Celých šest let trvalo, než se Kamila odhodlala svěřit někomu jinému. Matka svou dceru opakovaně nepřiměřeně bila, týrala a znemožňovala jí jakýkoliv kontakt s kamarády.
Případ nahlásila policii jedna z učitelek, které Kamila všechno nakonec s pláčem vyprávěla. Holčičku přivezly do Klokánku sociální pracovnice 27. ledna. Domů už by se prý ani za nic nevrátila.
Případ vyšetřuje vyškovská policie. O tom, kdo se bude o dítě nadále starat, rozhodne vyškovský okresní soud.
Matka si podle sociálních pracovnic vylévala na Kamile zlost. "Nutila ji třeba celou noc klečet ve studené chodbě s předpaženýma rukama nebo vykonávat domácí práce úplně nahá," řekla vedoucí pracovnice kroměřížské pobočky Fondu ohrožených dětí Eliška Petruchová.
Dívenka dále vypověděla, že jí matka zakazovala chodit do knihovny, zamykala ji doma a v noci ji budila, aby si šla napsat domácí úkol. Celý týden jí podávala k jídlu jen škvarky, které neměla ráda, a když je vyzvracela, musela zvratky sníst.
Za vykonstruované prohřešky dostávala až třicet dní trvající domácí vězení. Za matku Kamila roznášela i reklamní letáky do schránek.
"Domů k mamince už by nešla. To mi řekla hned první noc v Klokánku, když jsem si ji vzala na pokoj. Byla vystresovaná, bála se, že ji maminka zase potrestá, protože všechno prozradila. Chyběli jí taky kamarádi ze školy," vypověděla jedna z tet v Klokánku Pavla Polišenská.
Dodala, že nejraději vidí Kamila svou babičku. "S dědečkem je to ale horší, ten svou dceru a Kamilinu matku obhajuje. Vnučce pravděpodobně moc nevěří," řekla.
Babička dvanáctileté dívky je z celého případu v šoku. "Jsme z toho zaražení. Kdo by se něčeho podobného nadál," řekla s pláčem. Věděla prý, že je Kamila v rodině nespokojená, protože nevlastní otec, s nímž vyrůstala, ji nikdy zcela nepřijal.
"Nenapadlo by mě ale, že ji někdo týrá. Dozvěděla jsem se to až dva dny poté, co Kamilku odvezli do Klokánka. Jinak bych zasáhla už dřív." O vnučku se chce postarat.
Podle psycholožky a soudní znalkyně Vlasty Kulíškové, která dostala Kamilu po přijetí do Klokánku na starosti, dívka musí především o všech zážitcích začít otevřeně mluvit: "Všechno musí ven, jinak se z toho nikdy nedostane."
Podle dalších výpovědí sociálních pracovnic a lidí z okolí už si náznaků nepřiměřeného trestání všimli učitelé ve škole, kam chodila dívenka ještě minulý rok. Anonymně ohlásila týrání dítěte i jedna žena, která byla hrubému zacházení a ponižování přímým svědkem.
Policii však matka při návštěvě ze svého domu nevybíravě vykázala a ve škole matce vždycky jen ústně domluvili na některé z osobních schůzek.
