Ve čtvrtek 23. dubna 1998 rozjeli pražští kriminalisté rozsáhlou razii proti gangu, jehož členové byli podezřelí z řady vydírání a obchodů se zbraněmi. Pachatelé byli ozbrojení, nebezpeční, při svých akcích používali i falešné policejní průkazy.
Vrah Chromek
|
Unesli například muže, kterého pak mučili elektrickými šoky, obličej mu polepili izolepou, donutili ho spolykat velké množství prášků a vyhrožovali mu zbraní. Pustili ho, ale chtěli od něj peníze. Hrozili mu zastřelením, pokud se obrátí na policii.
Zátah na gangstery se rozběhl současně na pěti místech v Praze. Čtyřčlenná skupina, kterou vedl čerstvě povýšený nadporučík Jiří Linhart, jela do domu v Táboritské ulici v Praze 3. Policisté měli prověřit byt v devátém patře, ve kterém bydlel podezřelý Petr Uhlíř. Věděli, že by mohl být ozbrojený samopalem.
K desetipatrovému paneláku u Olšanského náměstí přijeli po osmé hodině ranní. Jeden z policistů vyjel výtahem k bytu, aby zjistil, jak to tam vypadá. Ke kolegům se vrátil s tím, že prostor na chodbě před bytem je uzamčen mříží a uvnitř bytu je klid.
Všichni čtyři zasahující policisté byli v civilu, na oděvu měli viditelně umístěný odznak kriminální policie. Jeden z nich – kapitán Jaroslav Černý – byl oblečený do taktické černé vesty se žlutým nápisem Policie.
Byt Petra Uhlíře v Táboritské ulici (duben 1998)
„Přivolali jsme si výtah a společně jsme vyjeli nahoru. Nechtěli jsme hned budit pozornost před bytem Uhlíře, tak jsme jeli výš – do desátého patra,“ vypověděl později policista Černý.
Jeho kolega Linhart zkusil zavolat z mobilního telefonu do bytu na pevnou telefonní linku. Sluchátko nikdo nezvedl, ozval se záznamník. Policisté zatím nevěděli, jestli je podezřelý muž v bytě. Jeho auto venku neviděli. Petr Uhlíř ale doma byl. Spal a vedle něj spala jeho družka Jana. Muž se vrátil domů ve tři hodiny ráno a s partnerkou ještě probíral společnou budoucnost. Usnuli až o půl osmé.
Šepot na chodbě
Uhlířova družka Jana pozoruje dění na chodbě
„Kolem deváté hodiny mě vzbudil nějaký rámus na chodbě. Jednalo se o neustálé vrzání dveří od výtahu. Byla jsem rozespalá, ale bylo mi divné, že Petrův rotvajler na tyto zvuky vůbec nereagoval. Petr tou dobou spal jako špalek, toho nic nevzbudí. Slyšela jsem z chodby domu, jak si tam stále někdo něco šeptá, bylo slyšet i kašlání,“ popsala Jana.
Žena se šla podívat na chodbu kukátkem ve dveřích. Viděla někoho na schodech. V první chvíli si myslela, že to jsou děti, tak od dveří zase odešla. Zvuky však neustávaly.
„Za chvíli jsem se šla podívat znovu, už pořádně. Viděla jsem, jak tam na zemi leží nějaký člověk. Někdo další se k němu naklonil a něco si šeptali. Oba byli v tmavém oblečení a jeden z nich měl zbraň. Pozorovala jsem je asi deset až patnáct minut a dostala jsem strach. Dívali se totiž na naše vstupní dveře,“ vysvětlovala obyvatelka bytu.
Policisté zatím čekali na instrukce. „Ze základny nám sdělili, že nám přivezou papír k domovní prohlídce. Proč jsme ho už neměli s sebou? Bylo domluveno, že to tak bude, ale vyšetřovačka podle mého názoru zaspala,“ uvedl kapitán Černý.
Akce se měl původně zúčastnit i vyšetřovatel případu s tím, že pokud by nájemník bytu po výzvě neotevřel, policisté by dveře vyrazili. „Kdyby to takhle fungovalo, Jiří Linhart by dneska byl mezi námi,“ je přesvědčen Černý.
Ze základny dostali pokyn zůstat na místě a hlídat, aby nikdo nevstoupil nebo neopustil byt. Měli čekat na příjezd vyšetřovatele s potřebným dokumentem.
Dvě pistole plné zakázaných nábojů
Uhlířova družka Jana tvrdila, že i když se bála, nenapadlo ji zavolat na policii. Místo toho vytočila číslo svého známého Petra Chromka. „Řekla jsem mu, že nám už asi hodinu koukají na dveře bytu nějací lidé, leží na schodech a mají zbraň. Že mám strach a aby se sem přijel podívat, protože se bojím otevřít dveře. Petr se mě ptal, jestli to nejsou policisté, načež jsem odpověděla, že nevím, jak to mám vědět,“ popsala žena později při výslechu.
Dvě pistole zajištěné na místě činu
Chromek nelenil. Doma si vzal ze světlíku dvě pistole s plnými zásobníky. V každém bylo osm nábojů Tokarev s ocelovým jádrem. Jako velký fanoušek do zbraní věděl, že těmto střelám neodolají ani běžně používané neprůstřelné vesty. Zbrojní průkaz na pistole Chromek neměl. Nelegálně držené zbraně zasunul za opasek, na ulici mávl na taxíka a vyrazil do Táboritské ulice. Cestou ještě sháněl dva známé, aby jeli s ním. Jednoho však nezastihl a druhý odmítl.
Policista Černý zatím stál na chodbě v devátém patře s nabitým a odjištěným samopalem. Hlídal byt Uhlíře, když v tom se z bytu ozval zvuk domovního zvonku. „Nikdo na něj nereagoval. Kluci se po poradě s Linhartem rozhodli, že prověří, kdo zvonil,“ vypověděl Černý.
Dva kriminalisté sjeli výtahem dolů a zbývající dva zůstali u bytu. Kapitán Černý čekal v devátém patře, nadporučík Linhart stál na schodech nad ním, tři nebo čtyři kroky pod desátým patrem.
Výtah se začal téměř okamžitě vracet zpátky. Zastavil v devítce a vystoupila z něj poštovní doručovatelka. Černý se nenápadně schoval za zeď výtahu. Pošťačka zazvonila před mříží na Uhlířův byt, ale nikdo jí neotevřel. Šla proto po schodech do nižších pater. Obou policistů si nevšimla.
Chromek mezitím dojel na Olšanské náměstí. Kousek od domu zavolal Janě. „To je dost, že jdeš,“ řekla mu do telefonu.
Ticho, výkřik a střelba
Po stopách vrahůStraka, Mrázek, Hojer, Hepnarová, Kalivoda - připomeňte si známé kriminální případy v seriálu iDNES.cz |
Po odchodu pošťačky sjel výtah dolů a znovu se rozjel z přízemí směrem nahoru. Někdo později zjistil, že kabině trvala cesta 42 sekund. Zdviž projela předposledním, devátým patrem a mířila do desátého.
„Linhartovi jsem ukazoval i říkal – jede to k tobě. On mi odpověděl, že to budou kluci. Byli jsme domluvení, že přijedou zase zpátky do desátého patra. Najednou bylo takové ticho. Trvalo to jenom chvilku. Kdyby přijeli kluci, promluvili by. Ještě mi blesklo hlavou, že přijel někdo, kdo tam bydlí a bude vyndávat klíče,“ popsal okamžik před tragédií Jaroslav Černý.
Když v dalším momentu vzhlédl k výtahu, stál tam neznámý robustní muž.
„Jel jsem očima nahoru a viděl jsem kalhoty, dlouhý kabát na kolena. Rus? Hlavou mi proběhlo, že na něj křiknu: policie! a sotva sáhne do kapes, vystřelím. Když jsem očima dojel ještě výš, spatřil jsem chlapa v brýlích, v rukou držel dvě pistole a mířil směrem na mne. Jirku, který v té chvíli scházel ze schodů přitisknutý ke zdi, neviděl. Naplno jsem se otočil, podíval jsem se na něj, chlap zařval: na zem! a už při tom křiku začal střílet. Viděl jsem záblesk z pistole. Zaregistroval jsem ránu do mého samopalu, který mi vlastně zachránil život. Měl jsem ho na prsou. Kulka šla do plynové komory, kde je píst, střela prorazila železnou sponku. Nevím, kam ta kulka šla dál, jestli šla do nože, který jsem měl ve vestě, a pak se někam odrazila. Ale samopal byl prostřelený, to jsem následně zjistil,“ pokračoval Černý.
Situace na místě poté, co z výtahu vystoupil Chromek (policejní rekonstrukce)
„Viděl jsem, že muž udělal ještě krok a střelil na Jirku. Nevěděl jsem, jestli se trefil, nebo jestli Jirka, když viděl, že střílí po mně, se jen odrazil ze schodů. Zaregistroval jsem koutkem oka, jak padá. Vypadalo to, že se odrazil a chce ustoupit za výklenek. Viděl jsem záblesky, další rány šly na mne. Netuším, jestli mě do nohy trefil třetí nebo čtvrtou ranou. Střílel do nás jako do zajíců.“
Chromek později vypověděl, že byl přesvědčen, že pálí na mafiány, nejspíš na Ukrajince. „O tom, zda jde o policisty a že si s sebou vezmu zbraň, jsem se s Janou nebavil. Vstupní dveře do domu byly otevřené, přivolal jsem výtah. Ve výtahu jsem obě pistole natáhl, do každé ruky jsem si vzal jednu. Nahoře jsem dveře od výtahu otevřel ramenem. Uviděl jsem dva muže v džínovém oblečení. Namířil jsem na ně a přitom jsem řekl: Ani se nehněte, vy hajzlové! Když jsem viděl, jak se na mě jeden z nich otáčí, vystřelil jsem,“ vypověděl Chromek.
Jedna z kulek zasáhla policejní samopal
Vrah vystřelil podle znalců osmkrát. Šestkrát se trefil. Čtyři střely zasáhly devětadvacetiletého Jiřího Linharta. Útočník prostřelil policistovi hrudník, břicho, pravou paži a hlavu. Jeho kolegovi Černému zničil jedním výstřelem samopal (kdyby ho policista neměl, dostal by zásah do levé strany hrudníku), druhým ho zasáhl do nohy.
Chromek začal řvát na Uhlíře, aby mu otevřel. Kapitán Černý pochopil, že byt, který hlídal, není prázdný. Z obavy, že po něm začne střílet i Uhlíř, se s prostřelenou nohou stáhl do osmého patra. Od starší ženy pak zavolal posily i sanitky.
Mezi Chromkovými věcmi byla i pouta nebo boxer
Policisté byli při akci v Táboritské ulici vybaveni jen jedinou vysílačkou. Měla ji u sebe dvojice, která sjela do přízemí zjistit, kdo na Uhlíře zvonil.
Vrah Chromek používal handsfree z Německa – měl sluchátko v uchu a mikrofon připnutý na klopě kabátu. Přes svůj mobil byl ve spojení s Uhlířovým bytem. Při vstupu do domu dostával instrukce, kdo se kde na patře nachází.
Vrah prosil o slitování
Z policejního protokolu:vyšetřovatel: Svědkyně Jana K. uvádí, že jste se jí do telefonu ptal, zda to nejsou policisté. Na to vám odpověděla, že neví. Vyjádřete se k tomu. Chromek: Nevím, na to si nevzpomínám. vyšetřovatel: Dále svědkyně uvádí, že jste jí řekl, že si jdete pro pistoli a ona vám řekla, že je to zbytečný, jestli jste se nezbláznil. Že chce, abyste se přišel jenom podívat. Chromek: Nevzpomínám si, že by něco takového říkala, ale spíš ne. vyšetřovatel: S jakým úmyslem jste šel do toho domu? Chromek: Šel jsem pomoct té kamarádce, zadržet ty dva lidi a zjistit, kdo jim dal tip, kdo je poslal. vyšetřovatel: Jaký je to pocit střílet na člověka? Chromek: Je to nepříjemný. vyšetřovatel: Kolikrát jste už na člověka mířil a kolikrát jste na něj střílel? Chromek: Teď to bylo poprvé. |
Zatímco kapitán Černý sháněl pomoc, vyšel z bytu Uhlíř a odemkl mříž. Chromek sešel do devátého patra a podal mu jednu ze svých pistolí. „Pozor, ještě tady lítá jeden,“ řekl Uhlířovi. Silně krvácející policista Linhart ležel na zemi, nehýbal se. Chromek si vzal jeho brokovnici i pistoli.
Odznak nadporučíka Linharta, který Chromek zahodil z okna
„Dýchal, nic neříkal. Nesnažil jsem se mu pomoct, nejsem vyškolený zdravotník,“ prohlásil později vrah. Umírajícímu kriminalistovi strhl z oblečení policejní odznak, našel i jeho služební průkaz. „Je to v prdeli, asi to byli policajti,“ řekl Uhlířovi. Linhartův odznak pak vyhodil z okna bytu na dvůr za domem. Na stejné místo zahodil i jednu ze svých dvou pistolí.
K Uhlířovu bytu se rychle vraceli oba policisté z přízemí. Dole obhlíželi okolí domu a při návratu uslyšeli rány. „Připomínalo mi to petardy. S kolegou jsme si pomysleli, ještě aby to tak byla střelba,“ popsal jeden z nich. Jejich obava se po příjezdu do desátého patra potvrdila.
Jiřímu Linhartovi se snažili poskytnout první pomoc, vysílačkou zavolali záchranku. Hledali kolegu Černého a všimli si odemknuté mříže před Uhlířovým bytem. „Jménem zákona, otevřete dveře, odhoďte zbraně, plazte se ven s rukama nataženýma před sebe,“ vykřikl jeden z policistů. Chromek se okamžitě vzdal a vyplazil se po břiše. Policisté ho spoutali, zajistili i Uhlíře a jeho družku.
„Zpočátku jsme zasahujícímu kolegovi vytýkali, proč na Chromka nestřílel,“ vzpomínal před lety v jednom rozhovoru důstojník z vedení pražského Odboru pro boj s organizovaným zločinem.
„Chromek se plazil po zemi a prosil. Mně ho v té chvíli bylo líto. Jsem policista, a ne vrah,“ zdůvodnil své počínání Linhartův kolega, který měl prst na spoušti.
Policista Černý ukazuje, kam ho Chromek zasáhl
Na místo dorazily posily. Zraněného Jaroslava Černého pak policisté odváděli do sanitky. „Tvrdili, že musím hned do nemocnice, že hodně krvácím. Říkal jsem jim, že nikam nechci, že tam je kolega, že chci vědět, co s ním je. Řekli mi, že jsou u něj lékaři,“ líčil vypjaté chvíle kriminalista.
Nadporučík Linhart vážným zraněním podlehl. Bezprostřední příčinou smrti byly podle soudních lékařů průstřely kyčelní tepny i žíly a obou plic. Tragickou zprávu přišli jeho manželce Martině oznámit do práce Jirkovi kolegové.
„Stáli tam s uslzenýma očima. To už jsem si říkala: ajajaj, něco se děje. Odvedli mě do místnosti, kde byl manželův nadřízený a také lékař. Nadřízený mého manžela se na mě podíval a říká: Martinko, Jirku zastřelili. Jirka je mrtvý,“ vzpomíná před kamerou iDNES.tv Martina Linhartová (rozhovor najdete ve videu, které je součástí článku).
Jedenadvacetiletého Petra Chromka potrestal senát Městského soudu v Praze výjimečným trestem v trvání 22 let. Jeho výši potvrdil v dubnu 1999 odvolací Vrchní soud v Praze. Vrah byl v minulosti už čtyřikrát trestaný – například kvůli nedovolenému ozbrojování nebo za majetkovou trestnou činnost. Čtyři měsíce před střelbou na policisty v Táboritské ulici byl propuštěn z věznice na podmínku.
K pravomocnému trestu za vraždu mu soudy připočetly ještě 193 dnů vězení za předchozí odsouzení. Na svobodu by se měl Chromek vrátit nejpozději za dva a půl roku – v listopadu 2020.
PoděkováníZa vstřícnost při přípravě tohoto dílu autor děkuje paní Martině Linhartové a předsedovi Městského soudu v Praze JUDr. Liboru Vávrovi. |
Jiří Linhart, otec pětileté dcery, byl v prosinci 1998 in memoriam povýšen do hodnosti majora. Podle tehdejšího ředitele pražské policie Miroslava Borníka patřil k nejlepším členům speciální skupiny pro boj s organizovaným zločinem.
Major Linhart se stal 61. českým policistou, který od roku 1990 padl ve službě. Na panelovém domě v Táboritské ulici je dodnes umístěna pamětní deska, která jeho tragickou smrt připomíná.
