Pro 25letého mladíka, jenž trpí sexuální poruchou a bude se proto muset podrobit i povinnému léčení, rozsudek znamená prodloužení pobytu v nejtěžší věznici o tři roky. Krajský soud ho totiž původně potrestal čtrnáctiletým žalářem. - čtěte Slovák v drážním domku znásilnil a zabil bezdomovkyni, dostal 14 let
Vrchní soudci však souhlasili s názorem žalobců, podle kterých si Pohlodko za brutální vraždu zasloužil výjimečný trest. Mimo jiné i proto, že ženu zabil, aby unikl trestu za znásilnění. Tím, že ji nechal ležet nahou v promrzlém domku, jí podepsal rozsudek smrti, podle lékařů neměla šanci přežít.
"Na návrh státního zástupce jsme překvalifikovali trestný čin z vraždy 'prosté' na vraždu spáchanou zvlášť surovým způsobem a v rámci přísnější sazby jsme obžalovanému nově uložili výjimečný trest sedmnácti let vězení," řekl mluvčí vrchního soudu Petr Angyalossy.
Tělo šedesátileté ženy, která žila mezi bezdomovci, objevili předloni v listopadu lidé v drážním domku u místního nádraží, kde občas přespávala. O její občasné "adrese" věděl také Pohlodko, který v té době v Nezamyslicích pracoval jako dělník a bydlel ve vesnici u své tety. S příbuznou se 13. listopadu pohádal, opil se a vzpomněl si na obyvatelku drážního domku.
Sám už během procesu u krajského soudu vypověděl, že v něm vztek po hádce s tetou vyvolal sexuální vášeň. Proto vyrazil za bezdomovkyní. V domku ji nejdřív zkopal do bezvědomí a poté znásilnil. Umírající ženu zaházel hromadou oblečení a odešel. Těžce zraněná bezdomovkyně po několika hodinách zemřela.
Vrah policii unikal skoro osm měsíců, detektivové ho zatkli loni na přelomu června a července. Pohlodko se nakonec při výslechu přiznal, což nakonec byla také jeho jediná polehčující okolnost.
Podle soudních znalců mladík trpí poruchou, kvůli níž je pro své okolí nebezpečný, a musí se léčit. Krajský soud mu původně nařídil ochranné sexuologické léčení, vrchní soud ale změnil i tuto část rozsudku a Pohlodkovi nařídil takzvanou zabezpečovací detenci - tedy pobyt v ústavu určeném pro pachatele nejtěžších zločinů, u nichž ochranné léčení nemá smysl (pokud například léčbu bojkotují - když začnou spolupracovat, přesunou se do běžné léčebny) nebo nedokáže zabezpečit ochranu společnosti.
"Na základě dodatečných výslechů znalců z odvětví psychiatrie a sexuologie jsme zpřísnili i v části týkající se ochranné léčby, neboť ta by nevedla k dostatečné ochraně společnosti," dodal Angyalossy.