No jo a zase jsou chlapi špatní. Přitom psychické deptání z druhé strany by vydalo také na pár článků a překvapivě o tom není ani ťuk.

Článek také uvádí, že zhruba každého dvacátého manžela manželka bije a on má strach jí to vrátit právě kvůli vědomí fyzické převahy. Máte ale pravdu, že mnohem horší je psychické deptání, které se hůře dokazuje a které krásné pohlaví ovládá mnohem lépe, a to jak v dámském kolektivu, tak i vůči partnerům. Článek je ale právě o těch fyzických napadeních.

No, včera jsem americké děti v americkém filmu - nařídil bych fackování ústavním zákonem

"Vy se tady neboxujete?

Ne, my se tady fackujeme."

Pravé neštěstí nastane, až se začne pokrokově řešit psychické násilí. Polovina žen v lochu to nebude legrace.

Přijde mi, že fackují jak muži ženy, tak ženy muže. No a článek na jednu stranu tvrdí, jak je facka vždy závažné násilí za jakýchkoli okolností (když je od muže), aby pak v druhé polovině věnoval prostor tomu, že to vůbec závažné násilí být nemusí, ale naopak ten, kdo facku dostal může být agresor a fackující může být obětí (když je od ženy).

Čili pokrytectví, kterým se mimo uznání toho, že násilí mezi partnery je špatná věc obecně, nemá moc smysl zabývat.

Je rozdíl mezi útočnou fackou a obranou fackou.

Když čtu diskuzi, tak i u nás je tak trochu Talibán.

Chci jen říci, že prostý statistický fakt, že 95% násilí v domácnostech působí muži je to, že je zde pouze malé množství mužů, kteří by přiznali, že je na nich konáno násilí. Je to dáno pozicí muže a ženy ve společnosti, která se formovala stovky let. Během boje za práva žen se zapomnělo na to, aby se zároveň změnil i pohled na muže a tak se vytvořil svět, kde ženy mají práva mužů a privilegia žen, mezi které patří třeba i větší zastání a menší tolerance vůči násilí ze strany opačného pohlaví, ale samozřejmě přetrvala i jistá forma znevýhodnění. Jde o nerovnost, kterou se snaží feminismus zkoumat a napravit, aby už muži neměli pocit, že "chlapy nepláčou" a ženy že "holky se malují."

Také je důležité zmínit, že ačkoliv praštit ženu je již společensky považováno za nepřijatelné a svým způsobem jde o násilí, tak obrácená situace, tedy ta kdy žena dá facku muži, je svým způsobem považována za normální a vidíme to mnohdy dokonce i v popkultuře jako jistou formu komedie. To vytváří situaci, kde si muži připadají, že není nutné hlásit, když sem tam přiletí facka, jelikož je to přece "normální" a sociální tlak na odolnost muže je v této situaci enormní, zatímco když občas přiletí facka od muže ženě, tak je to správně považováno za násilí, žena je oběť a muž násilník a sociální podpora ženy je obrovská.

To je pochopitelně nesmysl. "Násilí konané na mužích" není žádný závažný problém. Neznám jediný případ muže, který by utrpěl závažná zranění v důsledku domácího násilí, oproti mnoha velmi dobře známým případů těžce raněných žen.

Ono to není primárně o žádném chápání rolí ve společnosti, ale o fyzické schopnosti to násilí konat a bránit se mu. A tady je prostě rozdíl mezi ženou a mužem naprosto zásadní a nezmění na něm nic žádná společenská dohoda.

Jednou jsem četl analýzu rozsudků amerických soudů ohledem mužů obžalovaných z domácího násilí. S výsledkem, že v 70 % případů tomu předcházela nějaká forma násilí ze strany žen.

Na ČT jsme s manželkou sledovali relaci o násilí na mužích. Docela zajímavé. Výsledkem bylo, že muži se týráním ze strany ženy raději nikde "nepochlubí". Jednoduše z obavy, že by byli okolí pro smích. Muž s monoklem nebo modřinami jinde se na něco vymluví. V takovém případě je násilí i těžké opětovat, co se týče následků... muži jsou méně "náchylní" ke vzniku modřin. U žen naběhnou mnohem snadněji, už jenom vzhledem k tomu, že muž má v průměru o 30 - 40 % více síly i odolnější stavbu těla... a soudy to považují za důkaz, že násilníkem byl muž.

V podstatě to vychází tak, že co se týče domácího násilí, poměr mezi muži a ženami je vyvážený... zhruba 1:1. Preferovaná forma se liší v tom, že jedna strana upřednostňuje více psychické a druhá fyzické násilí, ale pevná hranice v podstatě neexistuje.

Tak dneska je projev závažného násilí řít ženské že je kus hovězího, dokonce je i strašný problém označit ji za ženu ;-)))

.

Né vážně, kdo tříská partnera(ku) je největší ubožák... Na druhou stranu, nechat se mlátit, to je taky na návštěvu cvokaře.

znam jednu zpevacku jisteho etnika, ktera si v rozhovoru stezovala, ze ji muz obcas nebije a ze ji teda asi nema rad. To jen, ze to kazdy muze vnimat uplne jinak.