Až si trest odpyká, bude cizinec na neurčito vyhoštěn.
Pětapadesátiletého barmana Stanislava Vaňka umlátil Ukrajinec 22. ledna v noci třicetilitrovým kovovým sudem od piva. Vaněk, bývalý policista, pracoval v herně navzdory tomu, že sám automaty nenáviděl.
"Způsob usmrcení zvyšuje nebezpečnost jednání obžalovaného, zranění byla značně devastující," řekl ČTK předseda senátu Vladimír Štefan. Podle něj by bylo možné uvažovat i o přísnějším trestu, avšak chybělo odvolání státního zástupce.
Za motiv jednání obžalovaného soudce označil přání loupit. Pachatel si z herny odnesl peněženku, v níž bylo deset a půl tisíce korun, mobilní telefon a náramkové hodinky, které dal do zastavárny.
"Obžalovaný neměl v úmyslu poškozeného zabít. Trestný čin se stal. Ne však vražda, ale loupež s následkem smrti," snažil se soud přesvědčit Kočeržukův advokát.
Soud však jeho verzi nepřijal.
"Je mi líto, co jsem udělal. Moc se omlouvám manželce poškozeného, celý život se budu kát," řekl soudu podle ČTK obžalovaný.
Ukrajinec žije v Česku od roku 1995 a přivydělával si jako pomocný dělník na stavbách.
Ukrajinec: Vraždit jsem nechtěl
Když osudné lednové noci vstupoval do non stop herny Apache, měl ještě nějaké peníze. Z jiné herny se přesunul kolem jedné hodiny v noci, chvíli po nočním rozjezdu městské hromadné dopravy.
Myslel si, že něco vyhraje. nebyl prý v té chvíli rozhodnut, že bude krást. Už od počátku listopadu byl bez práce, na žádné stavbě ho nebylo potřeba a tak dělal jenom fušky známým. A hrál na automatech.
V zastavárně už nechal mobil, zlatý prsten i řetěz a od kamarádky si půjčil šest tisíc korun. Kolem dvaceti, třiceti tisíc dlužil svému šéfovi za škodu, kterou způsobil havárií auta. Potřeboval peníze.
Asi půlhodinu hrál na automatech. Když prohrál všechny peníze, zašel si na záchod. Tam vytáhl z kapsy malou lahvičku s uspávacím prostředkem, kterou s sebou nosil už asi tři dny. Získal ji od známého hráče na automatech. Vodičku nalil na kus papíru a vešel zpět do herny.
Dostal se za barmana, který seděl na židličce za barovým pultem a zezadu mu přitiskl nasáklý papír na obličej. Pak už to šlo ráz na ráz. Uspávací prostředek příliš nepůsobil, barman vstal, bránil se.
Začala bitka. Přestože barman míval podle svých známých pod pultem obušek a stačilo mu jen zvednout koleno, aby skrytým tlačítkem spustil alarm, neudělal to. Možná to nestihl.
Za neštěstí může tma, tvrdí vrah
Ukrajinec chytil barmana paží kolem krku a bil. Při bitce dvojice vytrhla ze zásuvky šňůru elektrického topení. Nastal zkrat a tma. Kocherzhuk tvrdí, že kdyby světlo nezhaslo, možná to nemuselo skončit vraždou.
"Dopadlo by to dobře, kdyby nezhaslo světlo. Pak jsem neviděl, co dělám," tvrdí.
Při potyčce ve zcela temné herně se muži dostali až do chodby. Barman zůstal ležet a Kocherzhuk popadl prázdný sud od piva. Je kovový a váží asi šest kilogramů.
Vrah držel sud oběma rukama a mlátil jím do ležícího těla. Tvrdí, že přesně nevěděl, kam rány směřují. Jednu z několika ran sudem zachytil barman rukama, další už ne.
"Nic jsem neviděl, jenom siluetu," řekl Kocherzhuk už dříve soudcům. Za pět minut bylo po všem. "Byl to zmatek, byl jsem v šoku. Při bitce jsem na sebe vůbec nepromluvili. Bylo to strašně rychlé," vysvětlil vrah.
Pak vytáhl z kapsy sirky či zapalovač, aby alespoň trochu viděl. Ze zásuvky v barovém pultu vzal náramkové hodinky za tisíc korun, peněženku asi s deseti a půl tisíci korunami a mobil v hodnotě pěti set korun. Získanými penězi pak vyplatil své věci ze zastavárny.
Když Kocherzhuk z herny odcházel, na ubitého barmana se ani nepodíval. Zkusil zamknout venkovní dveře, aby se nikdo nedostal dovnitř, však nezapomněl.
Obžalovaný mluvil česky
Před brněnským soudem, který rozhodoval v srpnu, Kocherzhuk jako vrah nepůsobil. "Přísahám, že nevím, proč jsem to udělal. Nevěděl jsem, co dělám. Vraždit jsem ale nechtěl, to bych si přece mohl vzít nůž či pistoli a ne uspávací prostředek," řekl vrah upřímně.
Mluvil česky. Absolvent ukrajinské střední nábytkářské školy, který v tuzemsku pracoval jako stavbyvedoucí i zedník, překladatelku nepotřeboval.
Kocherzhuk hovořil také o Bohu, o tom, že dal lidem svobodu, a že v člověku dříme čert.
"Sedm měsíců jsem byl ve vazbě a měl jsem čas přemýšlet, proč jsem to udělal - kvůli penězům! Už jsem měl života po krk, nevěděl jsem co dělám. Vždyť jsem mohl pracovat na stavbě a ty peníze si vydělat," uvažoval muž.
Pokud měl práci, vydělal si kolem třinácti tisíc korun. Někdy více, jindy méně.
Kocherzhuk je rozvedený, má šestiletou dceru a na Ukrajině dostal od svých prarodičů domek. V Brně pracoval a bydlel s přítelkyní. Ta mu spolu s jeho bratrem, když ho odvážela eskorta zpět do věznice, mávala se slzami v očích.
