Tragédie je tragédie, a nezbývá než nad ní truchlit. Domnívám se však, že občas mnozí lidí jak zbavení smyslů požadují všem tragédiím předcházet, a to tak důsledně, že si koledujeme o jednu velkou společnou tragédii. Rozpad naší civilizace. Pochybuji, že nárust státní moci a z mé vlastní zkušenosti to o OSPODu platí obzvlášť, je schopen z moci úřední napravit problémy v rodině. Naopak tím, že se vytváří domněnka, že někdo zodpovídá za funkčnost rodiny se mnohé rodiny zbavují své vlastní zodpovědnosti. Z mé zkušenosti je to pak tak, že se žena v pozici chudinky a oběti obrátí na OSPOD s žádostí o podporu proti partnerovi (často se zištných důvodů) a OSPOD začne konat jako typický úřednický aparát. Odebere zodpovědnost a a začne vytvářet dojem (papíry), že na něčem pracuje. Svým konáním tak z dlouhodobého hlediska rodinné vazby vlastně poškozuje.
Je jednoduché kritizovat.
Chybí farář, chybí soused, chybí staří rodiče.
Řešením by podle mě bylo, nařídit rodičům okamžitou komunikaci. Opak založení spisu někam do šuplíku a nárust všetranné frustrace (nasranosti). Nástrojem může být mediace, rodinná terapie - prostě skutečná práce na řešení jejich konfliktů. A tak intenzivní a časově náročná až by rodiče zjistili, že musí oni sami začít se změnami.
https://stagl.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=700856
to byla čirá pomsta matce
