. Pokud by se ovšem nezavedl i sazebník úplatků. Jeho přísnou kontrolou by se úplatky udržely v rozumné míře...
Konec žertů: pokud vedení policie věří, že sazebník je zbraň proti korupci na silnicích, běda mu. Pokud jde o jednu kapku v chystané ničivé protikorupční bouři v policii, budiž.
