V těchto dnech se před soudem zodpovídají ze 79 vyloupených bytů.
"Vybrali jeden byt na Národní třídě," říká vyšetřovatel. "Ukradli tam počítač, jenomže když s ním dorazili do bazaru, zjistili, že v bytě nechali kabely. Jeden z nich se tedy pro ně vrátil."
To už však byla na místě policie, útěk domem byl vyloučený. Mladík neztratil nervy. "Našel na půdě horské kolo, nasedl a po střechách přejel dva domy. Zrovna vyjížděli na střechu zedníci svým výtahem. Ten kluk nezaváhal ani vteřinu, zavolal - Počkejte na mne, chlapi! - a vjel na bicyklu do výtahu. Než se ohromení zedníci vzpamatovali, už byl v blízkém bazaru, kde kolo prodal."
Nikdo soudný téhle výpovědi nebyl ochoten věřit. "Mladík byl uražen, pane vyšetřovateli, já vám to při rekonstrukci předvedu! To jsem mu zakázal. Byla to sedlová střecha, jen při té představě jsem se orosil," pokračuje vyšetřovatel.
Spidermani nepohrdli ani televizemi. "Jednou si ale naběhli," vzpomíná vyšetřovatel. "Ukradli jednu opravdu velkou a těžkou, takže ji dali do prostěradla a společně snášeli přes balkony z pátého patra. V potu tváře ji dovlekli až do bazaru na Jarově... nu a tam zjistili, že bohužel nefunguje."
Oba mladíci šplhali jakkoli a po čemkoli. Jeden z nich přiznal, že až poté, co dolezl na střechu, zjistil, že se klimbal desítky metrů nad zemí na koaxiálním kabelu od antény, upevněném osmičkovým šroubem. "To mě trochu polil pot, pane vyšetřovateli," připustil zloděj.
Jejich drzost neznala mezí. "Byl vlahý májový večer, tak jsem se tak procházel po střechách. Vtom vidím dole otevřené okno," parafrázuje vyšetřovatel výpověď jednoho z mladíků.
Zlodějíček vlezl na balkon a spatřil staršího pána klimbajícího u televize. Tichounce mu vybral zadní pokoj. Když viděl, že děda spí jak špalek, odpojil televizi, sebral klíče, pána zamkl v bytě a s televizí a dalším lupem pádil pryč. Jen vyběhl před dům, otevřelo se okno v onom 6. patře a starý pán řval: Ty hajzle, pojď mi odemknout a vrať mi mé věci!
Čorek, neboli výtěžků z lupu, se zbavovali někdy docela nesmyslně, skoro zadarmo, jako zlomkového zlata na váhu. Když se jeden z mladíků při své výpovědi dozvěděl, že náušnice, jež střelil v bazaru za šest tisíc korun, měly hodnotu více než půl milionu, skoro se rozplakal.
Oba mládenci však byli velkorysí. Například za jediný večer v luxusním hotelu, samozřejmě s hezkou společností, neváhali obětovat 32 tisíc korun. Většinou však nakoupili fet pro všechny kamarády a kamarádky a udělali divokou párty.
Už týden před jejich dopadením znala policie jejich jména - jen nevěděla, kde oba dárečky najít. V obou případech k jejich prozrazení došlo dosti komickým způsobem.
"Starší z pachatelů byl při vykrádání jednoho z bytů na Praze 1 vyrušen příjezdem policie, takže chtěl jako obvykle utíkat přes střechy," vzpomíná vyšetřovatel. "Nemohl se ale protáhnout okénkem na půdu a zpanikařil tak, že si radši odepnul ledvinku, aby prolezl. Měl v ní veškeré doklady i celý lup, zlato i peníze."
Také mladší pachatel se prozradil kuriózně. "Soused si všiml neobvyklého pohybu na chodbě, takže vyšel ven a mládence se přísně vyptával, co tam pohledává," říká vyšetřovatel. Mladík se vymluvil, že šel do bytu hledat svého známého. Aby svému tvrzení dodal důvěryhodnosti, nadrápal dokonce na kus papírku: Přijdu zítra, a cedulku zastrčil za dveře.
"Nějak si ale neuvědomil, že vzkaz napsal na druhou stranu legitimace z pracovního úřadu, kde bylo samozřejmě celé jeho jméno..."
A jak byli vlastně oba pobertové dopadeni? Jeden z nich při vloupání do bytu na Praze 7, týž den i jeho kamarád na Praze 1 v Nekázance. Tuto uličku si tak oblíbil, že tam policisté pro jistotu zesílili hlídky. Stačilo zavolání pozorného občana, že se někdo pohybuje po střeše, a zásahovka byla během několika sekund na místě.
"Mládenec postupně přeskákal na budovu České národní banky, odkud ho samozřejmě vyhnala ochranka, takže se musel vrátit rychle zpátky, v panice skočil do světlíku a bez zranění přistál dole," vzpomíná vyšetřovatel. Tam se chtěl nepozorovaně vmísit do davu.
Policie naštěstí nic neponechala náhodě, a ačkoliv se předpokládalo, že pachatel uteče jako takřka vždycky po střechách, jeden z policistů hlídkoval i dole. A sklapla klec.
"Ptal jsem se toho kluka, prosím vás, uvědomil jste si vůbec, že skáčete ze třetího patra? Povídá, pane vyšetřovateli, abych pravdu řekl, uvědomil jsem si to až ve chvíli, kdy se mi zdálo, že padám nějak moc dlouho..."
