Proč prezident nechce po Topolánkovi na papíře předběžný slib 101 poslanců, jak to chtěl po Stanislavu Grossovi?
Protože jde o dvě různé situace: za rozklížených časů Grosse bylo od prezidenta rozumné zjistit, zda ještě existuje nějaká vládní koalice.
V případě Topolánkově jde o postup opačný. Koalice se neklíží, nýbrž vzniká. Sto hlasů je málo, ale získat další může koalice jen s jasným vládním programem na papíře. Což se zdařit nemusí, ale může.
Paroubkovy sny o vládě nejsou podpořeny žádnou koalicí, má jen 74 hlasů. Zvláštnost české situace: ČSSD může dělat vlády jen pomocí týchž malých stran jako ODS, nebo s ODS. Totéž naopak.
Situace je teď taková, že Paroubek partnery nemá, o toho komunistického se opřít nechce, ale vládu chce. To je postoj nesrozumitelný. Vyvolat může právě jen předčasné volby, jejichž škodlivostí se (nejen) ČSSD zaklíná.
O podporu ve Sněmovně se bude Topolánek ucházet až s definitivní podobou koaliční smlouvy. Naznačuje, že v ní i někteří sociální demokraté najdou důvod pro podporu vládě.
Pro sociální demokraty může být koaliční dohoda výzvou - jde jim o nějaký smluvený průnik programů jednotlivých stran, nebo jen a jen o zásadní a neochvějné ne? Možné je obé. První případ povede ke schválení vlády, druhý k novým volbám.
Vládní program je patrně nejdůležitější dokument celé této krize - buď umožní ČSSD přijmout povolební realitu s novou vládou, nebo se stane pro ODS, KDU-ČSL a Stranu zelených důležitým společným předvolebním dokumentem ve volbách, které by se referendu blížily ještě víc než ty právě uplynulé.
Dávaly by voličům jedinou otázku: Přejete si koalici KSČM a ČSSD, nebo tu druhou? Podporu levice Topolánek bez vládního projektu získat nemůže - možná ji nezíská ani s ním. Prezident jej pouští udělat další kroky - hledat shodu - a to je rozumné i státnické.
Paroubek je na řetěze vlastní neprozíravosti - rok bojů o volební vítězství je rokem velké otázky: A s kým bys vládl, když máš jen samé nepřátele? Myslel jsi vskutku, že s komunisty? To je věčná alfa i omega české politiky.
